Hrej.cz Watch Dogs Legion Článek

Watch Dogs Legion - dojmy z hraní

jaroslav-lukes
Jaroslav Lukeš
15. 7. 2020 12:00 2 Sdílej:
Reklama
Reklama

Hratelné demo Watch Dogs Legion mě překvapivě nevrhlo do rozběhnutého příběhu, ale dostal jsem možnost zhlédnout kompletní úvodní filmeček otevírající děj hry. Vím tedy, proč se v řádu týdnů z Londýna stalo policejní město. Proč se soukromá armáda Albion stala jediným udržovatelem pořádku v celém městě a nebojí se určovat své vlastní zákony. Za vším stojí teroristický útok na několika místech v Londýně, který minul jen budovu britského parlamentu. Strůjcem útoků je, zdá se, neznámá organizace Zero_hour, ale veřejnost a politici mají jasno - teroristický útok zosnoval DedSec, skupina hrající ve Watch Dogs Legion ústřední roli. Je tedy čas vyrazit na cestu za očištěním jména, odhalením pravých původců problémů a osvobození města od opravdu dystopického scénáře, který si šílený zakladatel Albionu vysnil ve své pokřivené mysli.

DREAM TEAM

Jedním z objektivně nejzajímavějších odhalení loňského představení hry na E3 byla faktická absence hlavní postavy. Stylový sympaťák Marcus z druhého dílu nemá žádného nástupce. Ve zdejším světě může být sofistikovaným hackerem i důchodkyně Pohlová. Byl jsem logicky zvědav na to, jak nový systém opravdu funguje v reálu. Ze začátku hratelné ukázky jsem dostal k dispozici několik rekrutů již zapsaných v řadách DedSec. Nabídka čítala běžnou slečnu, dělníka, agentku a další. Prvním úkolem bylo naverbovat nejbližšího rekruta doporučeného mou asistenční AI. Jednalo se o postaršího hackera, který se však dostal do problémů s autoritami. Skrze pár misí bylo nutné odhalit proč a dále očistili jeho jméno. Na revanž jsme se dohodli, že rozšíří naše řady, při mazání jeho záznamů z počítače jsem však udělal chybu a má úvodní postava byla zatčena. Výsledkem je, že se u zatčené postavy objeví časovač, kdy bude propuštěna. Do té doby s ní hráč reálně nic dělat nemůže. K dokončení mise tak bylo nutné přepnout na dalšího člena týmu a počínat si o něco šikovněji.

Faktem je, že rekrutovat lze vážně úplně každého kolemjdoucího.

Z prvních chvil strávených se hrou vyplývá, že většina potenciálních hrdinů, které lze rekrutovat, spadá do jakýchsi stereotypů. Dělník má výhodu na staveništích, kam přirozeně zapadne. Hacker zase využije své schopnosti při infiltraci budov. Agent má automaticky k dispozici bondovské auto střílející rakety. S notoricky známou babičkou jsem se bohužel za tři hodiny hraní nesetkal. Faktem je, že rekrutovat lze vážně úplně každého kolemjdoucího, nicméně ne vždy je to výhodné. Hlavní rozdíl tvoří unikátní perky, přičemž “lepší” postavy si nesou rovnou tři. Jedná se o schopnosti, jenž nejde na postavě změnit. Co však měnit lze je trojice gadgetů. Jaké má daná postava k dispozici, je závislé na množství vylepšení odemčených pomocí bodů rozesetých po celém městě. V praxi se jedná o libůstky typu dočasné neviditelnost nebo pavoučího drona, kterým lze prvky prostředí hackovat pohodlně z bezpečné vzdálenosti. Do vybavení samozřejmě patří i zbraně a jejich nabídka čítá jak přímo smrtelné, tak i čistě omračující kousky. Během dema jsem toho k dispozici mnoho neměl, takže bylo nutné pracovat se základním minimem. Jaké nebezpečné nástroje půjde vytisknout na 3D tiskárně zjistíme až po vydání plné hry.

ROZDĚL A HACKUJ

Vraťme se ale k tomu, co hratelné demo nabízelo. Příběh mě vedl k nalezení insidera Albionu, který by mohl přinést některé zásadní informace týkající se Zero_hour a ústředního spiknutí. Na místě setkání však nebyl, a až pomocí holografické rekonstrukce záznamů z bezpečnostních kamer jsem dokázal zjistit, kam nebožáka soukromá armáda odvezla. Následovala mise v historickém muzeu Tower, ale abych se do něj vůbec dostal, bylo třeba dostat na “správnou stranu” dalšího rekruta. Tentokrát přímo z řad Albionu. I zde bylo nutné pomoci občanovi v nesnázích, tentokrát se jednalo o dívku, která se strachuje o otce závislého na velmi podezřelých lécích. Nicméně stačilo zařídit pořádně macatou zásilku medikamentů a DedSec je o jednoho zainteresovaného člena bohatší. Dotyčné děvče pak rádo pomohlo s infiltrací důležitého meetingu. 

