Test Drive vs. Need for Speed

Během našeho hodnocení obou sérií jako dvou kompaktních celků nebude od věci připomenout si důležité historické milníky a postupně vypichovat ty části mozaiky, které byly pro následující vývoj podstatné. Hned zostra proto můžeme začít v době, kdy, troufáme si říct, převážná většina z vás ještě tahala kačera. Konkrétně jde o rok 1987, tedy léta příchodu prvního dílu Test Drive a ve své podstatě i doba vzniku arkádového závodění. Za vším stála veleúspěšná firma Accolade, která dala hernímu světu nejen sérii Test Drive, ale také třeba první skutečné formulové a motocyklové závody, využívající ke své prezentaci nejlepší technické vymoženosti své doby.

i Zdroj: Hrej.cz

Za dva, resp. tři roky vyjely z výrobních linek Accolade ještě další dva díly Test Drive, po nichž však nastal trochu nečekaný sedmiletý půst. Toto číslo je však lehce zavádějící, neboť už v roce 1995 vstoupila na scénu druhá z dnes propíraných sérií, tedy Need For Speed. S vývojem technologie si mohli tehdejší vývojáři z 3DO dovolit použít plně trojrozměrné zobrazení a z Need for Speed se stal během několika měsíců hit. Nutno však podotknout, že první díl NFS nám tak trochu vybočuje z načaté množiny arkádových titulů, neboť právě debut série se nesl v přísné rovině simulátoru s co možná nejrealističtějším chování vozu a pochopitelně bez absence všech (ne)podstatných technických údajů.

i Zdroj: Hrej.cz

O další dva roky později už konečně můžeme zaznamenat první konfrontaci mezi oběma tituly, jmenovitě mezi čtvrtým dílem Test Drive a druhým dílem Need for Speed. Zpětně je vcelku složité říci, která z her měla navrch. V případě Test Drive šlo o remake kultovního titulu do trojrozměrné grafiky, ovšem se ztrátou podstatné volnosti jízdy. I to však nebránilo tomu, aby Test Drive 4 získal během svého roku vydání několik podstatných ocenění, nevyjímaje i ocenění za nejlepší hru E3 1997, pramenících však především z holého faktu, že je Test Drive zpátky. Rozjuchaný svět pak s radostí shledal v tom samém roce ještě Test Drive Off Road a Accolade si pěkně namazalo kapsu. Na druhé straně barikády se však děly všechny věci úplně obráceně. Need for Speed převzala společnost Electronic Arts, vypustila ze hry realismus a naopak poskytla hráči volnost v podobě možných zkratek vedoucích mimo hlavní trať závodu.

i Zdroj: Hrej.cz

Pokud šlo tedy v roce 1997 o jakousi remízu, co se kvality obou her týče, v roce následujícím se mohli radovat příznivci Need for Speed o poznání více. Vývojáři z Electronic Arts totiž zabodovali s implementací policejních vozů do dnes již slavného módu Hot Pursuit a zaznamenali famózní nástup druhé generace své série. Pátý Test Drive na tom nebyl, alespoň s více než jedním milionem prodaných kusů, vůbec špatně. Zle neprošel ani skrze mašinérii novinářů, kteří hře vytýkali trochu zkostnatělý outlook, každopádně se stále kvalitní hratelností. Nicméně rok 1998 znamenal pro Accolade konec prací na Test Drive, přičemž posledním dílem bylo pokračování Test Drive Off Road II, jenž spokojeně propadlo dějinami a vcelku promptně se na něj zapomnělo.

i Zdroj: Hrej.cz

Otěže tedy převzala společnost Atari, potažmo Infogrames, a odstartovali tak společně druhou, bohužel onu horší půlku série. Naskočit totiž do vlaku, i když mírně brzdícího, je úkol věru obtížný, a proto vše dopadlo tak, jak dopadlo. Test Drive 6 zaznamenal mohutný kvalitativní propad a i když byla hra vybavena skutečně kvantem obsahu, postrádala smysluplnou hratelnost a v prodeji rozhodně svého předchůdce nepředčila. Auta si na silnicích dělala co chtěla, s grafikou se to nemělo bůhvíjak valně a i malá trocha zábavy v podobě time-trialových závodů vyprchala jako pára nad hrncem. Ruku v ruce šel i třetí díl Test Drive Off Road, jenž byl právem vyhlášen za nejhorší hru v celé historii Test Drive, a to díky skloubení snad všeho špatného, co závodní hra (ne)může mít. Tento fakt navíc hrál do karet vývojářům z Electronic Arts, kteří v roce 1999 vydali čtvrtý díl s podtitulem Porsche Unleashed a započali novou éru arkádového závodění. Hra NFS Porsche sice nabízela jen vozy zmíněné značky, avšak disponovala doposud nejlepším fyzikálním modelem vozu a především skvělým technickým zpracováním. Největším lákadlem byl propracovaný multiplayer, díky kterému vydržel tento díl série hráčům po dlouhou dobu.

