Top 5 nejhorších herních konzolí
Toto jsou největší konzolové průšvihy, které poznamenaly videoherní průmysl.
Cena her, zastaralý displej, prázdné cartridge s nutností stáhnout hru. To jsou některé z kontroverzí, které provázejí nově ohlášenou konzoli Nintendo Switch 2. Nicméně v minulosti jsme mohli zažít spoustu podobných dramat ohledně konzolí. Tohle je seznam pěti nejhorších herních konzolí všech dob.
5. Philips CD-i (1991)
Philips CD-i mělo být multimediální zařízení, které mělo sloužit jako vzdělávací pomůcka, domácí video přehrávač a herní konzole v jednom. Místo revoluce v herním průmyslu nás ale čekalo totální fiasko. Konzole byla už na začátku své éry zastaralá – pomalé načítání, špatná grafika a ovladač, který víc připomínal dálkový ovladač k videu než herní zařízení. Cena byla výrazně vyšší než u konkurence a pověstným hřebíčkem do rakve bylo vydání jedněch z nejhorších her všech dob. Po dohodě s Nintendem získal Philips práva vytvořit hry jako Zelda: The Wand of Gamelon, Link: The Faces of Evil nebo Hotel Mario. Po této zkušenosti si Nintendo začalo své slavné značky pečlivě hlídat. Philips CD-i se prodalo okolo jednoho milionu kusů po celém světě a stalo se synonymem pro to, jak nemá vypadat herní konzole.
4. Atari Jaguar (1993)
Konzole Jaguar měla být velkým comebackem slavné značky Atari na konzolový trůn. Marketing se dokonce ostře strefoval do konkurence. Konzole se chlubila svou 64bitovou architekturou, ve skutečnosti však šlo o podivný slepenec dvou 32bitových čipů. Vývojáři si stěžovali, že programování her pro Atari Jaguar je jako stavět dům z lega v zimních rukavicích.
Ovladač měl 12 předních tlačítek a 3 zadní – není divu, že v ruce neseděl a ovládání her bylo příšerné. Na konzoli vyšlo jen 50 oficiálních titulů, například nepovedená kopie Mortal Kombat s názvem Kasumi Ninja nebo nechvalně známý Cybermorph, ve kterém ti AI parťačka neustále opakuje „Where did you learn to fly?“.
Konzoli nezachránil ani přídavek v podobě Jaguar CD, který měl umožnit hraní her na CD. Celosvětově se prodalo pouze 250 000 kusů.
3. Gizmondo (2005)
Gizmondo měla být luxusní handheld konzole, která zvládne hry, GPS navigaci, posílání zpráv i přehrávání videa. Za projektem stála švédská firma Tiger Telematics, která neměla žádné zkušenosti s herním průmyslem. Cena byla nastavena na neuvěřitelných 400 amerických dolarů, přičemž jste si mohli pořídit i levnější model, který přehrával reklamy přímo během hraní her.
V době vydání konzole byly dostupné asi dvě až tři hry, a po celou dobu životnosti handheldu se jich vydalo přibližně patnáct. Největší kontroverzí ale bylo, že lidé za Gizmondem byli napojeni na švédskou mafii Uppsalamaffian. Jeden z hlavních šéfů společnosti měl na krku podvody, praní špinavých peněz a vazby na organizovaný zločin.
Tiger Telematics zkrachoval během pár měsíců od vydání handheldu. Celkem se prodalo jen kolem 25 000 kusů.
2. Ouya (2013)
Konzole Ouya vznikla jako megahit z Kickstarteru. Cíl byl 950 000 dolarů, nakonec se ale podařilo vybrat 8,5 milionu od natěšených přispěvatelů. Šlo o Android konzoli do televize, která měla stát jen 99 dolarů a být otevřená všem vývojářům bez drahých licencí jako u konkurenčních konzolí.
Bohužel finální produkt skončil jako katastrofa. Ouya v sobě měla čip NVIDIA Tegra 3, který už v roce 2013 nestačil ani na plynulé hraní některých mobilních her. Ovladač připomínal levnou napodobeninu DualShocku, lagoval a měl vrzající tlačítka. Systém byl pomalý, často padal a stahování her bylo problematické – her přitom už tak byl nedostatek.
Hráči čekali herní revoluci a dostali plastovou krabičku, kterou nakonec nejvíc využívali nadšenci do emulátorů. Někteří přispěvatelé na Kickstarteru dokonce dostali svou konzoli až po zahájení oficiálního prodeje v obchodech. Oficiální čísla prodejů nikdy nebyla zveřejněna, ale odhaduje se, že se prodalo kolem 200 000 až 250 000 kusů.
1. Virtual Boy (Nintendo, 1995)
První místo žebříčku ovládlo největší selhání a ostuda společnosti Nintendo. Virtual Boy měl být „přenosnou“ 3D konzolí, kterou hráč musel postavit na stojánek na stůl, opřít hlavu a dívat se do kukátka se dvěma displeji. Místo barev nebo odstínů šedi se výrobci rozhodli pro čistě červený obraz na černém pozadí. Výsledkem byly bolesti očí, nevolnosti a migrény.
Konzole musela stát na stojanu, což neumožňovalo pohodlné hraní na gauči či v posteli. Do stažení z prodeje v roce 1996 vyšlo na Virtual Boy pouhých 22 her (14 v Japonsku, 19 v USA). Většina z nich byla buď technická dema, nebo experimenty. Virtual Boy měl dokonce pouze mono zvuk.
Nintendo očekávalo úspěch jako u Game Boye, ale Virtual Boy byl pro společnost naprostá katastrofa. Celosvětově se prodalo pouze 770 000 kusů.
