Šifra mistra Leonarda Článek Šifra mistra Leonarda - film

Šifra mistra Leonarda - film

Václav Rybář

Václav Rybář

26. 5. 2006 22:56 8
Reklama
Reklama

Robert Langdon je proslulý symbolog a vlastní červený diplom v luštění nejrůznějších hlavolamů, šifer a dokonce umí i přesmyčkovat v reálném čase. Prostě ideální chlápek na nejrůznější konference a posezení, jak píší jeho fanouškové - Indiana Jones v tvídovém saku. Sám Robert zřejmě ani neví, jak moc se populární ikoně přiblíží v nejbližších hodinách, když se po jeho pařížské přednášce za dveřmi hotelu objeví policie a věci naberou rychlý spád. Jeho kolega a přítel Jack Sauniere byl zastřelen přímo uprostřed Louveru, ale ještě před smrtí stihnul pomalovat sebe a pár obrazů tajemnými značkami, které jsou indiciemi k velkému honu za tajemstvím, které by mohlo otřást základy křesťanství a civi... stop. A dost. Tohle je zhruba všechno, co byste měli vědět, ať už z presskitu nebo téhle recenze. Pokud zrovna nepatříte k těm, jež svou troškou přispěli k bestsellerovosti knižní předlohy Dana Browna a jste navíc dostatečně šťastní, že jste se v posledních týdnech nepřipletli do vzrušené debaty knihomolů, ve které vzduchem létaly spoilery, pak je tu pořád ještě šance, že půjdete do kina takříkajíc "neposkvrněni".

Já knihu četl a nijak zvlášť mě nezaujala. Možná bych měl prozradit, že jsem ateista a spíše rekreační čtenář, ale to mi nebrání v tom, abych Brownovu knihu pasoval do role průměrného filmového scénáře (je až otravně popisná), který dost kašle na své postavy a sobecky si rozvíjí jedinou cennou komoditu - konspirační spletenec, v němž se šermuje náboženskými podrazy, skrytými významy a vynalézavými oslími můstky. V tomhle je bezesporu Brownova síla, i když i jeho schopnost "vykecat" vám díru do hlavy se v závěru zdeformuje v neochotu celý děj ukončit, až nakonec ona čtvrtá-pátá pointa trochu vyšumí do ztracena. Ale jakkoliv tenhle odstavec působí negativně, věřil jsem ještě před týdnem tomu, že podle Šifry mistra Leonarda lze natočit solidní filmovou oddechovku.

I když to vlastně není ten správný výraz. Spíše jsem doufal. Upoutávky a rozhovory s kolegy mě nahlodaly natolik, že na novinářskou projekci jsem šel s metrákem despektu na zádech. Podezřele zflikované obsazení v čele s Tomem Hanksem (a jeho novým "účesem", omlouvám se, ale nemohl jsem si to odpustit :) a Ron Howard na režisérské stoličce, režisér, který se potřebuje ve scénáři opřít o kvalitně napsané postavy, jinak nemá šanci, protože jeho vizuální cítění se i při pohádkových rozpočtech pohybuje v mezích průměru. Řešení téhle Šifry tak stálo na scenáristovi Goldsmanovi, který sice celkem zvládá "životopisy" (Čistá duše, Těžká váha) a umí si pomoct i při nešetrných adaptacích (Já, robot), ale v případě Browna vyhořel na celé čáře.

Dojde vám to možná už v první scéně, kdy rozrušený Jacques Sauniere ťapká síněmi Louveru a vy znejistíte, zda jste si náhodou nespletli sál a nejste na celovečerním promítání toho nejlepšího z RTL2. Tenhle pocit se během 150 minutového (uff) filmu dostaví ještě několikrát, zejména při Howardových pokusech o akční scény - ať už jsou to přestřelky nebo automobilové honičky. Je až dojemné sledovat televizní skladbu záběrů, kterou vytrvale rozorává majestátná hudba od Hanse Zimmera, jenž na sebe upozorňuje tak, že ji většina lidí okamžitě začne vynášet do nebe. Ne že bych ti to nepřál, Hansi.

Můžete namítnout, že Šifra není o vizuální spektakulárnosti, ale o kvalitním příběhu, který by popohnal dopředu i tříhodinový kolos. Problém je v tom, že kinoverze vám nenabídne ten příběh, který znáte... spíš jeho silně destilovanou verzi, která díky množství zkratek postrádá smysl a mnohdy je až nechtěně vtipná. Robert a jeho čerstvá spolupracovnice z řad francouzské policie (a shodou okolností Saunierova vnučka), Sophie, ve zběsilém tempu pobíhají z jedné lokace do druhé, řeší hned tři incidie naráz a divákovi většinou sdělí něco důležitého jako by mimochodem. Je tu snaha zachytit i drobnosti z Brownovy předlohy, ale těch si všimnou opravdu jen pozorní čtenáři (viz hláška o tom, že obraz Mona Lisy má nesouměrné pozadí), jindy naopak Goldsman drsně krátil a reorganizoval, takže flashback ze Sophiina dětství, který je pro celý film jednou z klíčových linií, je přetržen vejpůl a dokonale zabit.

