BByznys: Velká japonská ofenzíva

Myšlenka psát na Hrej.cz pravidelné komentáře k událostem z herního byznysu je stará už pěkných pár (desítek?) měsíců. Píšeme o hrách, o vývojářích, o zajímavých nápadech a trendech, ovšem obchodní zákulisí herní scény se dostává do popředí prakticky jen v případě těch největších a nejdůležitějších události, a to navíc jen v rámci novinkové sekce a za cenu maximálního zestručnění. Pohyby akcií, akvizice a slučování firem, změny na manažerských postech – to vskutku není na první pohled něco, z čeho by si měl obyčejný hráč dělat těžkou hlavu. Ale věřte tomu nebo ne, zákulisí herního průmyslu může být i tak velice zajímavé. Kroky, které herní firmy dělají nyní, pocítíme v praxi třeba až za několik let a výlety za oponu velkého byznysu tak mohou být přínosné pro kohokoliv, kdo se o hry alespoň trochu zajímá. Přitom není třeba hned obchodovat s akciemi distributorů, zkoumat do posledních detailů finanční zprávy a obtěžovat kamarády slavnými výroky šéfů finančních oddělení. Dost možná vám bude stačit i BByznys.

Mnoho řádků zde bude samozřejmě věnováno ekonomické krizi. Přestože herní firmy ještě někdy v září loňského roku hýřily optimismem a jejich zástupci sebevědomě prohlašovali, že her se všeobecně skloňovaná recese nedotkne, nyní už víme, že je všechno jinak. Krize se herního byznysu dotkla a zařízla se hlouběji, než kdokoliv čekal. Nejde zdaleka jen o akcie, které snad všem herním firmám klesly v důsledku celkového propadu trhů, ale i o hromadná propouštění, krachy a samozřejmě i o spojování a akvizice.

Rakovina japonských společností

Trhem, kterého se tyto nepříjemné věci dotkly v posledních měsících nejvíce, je Japonsko. O krizi tamního herního byznysu se hovoří již delší dobu. Ale teprve dopady globální recese odhalily jeho problémy naplno a pro japonské third-party firmy začaly velmi krušné časy, které nutí tyto tradiční lídry radikálně přehodnotit své obchodní strategie. Šéf Square Enix a předseda organizace CESA (japonské herní asociace) Yoichi Wada přirovnal situaci těchto firem ke kuřákovi, kterému doktor řekne, že pokud okamžitě nepřestane s kouřením, do druhého dne zemře na rakovinu. Japonský videoherní průmysl podle něj již ztratil svou dřívější pozici a dostupná čísla tento Wadův názor jen potvrzují. Japonský herní trh několik let stagnoval, zatímco americké a evropské trhy prudce rostou. Momentálně se v něm sice stále točí (s velkým odstupem po USA) druhý největší objem peněz na světě, ovšem výhled není vůbec růžový. Již v roce 2008 klesl objem japonského herního průmyslu o 15 procent a čísla za první čtvrtletí hovoří dokonce o meziročním poklesu celé branže o více jak 24 procentních bodů. Pokud se nic zásadního nezmění, bude po skončení letošního roku Japonsko zaostávat i za Velkou Británií.

Japonská izolace? Už dávno ne…

Již dávno přitom neplatí, že by Japonsko bylo uzavřeným skleníkem, ze kterého nic nepronikne ven a nic se nedostane dovnitř. Naprostá většina zdejších herních firem sice v celkových číslech stále těží nejvíce z lokálního prodeje, podíly peněz utržených mimo Japonsko jsou ale až překvapivě veliké. Například již zmíněný Square Enix měl v loňském roce podíl tržeb z Japonska a z ostatních trhů prakticky vyrovnaný a společnosti jako Capcom nebo Sega generují ze zahraničí až sedmdesát (!) procent svých příjmů. Dokonce ani pro konzervativnější firmy jako Taito nebo Namco-Bandai nejsou tržby ze západních zemí zanedbatelné a tvoří několik desítek procent obratu společnosti. Celkovým velikostem trhů a jejich růstu ale čísla prodejů japonských her neodpovídají a právě to se jejich šéfové pokoušejí rychle změnit. Dávno již nejde o staré harcovníky z dob NESu, ale o novou generaci manažerů právě ve stylu Yoichiho Wady nebo Shina Unozawy z Namca. Ti si uvědomují, že jejich firmy zaspaly ve věku PlayStationu 2, kdy se mohly soustředit v klidu jen na jednu platformu a bez většího úsilí mohutně růst díky úspěchu samotné konzole. Nyní se musejí soustředit na více front, a zatímco nástup Wii a DS ještě zvládly, na hřištích jménem PlayStation 3 a Xbox 360 prohrávají v souboji se západními vývojáři na celé čáře. Do značné míry za to samozřejmě může fakt, že nová generace konzolí od Microsoftu a Sony se v Japonsku rozjela mnohem pomaleji, než se očekávalo. Řada hráčů je stále spokojena s nabídkou her na PS2, horší grafické zpracování tolik neřeší a čeká na nějaký „killer“ titul, který by je přiměl ke koupi jednoho z nových přístrojů. Pro místní vývojáře je ale taková situace krajně nepříjemná, protože výpadek domácích prodejů jim západní hráči vynahradit nedokážou, a to přesto, že série jako Soulcalibur nebo Resident Evil jsou již nějaký ten čas v zahraničí úspěšnější než doma.

Velká japonská ofenzíva

Závěry, které šéfové japonských firem z této situace vyvodily, jsou jednoduché a do budoucna se zajisté dotknou i hráčů v Evropě. Hodně se čeká zejména od akvizice Eidosu, která před pár dny vyvrcholila vznikem Square Enix Europe (spojení britského a kontinentálního Eidosu) a integrací amerických poboček Eidosu do již existujícího amerického Square Enix. Dosud se japonské společnosti většinou spojovaly nebo navzájem polykaly pouze v rámci svého trhu a po posílení lokální pozice se snažily prorazit dál. Typickým příkladem takové strategie je čerstvé spojení Tecma a KOEI – nově vzniklý moloch si slibuje nejvíce právě od expanze na západ a koncem června již založil dceřinou společnost KOEI-Tecmo Europe. Další pokusy o prosazení se na americkém nebo evropském trhu se pak již omezovaly jen na zakládání lokálních poboček na zelené louce nebo na smlouvy o spolupráci s velkými západními distributory. Z poslední doby jmenujme třeba spolupráci Namca s Atari (i když zde šlo takřka o akvizici – Namco převzalo distribuční síť Atari) nebo Square s Ubisoftem. Úplné pohlcení velkého západního distributora je ale unikátním krokem. Square si přitom od Eidosu neslibuje jen získání slavných brandů a technologií, ale podle Wadových slov se nebojí zajít ještě dál a přehodnotit řadu tradičních postupů známých z především z japonských her. Nejde tedy jen o nějaké vyvažování rizik, ale o snahu dohnat dřívější liknavost radikálním krokem, kterým firma dožene a předežene své předvídavější konkurenty typu Capcomu. Nebo alespoň prozatím nenasvědčuje nic tomu, že by Square Enix chtěli obě společnosti držet spíše od sebe a rozdělit tak své portfolio na evropskou a japonskou část. Vše naopak hovoří spíše pro sbližování obou přístupů – a právě v tom je celý obchod zásadní a důležitý.

Dočkáme se tedy za pár let záplavy her, které v sobě budou úspěšně mixovat přístupy japonských a západních vývojářů? Zmizí základní rozdělení na japonské a západní, například mezi RPG? Budou videohry jako auta, kdy se sice liší americká, evropská a japonská produkce, ale normální řidič už žádné velké rozdíly nevnímá? Mnoho současných výroků a snah lidí jako je Yoichi Wada tomu nasvědčuje. Pokud bude akvizice Eidosu vyhodnocena jako úspěšná, můžeme očekávat další a další sbližování světů, které v herní oblasti nacházely společnou řeč jen v jednotlivostech a nikoliv vcelku. Kulturní rozdíly jsou jedna věc, ale peníze... to je argument, který je dokáže přebít.