Podobným způsobem pak probíhá většina samotného hraní, Legion nenabízí nic zvlášť převratného. Většinou hráče vede do nějaké lokace, tam jej nechá řešit problém libovolným způsobem, a už se zase žene dále. V tomto případě jsem v omezeném herním čase začal pociťovat klasický neduh, totiž neblahý pocit, že mě hra neustále honí od čerta k ďáblu. Upřímně doufám, že se to změní s postupným odemykáním bodů rychlého cestování (stanic metra), ale obzvlášť v úvodní fázi hry je to vyčerpávající. I proto, že se v Londýně jezdí na špatné straně silnice.

NIC NOVÉHO POD PSÍM SLUNCEM

Samotné hraní mi nicméně hned padlo do ruky. Upřímně, paměť mi neslouží tak moc, abych byl schopen s jistotou říct, jestli se něco ve druhém díle dělalo trochu jinak, ale rozhodně jsem k efektivní akci nepotřeboval návod. Každá postava dokáže hackovat kamery, z nich hackovat další kamery či zařízení, aktivovat past, přilákat bzučením oběť do jejího rádiusu, vypnout alarm a tím zburcovat pochůzkáře, aby jej šel znovu aktivovat, a mezi tím proklouznout. Přejet stráž autem, které se samo dá do pohybu a obecně využívat interaktivního prostředí je prostě pořád stejná zábava. I celkem zábavné hádanky s přesměrováním proudu pomocí otáčení spojů se vracejí z dvojky. Možná i proto mi přišlo, že jsem těch novinek v základu moc nepocítil. Jasně tu nejlepší nešlo přehlédnout. V moderním Londýně kromě policejních dronů létají i jejich nákladní verze a pomáhají s těžkými břemeny na staveništích. Právě těch lze využít novým způsobem. Postava typu dělník jej může hacknout, nastoupit a elegantně se vzduchem přenést na těžko přístupné místo. Jak jsem poznamenal v diskuzi se zástupcem Ubisoftu, který hraní přihlížel - škoda, že je ten dron tak pomalý, protože bych z něj asi za celou hru neslezl. Potěšující je, že se autoři zřejmě vzdali počtu followerů a další sociálních nesmyslů, se kterými koketoval druhý díl. Jinak ve hře opět neexistuje žádné sbírání hotovosti, ale hráči musí pěkně hackovat všudypřítomné trezory s kryptoměnou.

Atmosféru samozřejmě dotváří typické autobusy a jadrná mluva s typicky britskými přízvuky

Na tomto místě je určitě nutné zaměřit se na město. Londýn je dle mého názoru perfektním zasazením pro mnohem temnější díl. Zde přítomnou ponurou diktaturu by předchozí prosluněné a barevné San Francisco prostě nedokázalo vykreslit tak efektně, jako deštivá a nevlídná britská metropole. Na první pohled je Londýn skutečně obří a zahlédl jsem řadu dominant města. O jak moc věrnou kopii města se jedná si nicméně posuzovat netroufnu. Atmosféru samozřejmě dotváří typické autobusy a jadrná mluva s typicky britskými přízvuky. To představuje příjemnou změnu oproti tradičním městským akcím zasazeným do Spojených států. Čemu jsem ale na chuť stále nepřišel je podivně kyber-hipsterský styl oblékání každého hackera doslova korunovaný co nejvýraznější maskou. To je přímo v rozporu s faktem, že většinu času chtějí být hrdinové maximálně nenápadní. S čím si také zatím nejsem úplně jistý je grafická stránka hry. U Valhally nepochybuji, že se na next-genu nebo nejsilnějších PC neztratí. U Watch Dogs mi ale přišlo, že při detailních záběrech působí až zastarale. Na mysli teď nemám samotnou vycizelovanost grafiky, ale obecně design a koncepci modelů nebo animace. Předem hru odsuzovat nebudu, ale jsem v tomto ohledu trochu na vážkách.

MÍ POKÉMONI

Uzavřít dojmy můžu prakticky stejně jako u Valhally. Pokud Watch Dogs nejsou vaším šálkem kávy (nebo čaje s mlékem), Legion na tom s velkou pravděpodobností nic nezmění. Na druhou stranu už druhý díl dokázal výborně bavit a i přes klasické bolístky vypilované až prvními aktualizacemi se jednalo o povedenou městskou akci, která se vymykala snaze kopírovat styl GTA. To zůstává platné i pro připravované pokračování. Záleží především na tom, zda si hráči budou schopni k rekrutům vytvářet citová pouta, jako je zvykem u oblíbených Pokémonů,  nebo je naopak budou vnímat jako postradatelný zdroj, který lze bez výraznějších emocí vyměnit v momentě, kdy hráč najde hrdinu s lepšími vlastnostmi. Bohužel, na to zatím odpovědět nelze a někde vzadu v hlavě mi stále vrtá pochybnost. Pochybnost o tom, že si jednotliví hrdinové jsou ve výsledku velmi podobní a vyprávění o “unikátních týmech” jsou ve výsledku skutečně jen marketingovými pohádkami. Stejně to nakonec vypadá, že většina fanoušků na internetu plánuje ovládnout Londýn s gangem důchodkyň.

 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz