Wii Fit U

Wii Fit patřil k zásadním titulům Nintenda na Wii – přinesl novou periferii, balanční desku, a více či méně casual publikum přesvědčil o tom, že mohou zábavnou formou cvičit doma před televizí a nechat se motivovat virtuálním trenérem. Wii Fit U, které naváže na původní hru a její nadstavbu Wii Fit Plus, se už ale bude muset poprat s tvrdou konkurencí obdobně zaměřených titulů na Kinect a PS Move. S jakými trumfy přichází nová edice? Samozřejmě jde o nové sportovní disciplíny i vyrovnávací minihry. Většina z nich nějakou formou spolupracuje s GamePadem, dotykovým ovladačem konzole Wii U. A jako bonus je tu i provázání s pedometrem Fit Meter, které umožní zanést do tréninkového plánu i venkovní běžecké aktivity.

Nešťastná trampolína, náročné sáňkování

Při prezentaci v rámci E3 a post-E3 konference ve Frankfurtu bylo možné vyzkoušet pětici sportovních disciplín. První z nabídky bylo trampolínové skákání, které však při nejlepší vůli působilo dojmem designerské bezradnosti. Hráč stojící na Balance Boardu měl držet v rukou GamePad a napodobovat odrazy z podřepu – jak je ale známo, na Balance Boardu se nesmí skákat, což hodně kazilo dojem. Při letu zpět z maximálního výskoku bylo zase nejasné, zda sledovat televizi či GamePad, aby hráč dopadl blízko středu trampolíny a nevypadl úplně mimo.

O mnoho lepší dojem zanechala sáňkařská minihra. Ta si vyžádala náročnou pozici – sed na Balance Boardu s nataženýma nohama a co největší záklon s rukama pod zadkem. Větší záklon – náročný zejména na břišní svaly – přinesl vyšší rychlost, jízdu pak hráč řídí nakláněním doleva či doprava. Více než dvě minuty strávené v ledovém korytě byly celkem zábavné, jakkoli právě namožené břicho hodně protestovalo.

Vesluj jako Chalupa, servíruj i has

Poslední čistě sportovní disciplínou k otestování bylo veslování. Vsedě na Balance Boardu držel hráč v ruce kolmo otočený Wiimote a pohyby paží napodoboval techniku veslování. Vzhledem k absenci odporu to nebylo zdaleka tak obtížné jako reálná jízda nebo veslařský trenažer, důležitější než rychlost záběru pak bylo rytmické sladění s ostatními členy čtyřky s kormidelníkem.

Vedle tří sportů pak Nintendo ukázalo i dvojici balančních miniher. Hasičské hrátky kombinovaly opět Balance Board s GamePadem – hráč stál jednou nohou na desce ve výpadu a přenesením váhy na přední nohu simuloval držení tlaku v hadici. GamePad pak sloužil k míření na velkou obrazovku. Udržet zároveň správný směr i dostatečný proud nebylo vůbec jednoduché.

Konečně nejzábavnější minihrou bylo roznášení dezertů. Hráči si při něm stoupnou na Balance Board oběma nohama a GamePad drží v ruce jako tác. Střídavým přenášením váhy z levé nohy na pravou a zpět simulují chůzi, otáčením trupu natáčejí postavičku číšníka. Cílem je obsloužit co nejvíce zákazníků tak, že hráč vyzvedne v rohu místnosti dezert a donese ho na správné místo, aniž by mu spadl z tácu – musí tak zároveň rychle běhat po místnosti a přitom vyvažovat GamePad.

Jen to nepřekombinovat...

Není příliš překvapivé, že při testování zaujaly spíše balanční minihry – právě ty měly v zábavnosti navrch už u původní hry. Wii Fit U jde ale nebezpečnou cestou zapojování většího a většího množství ovladačů – hráči budou používat desku, wiimote, tablet – a to může být zabiják v konkurenci zejména Kinectu. Wii Fit U rozhodně kráčí správným směrem se svým pedometrem a snahou přimět hráče pálit kalorie nejen před obrazovkou, úspěch by mohlo mít i poměřování dosažených výkonů a změn v BMI s přáteli nejen v rámci jedné konzole, ale na celé Miiverse síti. Šanci na úspěch má Wii Fit U dobrou, ale tentokrát už mu nespadne do klína sám.