Battalion Wars 2

Je až škoda, že se některé tituly usídlené na Nintendo platformách v českých zemích upozaďují, až jakoby téměř neexistovaly. Obzvlášť, když si člověk uvědomí, kolik nesmrtelných a nezapomenutelných záležitostí průměrný pařan minul. Nemluvím o profláklých jménech ze stálého angažmá Big N, ale o hrách, které staví na vlastním systému, invenci vývojářů i mimo Nintendo a hlavně jdou dál, než k reklamním sloganům a pár hodinám zábavy. V tomto konkrétním případě mám na mysli tahovou strategii z roku 2001, která vyrostla a zbudovala si obrovské fanouškovské podhoubí na handheldu GBA, Advance Wars. Je až neuvěřitelné, že prakticky stejná hra se stále hraje. I přes další dvě pokračování a přesedlání třetího dílu na NDS se díky horlivé komunitě vytvořil klon hry pro webové rozhraní, aby tak byla nahrazena absence online multiplayeru ve všech třech dílech. Ptáte se, co že tak dlouho drží někoho u jedné hry? Především geniálně jednoduchý, ale přesto komplexní gamedesign. A jelikož jde o turn-based strategii, tak především výborně vyvážené rozložení sil na bojovém poli a variabilita náplně jednotlivých misí.

Hodina dějepisu

Jenomže hráči dnes netouží vysedávat hodiny nad rozehranou partií dalšího „klonu“ prastarých šachů, chtějí rychle odsýpající akci, která neomrzí, ale ani kvapem nepřejde. A právě element geniální strategie a svižné akce byl a spojen v nepřímém pokračování Advance Wars, Battalion Wars. Nyní jsou v plném proudu práce na dalším díle pro Nintendo Wii a protože jde o druhé pokračování rok staré hry, nebude od věci, když si zrekapitulujeme právě onoho předchůdce. Battalion Wars vyšlo v září loňského roku a potrefilo právě GameCube (můžete si přečíst recenzi Jana Horčíka). Vývojem hry se zabývalo a pokračováním taktéž zabývá vývojářské studio Kuju, což není nikdo jiný, než partička stojící za původními Advance Wars. Kromě celého herního světa a charismatických dějových postaviček si vývojáři vzali ze svých předešlých titulů promyšlený systém účinnosti a slabostí jednotek a jejich mikromanagement. To okořenili trochou adrenalinu v podobě hry v reálném čase a vznikl tak nezapomenutelný mix, v němž dáváte pokyny relativně velkému počtu jednotek a ještě se stačíte sami, převtěleni do jedné z nich z pohledu třetí osoby, zúčastnit bojů v předních liniích. Celé to bylo zaobaleno do grafiky, stejně nadsazené jako nosný příběh, a naservírováno publiku jako hra o dvaceti misích s unikátním herním modelem a nezapomenutelným zážitkem z hraní.

Všechno má svá ALE

Jestli třetí díl Advance Wars utrpěl přezrálostí, pak byly Battalion Wars, utrhnuty těsně před tím, než dokázaly ve vývojářském studiu akorát dozrát. Vedle několika mušek v celkovém ovládání, které i přes snahy vývojářů prostě nesedělo tak dobře, jak by hře seděla myš s klávesnicí (nebo ovladače Wii), trpí tato hra především chronickým nedostatkem multiplayeru a s tím spojenou krátkou herní dobou. Ten totiž do dnes drží jeho pradědečka z roku 2001 nad vodou. V původním Battalion Wars mohli hráči projít základní kampaň dvaceti misí s rozličnou náplní od vyčištění mapy, přes obsazování vyznačených bodů, obranu strategických území až po cílené útoky a nálety. Ti zatvrzelejší dokončili všech dvacet s nejvyšším ohodnocením, ale tím všechny možnosti skončili. I výborný gamedesign narazil na několik výtek ze stran hráčů i recenzentů. Například absence námořních jednotek je vedle pozemních a vzdušných do nebe volající, obzvlášť pokud jsou na mapách neustále nějaké vodní plochy. Zrovna tak byla vypuštěna možnost jakéhokoliv budování základny, což je v případě duchovního pokračování Advance Wars podivné, i když pochopitelné z důvodů větší dynamičnosti hry. I přes to ale získala hra po celém světe silně nadprůměrné hodnocení a mezi hráči má stále velkou základnu fanoušků. A právě díky tomu se zřejmě pánové z Big N rozhodli dát chlapcům z Kuju druhou šanci.

Opepřit?

Ulehčili jim to už jenom tím, že se dali směrem alternativního ovládání jejich nové konzole, takže ono ne vždy zcela fungující ovládání z gamepadem dostává nový náboj díky Wii Remote. Což na jednu stranu vylepšuje celkovou orientaci v prostoru a pohybu vašich jednotek uprostřed boje, ale na druhou stranu přicházíte o automatické zaměřování na označené nepřátelské jednotky, co se vámi ovládané jednotky týče, budete tedy muset směr její střelby přímo korigovat. Zbytek vojska si samozřejmě zamíří sám a dle vašich rozkazů. Druhou novinkou je pak vícero herních módů. Nyní bude totiž mimo klasické příběhové kampaně k dispozici Skirmish, kde si můžete procvičit své taktické dovednosti, Assault pro rychlou akčnější řežbu a Co-op pro kooperativní hru vícero hráčů. Není ještě zcela jasné jak to bude s podrobnějším nastavením jednotlivých módů. Hovoří se ale o patnácti a více mapách určených pro multiplayerové účely. Bohužel stále ve výčtu novinek schází editor, což ovšem nevylučuje možnost stahování nových map skrze Nintendo Online service. A to už je další paradox. Nintendo totiž údajně neposkytuje podporu pro online multiplayer externím studiům a chce jej uvolnit až někdy příští rok. Ne tak u Battalion Wars 2. Nikdo se o tom nikde moc nevykecává ani nerozepisoval, ale při dotěrných otázkách herních novinářů se autoři uvolili ke stručnému „bude tam“.

Všechno co nám chybělo

Lidi z Kuju zřejmě skládají reparát, protože se rozhodli vyplnit všechny díry, které nechali v minulém díle. Základní principy budou zřejmě stejné, náplně misí podobné, ale herní model bude rozšířen o přítomnost budování základny, resp. o možnost obsadit budovy pro výrobu jednotek. Je jasné, že právě tato vlastnost vnese do hry nový silný prvek a musíme doufat, že se s ním ostřílení veteráni strategických her z Kuju nějak vyrovnají. Opomenuty nebyly dokonce ani námořní jednotky. Z výpisu přítomných můžeme uvést bojový křižník, korvetu, ponorku nebo transportní bárku. Díky tomu se pak viditelně rozšíří náplň misí o úkoly typu nejrychlejší obsazování základny na ostrůvku uprostřed velké louže. Styl grafiky pak zůstává podle prvních screenů téměř totožný. Vylepšení samozřejmě dostály jednotlivé 3D modely, textury a velikost herního prostoru taktéž vzroste. A právě toto bych viděl jako největší kámen úrazu. Jestli se totiž hra dostatečně neodliší od předchozího dílu, nemusela by být publikem vnímána jako plnohodnotná. Ačkoliv je bezpochyby, že právě zásahy jako začlenění nových typů jednotek a výrobních budov do hratelnosti opravdu diametrálně posunou celou hru. A to ať už v termínech leveldesignu nebo samotného postupu a taktice, která je zde od hráče vyžadována daleko urgentněji, nežli slepé pobíhání a střílení kolem.

Buď a nebo

O příběhu by bylo zbytečné se rozepisovat, protože stejně jako dějiny War Worlds v tahovém Advance Wars je i zdejší klima naprosto uhozené. Několik málo velmocí na pár kontinentech se prostě jednou za čas dostane do válečného stavu a ať už byl původní důvod jakýkoliv, většinou zjistí, že za tím stojí nějaká třetí super zlá třetí strana, která je chce vysílit a posléze zničit. Ale tady přece nejde o příběh, tady je o vítězství v boji! Závěrem bych jenom podotknul, že nejen onen herní reparát, jímž druhý díl Battalion Wars bezpochyby je, vyhlíží nanejvýš podivně. Samotný princip hry se totiž kříží s filozofií Nintenda Wii, tedy aby byla konzole i hry pro ni „jednoduché a přístupné všem“. Takže zůstává zde otázka zda si šéfové Big N řekli „budeme dělat jedny hry pro masy a druhé hry pro fajnšmekry“ nebo uvažovali tak, že se původní Battalion Wars moc dobře neprodával a moc lidí ho neznají, tak prostě využijí jeho potenciál a vypustí druhý, vylepšený díl, s obrovským humbukem pro novou lesknoucí se konzolu po které všichni tak šíleně touží. Ale kdo ví?