Wii mix: tancujte s Michaelem Jacksonem

Když nejslavnější herní postava všech dob slaví 25. narozeniny, nelze to odbýt jen speciální retro edicí. V aktuálním souhrnu Wiičkových her, které bojují o přízeň hráčů na předvánočním trhu, jsme se podívali na zoubek ještě dvěma titulům, s nimiž by to Mario a jeho kamarádi mohli na své párty pořádně rozjet: ambiciózní sbírce miniher Wii Party a zejména Michael Jackson: The Experience, tedy hře, v níž si můžete vyzkoušet originální taneční kreace krále popu. Měl to být nekonečný večírek ve velkém stylu, ale ne všechno se podařilo podle plánu...

Wii Party

Nálepka "party hra" se stala díky velkému množství průšvihových balíčků zaměřených na občasné hráče s cílem trhnout co nejvíce peněz za co nejméně práce synonymem něčeho na způsob párku v rohlíku. Akutní potřebu uspokojí, ale nijak nenadchne a může vyvolat i zvracení. Wii Party se zdála být o něco slibnější, už jen proto, že s ní přišlo samo Nintendo, a díky návaznosti na Wii Play. Party s Nintendem nelze upřít snahu využít zkušenosti sesbírané v sérii Mario Party a objevení zajímavých způsobů využití ovladače Wii Remote, přesto ale o žádnou třeskutou zábavu nejde. Zásadním problémem hlavního režimu, v němž Wii Party připomíná deskovou hru, je nevyrovnanost miniher a fakt, že vítězství bývá spíše otázkou náhody než jakékoli dovednosti. Je pěkné, že byly do hry pružně zapojeny Mii postavičky, které se v různých minihrách vtipně pitvoří, ale nevyzpytatelnost a chaos tady už překročily rozumnou mez.

Zárodek dobré zábavy Wii Party vzbudí v některých minihrách pro větší počet účastníků – například té, kde se Mii postavičky snaží vyvážit palubu lodi, nebo když si hráči předávají (velmi opatrně) Remote z ruky do ruky, zatímco na obrazovce se odpočítává do výbuchu. Ale kupovat si kvůli jedné či dvěma blbinkám tuhle kompilaci za tradičně přestřelenou českou cenu skutečně asi nemá smysl. Děti nebo mladší sourozence můžete "odložit" k obrazovce levněji.

Hodnocení: 5/10

Michael Jackson: The Experience

Taneční hra s písničkami Michaela Jacksona jeho fanoušky nenadchne – zato by mohla vyvolat zlomyslný úsměšek na rtech těch, kdo jsou rádi, že už je tenhle "bílý černoch" pod drnem. Myšlenka nabídnout wiičkařům možnost zatancovat si na více než dvacet písniček včetně hitů typu Bad, Beat It, Black or White, Smooth Criminal nebo Thriller. Jenže když jedinou interakci s hrou představuje velmi nepřesvědčivě vyhodnocovaný pohyb jedné paže, která svírá Wii Remote, zážitek rázem klesá k bodu mrazu. Pokoušet se o skutečné napodobování pohybů, které předvádějí (velmi dobří!) tanečníci na obrazovce je kontraproduktivní: hra je ve vyhodnocování pohybů paže přísná, a tak se "rozjetý" hráč jen rozhodí. A pohled na vztekající se osobu, která zuřivě máchá jednou rukou ze strany na stranu a neustále posílá vývojáře do horoucích pekel, sice nejdřív pobaví, ale po pár vteřinách už spíš rozesmutní. Tak na tohle jsme čekali?

Bizarnost tohoto projektu podtrhují další jednoznačné designové chyby: výběr písní proběhl zřejmě metodou náhodného zapíchnutí ukazováku do tracklistu, a tak jsou mezi hratelnými songy i balady jako Earth Song, na které tancovat při nejlepší vůli nelze, nebo lze, ale je to zábava unylá jako první prodloužená. Náročné pasáže je možné nastudovat ve výukovém videu... které si ale hráči musejí nejprve odemknout. Divné? Jistě. Stejně jako fakt, že vynikající soundtrack a solidní digitalizované tanečníky doplňují chudá pozadí a zoufale béčkové vizuální efekty, jimž se stejně nedaří zakrýt, že maník, který řádí na pódiu, není Jackson. Definitivně pak MJ: The Experience potápí nedostatek výzev a herních režimů: vedle singlového projetí celého tracklistu je tu ještě multiplayerové tancování, které zábavu zvyšuje jen minimálně, a nic víc. Obrovské zklamání.

Hodnocení: 2/10

Super Mario All-Stars 25th Anniversary Edition

Dobrosrdečný kníratý instalatér oslavil 25. narozeniny – v herním byznysu výročí, které zaslouží pořádný, opulentní večírek, zvláště když je díky nezlomnému úsilí Nintenda a hrám jako Super Mario Galaxy 1 a 2 nebo New Super Mario Bros. tenhle arkádový hrdina stále v kurzu. Super Mario All-Stars 25th Anniversary Edition je luxusně vyhlížející rudá krabička, která si klade za cíl připomenout Mariovy začátky a nabízí i porci bonusového obsahu. Pohříchu ho však mnoho není a nelze než kroutit hlavou nad leností autorů téhle kompilace.

Výroční edice obsahuje jednak disk se čtyřmi klasickými Mario hrami, jednak audio CD, jehož obsahem je hudba z různých Mario her z let 1985-2010 (závěr tracklistu tvoří notoricky známé zvuky jako 1Up, Game Over apod., což je velice vtipné) a mini-knížečka připomínající rozměry spíš manuál – a přitom jde o nejhodnotnější přidaný materiál, v němž Shigeru Miyamoto, Takashi Tezuka a Koji Kondo (hodně stručně) vzpomínají na jednotlivé Mario hry. Hezký materiál – ale mohlo a mělo toho být mnohem více a v luxusnějším balení!

Herní disk sám nabízí osvědčenou klasiku. Tři díly Super Mario Bros., které vyšly na SNES, doplňuje ještě Super Mario Bros.: The Lost Levels (výhradně japonské pokračování prvního dílu). Arkádová hopsačka neztratila po letech nic ze svého kouzla. Skákání s Mariem přes rozmanité zóny, boje s houbičkami, želvami, sbírání mincí, vyhýbání se lávě a jiným překážkám: to vše funguje stále bezvadně, snad jen obtížnost je na dnešní poměry trochu vysoká. Čtyřnásobná porce Maria vydrží na dlouhé hodiny a i hráči, kteří neměli tu čest, po pár minutách pochopí, proč se stala tahle plošinovka legendou.

I tahle část výročního balíčku ale tak trochu čpí leností a snahou o rýžování peněz: grafické zpracování už je doopravdy obstarožní, a přitom si lze velmi snadno představit klasické hry předělané do audiovizuální podoby New Super Mario Bros., Nintendo se dokonce ani neobtěžovalo vytvořit Wii verzi původní Super Mario All-Stars kolekce pro SNES (ta obsahovala navíc Super Mario World), ale "odbylo" hráče hubenějším obsahem.

Mariovi se k 25. narozeninám sluší poblahopřát. Je to i přes svou málomluvnost a – přiznejme si – infantilitu Hrdina s velkým H. Výroční edice jeho dobrodružství je přese všechno zajímavá krabice, Nintendo se ale mohlo a mělo snažit víc.

Hodnocení: 7/10