7 nejpamátnějších bossů
Představte si, že zrovna večeříte v restauraci, když se jakási nakvašená slečna začne zuřivě domáhat vysvětlení od kuchaře nebo rovnou omluvy od vedoucího. Jak se zachováte? Budete vše jen pobaveně sledovat? Zkusíte jí uklidnit? Nebo si rovnou stoupnete vedle ní coby ušlechtilý ochránce? Ale kdeže… Jako zkušení hráči přece dobře víte, co bude následovat. Pravděpodobně se tedy jen pousmějete, hodíte na stůl několik bankovek, nasadíte klobouk a s klidným výrazem proskočíte oknem. Jen pár vteřin poté totiž z kuchyně vyrazí patnáctimetrové monstrum s obřím sekáčkem a slečna pozná na vlastní kůži, že lehkovážně dráždit hlavního bosse se prostě nevyplácí. A až si oklepete střepy z kabátu, nejspíš při cestě domů blaženě zavzpomínáte na ty, kteří vám samotným kdysi dali nejvíce zabrat.
Přerostlý Satan
Kromě spousty brutální akce a povedeného kolíkometu se hra Painkiller proslavila především obřími bossy na koncích levelů. Jejich velikost skutečně brala dech a zpravidla se dali popsat jedině jako „naprosto a totálně vobrovskej přerostlej parchant tykrávo“. Vystřelená raketa mohla k jejich hlavě klidně letět skoro deset vteřin a ke zdárnému vítězství bylo třeba vystřílet kompletní zbraňový arzenál. Ať už to byla potvora s kladivem o velikosti dvojpodlažního domku, démon vyšší než Eiffelovka nebo gigantický létající Satan, všechny tyto střety se dokázaly na dlouho vrýt do paměti.
Kolosální kolosy
Zůstaňme ještě na chvíli v nebeských výšinách, neboť odkaz Painkillera nezůstal dále nevyužit. K naprostému vrcholu tento prvek dovedla inovativní a silně atmosférická hra Shadow of Colossus. Postavila před nás 16 dechberoucích protivníků, které po jejich vypátrání nestačilo prostě rozmlátit, ale po dlouhém boji jste se museli vydat na vrcholky největších těl, jaká kdy kráčela herním světem, a najít jejich slabá místa. Pokud by se měl ze všech herních bossů vybrat jen jeden jediný, právě tahle hra by s přehledem měla nejvíce želízek v ohni.
Když se žení všichni čerti
Asi největší zděšení v početných řadách hráčů Diabla 2 způsobil už na konci druhého aktu démon Duriel. Byl zdaleka největší (a jak dokazuje tento článek, na velikosti záleží, panové), zároveň pekelně rychlý, dokázal postavu pravidelně zmrazovat a vůbec byl souboj s ním celkově nejtužší. Na odvaze nepřidal ani jeho červovitý vzhled a pro většinu hráčů byl tenhle duel větším zážitkem než setkání s Mephistem nebo samotným Diablem, který celou sérii pojmenoval.
Hitler s rotačákem
Je nám naprosto jasné, že tohle už jste slyšeli nejmíň stokrát. No, tak to uslyšíte po sto prvé. Adolf Hitler v roli finálního bosse hry Wolfenstein 3D je totiž figurka, která se navždy zapsala do herních dějin. Nejdřív na vás naběhl jako nacistický mechwarrior v mocném power armoru, a i když jste ho z něj nakonec vysekali, měl v každém rukávu schovaný jeden rotačák. Může to být stupidní a prvoplánovité jak chce, ale to nic nemění na faktu, že jde o jedno z nejhustších střetnutí historie. Moment, kdy se Hitler konečně rozpadl na hromadu krvavé kaše, vám pak dokonce znovu přehrál death cam.
Frankie se zlobí
Nejen akční střílečky, ale především všelijaká RPG doslova přetékají mocnými protivníky, navíc často s vlastní osobností a příběhem. Jedním z těch nej je bezpochyby Frank Horrigan, původce všeho zla ve Falloutu 2. Mnohakolový souboj s ním vyžadoval pořádně nabušenou postavu a i tak na to padla spousta superstimpaků. Sice jste se mohli radovat, že mu celkem brzy došly náboje, ale jen do doby, než vytasil gigantické energetické čepele. Při několikafázové herní animaci jeho efektní smrti pak na klávesnici ukápla nejedna slina blaženosti.
Zubaté přivítání
Nebývá zvykem, aby se nejdrsnější souboj hry odehrál hned na začátku. Dost možná právě proto k tomu tvůrci God of War přistoupili a zajistili si tak místo i v našem žebříčku. Na vraku ztroskotané lodi uprostřed bouře se proti vám vrhla obrovská hydra s jednou velkou a dvěma „menšími“ hlavami. Strhující zpracování a dlouhý vyčerpávající souboj nakoply hratelnost takovým způsobem, že už jen vzpomínka na ně vás dokázala prohnat zbytkem hry. Ta nicméně moc dalších bossů nenabídla a první velká bitva zůstala silou zážitku nepřekonaná.
Modrá krev
Slavná série od BioWare je zase proslulá tím, že jen málokterého silnějšího protivníka lze jednoduše zničit hrubou silou. O těch nejmocnějších to platí dvojnásob a princ démonů Demogorgon, číhající v posledním patře Strážcovy tvrze, byl pro mnohé vůbec nejtvrdším oříškem. Už jen dostat se k němu byla extrémně náročná zkouška a při samotném souboji museli členové družiny uplatnit velkou spoustu nejmocnějších kouzel, úderů a taktik. V Baldur’s Gate ale pro každou situaci existuje pár vyčůraných kliček, a když jste například netvora chytře obložili výbušnými pastmi, netrval boj ani vteřinu.