i Zdroj: Hrej.cz

Vedení Infogrames tedy záhy pochopilo, že PC je pod momentální nadvládou Need For Speed a potichoučku přeorientovalo další díly Test Drive na konzole všeho druhu. Díly jako Le Mans 24 Hours (Dreamcast, PS2, ale i PC), Test Drive 2001 (GameBoy Color) či Test Drive Off Road Wide Open (PS2, Xbox) však zaznamenaly především výsměch. Originalitu aby člověk pohledal, od hratelnosti se snad distancovali sami vývojáři… Na druhé straně Electronic Arts kvetla pšenka v podobě dalších NFS her, které však chtě nechtě sklouzávaly ke konzumnímu publiku a tak říkajíc vypustily ducha. Moderní éru NFS odstartovalo pokračování s podtitulem Underground, které určitě ještě nyní evokuje vzpomínky na dlouhé vysedávání před poblikávajícím monitorem. Hra v noci, možnost tunningu, vždy kvalitní prezentace – to byly prvky, o kterých se Test Drive do té doby jenom zdálo.

i Zdroj: Hrej.cz

V roce 2004 však nastal zlom k lepšímu a po úspěšném Test Drive: Eve of Destruction začalo Atari vzhlížet k lepším zítřkům. Hra kopírovala oblíbený americký motosport, nabídla doposud nevídanou kvalitu prezentace hry spolu s nadprůměrným obsahem. Eve of Destruction navíc bodoval konečně i v samotné hratelnosti a především PS2 verze zaznamenala úspěch jak na papíře, tak především u samotných hráčů. Za vše hovoří více než 1,5 milionu prodaných kopií a také konečný souhrn doposud vydělaných peněz na sérii Test Drive, čítající položku $175 milionu. Vývojáři z Electronic Arts však i nadále pokračovali ve svém trendu a v témže roce vypustili do světa druhý díl NFS Underground. Ten se však nesetkal s tak nadšeným publikem, jelikož šlo prakticky o to samé, jako v prvním díle a novot bylo jako šafránu.

i Zdroj: Hrej.cz

Na poli Test Drive po Eve of Destruction nastal klid a po nějakou dobu i informační embargo ze strany Atari. Koncem roku 2005 však byla do světa vyslána nenápadná PR zpráva, hovořící o jakémsi ambiciózním počinu s označením Unlimited, který se nám před několika dny zhmotnil ve své skorodokonalosti. Křivka úspěchu druhé série však, bezesporu k radosti vývojářům z Atari, začala mírně sklánět dolů. NFS Most Wanted, ačkoli rozhodně nešlo o špatnou hru, platí z hlediska kdysi hard-core fandů NFS za povel k obratu směrem ke komerci. Rockovou muziku ze soundtracku už dávno vystřídali nařachaní hip-hopeři, závody se natrvalo uhnízdily ve městech a tuning houstnul. Pokles kvality je pak nejvíce znát na posledním dílu NFS, tedy Carbon, který jako by naznačoval, že se vývoj dostal do slepé uličky a i přes snahu o inovaci postrádá hraní hlubší smysl. Nu a právě s posledními tituly NFS se rovná Test Drive Unlimited, který alespoň pro letošek střídá Need for Speed v čele.

Proč tomu tak je, co nás k tomuto verdiktu vedlo a jak se zkrátka nový Test Drive hraje, se dočtete v recenzi, pokud jste tak už samozřejmě neučinili.

Test Drive a Need for Speed na časové ose

1987	Test Drive 1
1989	Test Drive II: The Duel
1990	Test Drive III: The Passion
1994		The Need for Speed
1995		Need for Speed II
1997	Test Drive 4 Test Drive: Off Road	Need for Speed: V-Rally
1998	Test Drive 5 Test Drive: Off Road 2	Need for Speed III: Hot Pursuit
1999	Test Drive 6 Test Drive: Le Mans Test Drive: Off Road 3	Need for Speed: High Stakes Need for Speed: V-Rally 2
2000	Test Drive 2001 Le Mans 24 Hours	Need for Speed: Porsche Unleashed
2001	Test Drive Off Road: Wide Open
2003		Need for Speed Underground
2004	Test Drive: Eve of Destruction	Need for Speed Underground 2
2005		Need for Speed Underground Rivals Need for Speed: Most Wanted Need for Speed: Most Wanted 5-1-0
2006	Test Drive Unlimited	Need for Speed Carbon Need for Speed Carbon: Own the City