Recenze od vývojáře Supermassive Games

Jmenuji se Holmes. Henry Howard Holmes. Žiji v Chicagu a právě jsem si otevřel hotel. Jste srdečně zváni. Všichni. A řekněte to i svým známým! Přivítám ve svém hotelu královsky všechny, kdo dorazí. O to už se postarám!

Když hodíte do světa granát, doufáte, že každý další pokus bude mít obdobnou sílu. Britskému studiu Supermassive Games se to v roce 2015 podařilo – nemuseli jste patřit mezi milovníky hororů či hrát na PlayStationu, kde byla hra exkluzivně, a přesto jste o Until Dawn slyšeli první poslední. Jak se daří stejnému receptu po sedmi letech?

Jste jistě zvědaví, jak dopadl další přírůstek do rodiny interaktivních hororů z antologie The Dark Pictures, ale tentokrát jsme se k recenzování dostali se zpožděním, vezmeme to tedy za trochu jiný konec. Stálo by jistě za připomenutí, kde se Dark Pictures vzalo, odkud se vyloupli samotní autoři, a jestli vůbec má cenu doufat v to, že se série vyšvihne tam, kde jí chtěli všichni fanoušci Until Dawn už od začátku.