Flashbacky jsou vůbec fajn věc. Howard je opatřil tisícem filtrů a protože se odehrávají v dobách tisícihlavých armád a velkých bitev (většinou), působí ve srovnání s nudnou Langdonovou realitou jako palčivý kontrast, který dokazuje, že kdyby Howard chtěl, mohl čas od času udělat z Langdona působivějšího "řízka". Tom Hanks se ale spokojil se škatulkou vystudovaného "ťulpasa", který se celou dobu tváří, jako by ho někdo ovládal. Ono je to vlastně celé jako adventura, kterou za vás hraje někdo extrémně nešikovný, ale zároveň má neuvěřitelné štěstí na náhodné řešení beznadějných situací ve svůj prospěch. V literatuře se tomu říká deus ex machina, ve filmu se tomu říká lenost scenáristy. Ale nechci se hádat se čtenáři předlohy, je pravda, že i Dan Brown občas své hrdiny zachraňuje podobně stupidním způsobem.

Pořád naznačuji, že snímek je uspěchaný a Langdon skrz své přednášky z historie prozrazuje méně, než by měl. Ano, Brownova kniha v tomhle ohledu dostává hodně na frak... Goldsman ji nepokrátil o nedůležité linie, jenom místy umazal tohle a jinde zas tamto, takže je tu všechno a vlastně tu není nic. Tahle nevyváženost by mohla naštvat jak zavilé čtenáře, tak nepostižené laiky, tím spíš že s postavami milý Goldsman nic neudělal a hercům stačí, že se tváří jako loutky, které čas od času něco plácnou (Audrey Tautou by to měli zakázat... ta holka bojuje nejen s přízvukem, ale i s vlastní roztomilostí, kdykoliv se snaží někomu něco vysvětlit).

Zdaleka nejlíp z tohoto panoptika vyšel Ian McKellen, který si svého Sira Teabinga pojal po svém a v závěru začal dokonale přehrávat, čímž alespoň na chvíli vstoupil do dějin a bude zřejmě jedinou postavou, kterou si budu z filmu pamatovat. Tom Hanks stojí někde uprostřed hodnotící stupnice, se sklony k nevýslovně stupidním grimasám (typu "právě jsem spolknul mýdlo") a ty nejhorší situace pak s přehledem odnesl Paul Bettany jako Albín-zabiják. V knize je jeho postava dvoumetrovým Terminátorem, jenž zabíjí ve jménu Pána, ve filmu pak zdeformoval v hromotluka, který čas od času někoho neefektně zabije (film má přístupnost od 13 let, nezapomeňte), případně se o to neobratně pokouší. Až mi ho bylo líto. Mezi vrchol jeho taktiky patří, že vždycky někam nenápadně přijde, nechá postavy deset minut vykecat a pak na ně skočí z houští, aby se stalo něco neočekávaného a on zase "utřel". Fakt chudák.

Možná je škoda, že na to celé nemohu koukat nezaujatě, protože předloha vám nechá v oddělení postav velký prostor pro fantazii. Strážci tajemství v kaplích tak najednou nevypadají jako průměrní čeští důchodci, ale jako "ostřílení týpci v sutanách", Audrey Tautou v knížce není jenom krásná, ale i chytrá a stupidní dialogy nikomu nevadí, protože je bezpečně kryje Brown svým úhlem vyprávění. Tyhle berličky měl posílit jak scenárista, tak režisér, ale oba se spokojili s tím, že ten děj nějak doklepou do konce. Z knížky zůstal dokonce i ten násobný konec, kdy si poslední půlhodinu říkáte, že už by to teda mohlo skončit - naposledy se s tím vytasil Návrat krále a už tehdy to bylo hodně "old school".

Tuhle recenzi nepíšu jako nějaký zlostný pamflet (i když to jistě v komentářích nejednou padne), spíš jako takový klidný přehled celuloidových nedostatků, které mi s odstupem sedí na duši. Do svého prvního komentáře k filmu jsem psal, že lidé budou díky jeho tempu a prostoduchosti v kinosálech trpět. Šifra vydělala 224 milionů dolarů celosvětově a stala se tak prvním velkým hitem letošní blockbusterové sezóny. Ať už Ron Howard spáchal jakkoliv velké hříchy, hollywoodští účetní na ně právě zapomněli. Mají totiž nového hrdinu. Ale mají ho i filmoví diváci? Konfrontujte, nadávejte, diskutujte... třeba tuhle "šifru" rozlouskneme v komentářích.

Hodnocení filmu: 3/10

Plusy

Původní nápad z Brownovy předlohy, hudba Hanse Zimmera, "šílený" Ian McKellen, flashbacky (škoda že jsou tak krátké ;).

Minusy

Ořezání předlohy, nulová práce s postavami, mizerná gradace, akutní nedostatek řemesla v akčních scénách, díry v logice, kterými by proletěla B-52, spousta klišé, která možná v knížce fungovaly, ale filmový svět je zatratil už v 80. letech.

Verdikt

Jedna z nejodfláklejších knižních adaptací všech dob a zároveň jeden z nejnudnějších filmů letošního roku.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz