Recenze The Crew Motorfest, odvážného vyzyvatele Forzy Horizon | Kapitola 2

HLAVNĚ V KLIDU

Jízdní model je podle předpokladů arkádový a nutno dodat, že vůbec ne špatný. Ovládání vozidel dostanete rychle do ruky a v případě zájmu si můžete pohrát s nastavením jízdních asistentů, ale i dalšími parametry chování vozu. Úroveň obtížnosti, ať už se jedná o rychlost soupeřů nebo náročnost časových výzev, je nastavitelná na stupnici od jedné do pěti, přičemž na třetí level jsem jezdil v případě, že jsem chtěl každý závod v klidu dojet na první pokus, na úrovni čtvrté už bylo potřeba se trochu začít snažit. Na tomto místě stojí za to zmínit, že ne vždy je potřeba pro pokračování ve hře dojet zrovna na prvním místě, ale přece nebudete přepínat obtížnost před každým závodem, kde to zrovna vyžadováno bude.

Na trhání rekordů o setiny vteřin bychom si měli zapnout některý z vážněji pojatých titulů

Náročnost jednotlivých výzev je i vzhledem k jejich variabilitě mnohdy nekonzistentní, což je jen jeden z více důvodů, proč bych většině hráčů doporučoval k The Crew přistupovat jako k oddechovému závodění. Ostatně i ta festivalová atmosféra, kterou hra celkem slušně buduje, napovídá, že na trhání rekordů o setiny vteřin bychom si měli zapnout některý z vážněji pojatých titulů. Dalším důvodem, proč nebrat Motorfest zas tak úplně vážně, je kvalita navigace vodící čáry na asfaltu nebo v terénu, která nejen že na mnoha místech špatně ukazuje, jak moc byste měli brzdit, ale umí zamířit i úplně mimo trať nebo v průběhu závodu dokonce kompletně zmizet, takže šetřete nervy. V případě nouze pak můžete využít možnosti vrátit se v čase až o 15 vteřin zpátky a najít si lepší jízdní stopu skrze občas ne úplně logicky umístěné checkpointy.

SBĚRATELSTVÍ SE PRODRAŽÍ

Ve hře je na výběr z více než 600 vozidel, což by mohlo znamenat, že se The Crew může hravě srovnávat právě s konkurenční Forzou, ale opak je pravdou. Variabilitu vozového parku si totiž užijete maximálně tak v playlistech, kde vám auta půjčí, na vlastní ale pravděpodobně jen tak nenašetříte. Po dvaceti odehraných hodinách jsem totiž po vyčerpání všech peněz nezískal ani desetinu všech vozidel a pro získání dalších jsem byl pravidelně nabádán k návštěvě obchodu a zakoupení prémiové měny. Tento přístup je do očí bijící právě v porovnání s Forzou, která hráče pravidelně zásobuje novými auty, aby měl stále co nového zkoušet.

To neznamená, že by ve hře neexistovaly způsoby, jak si přivydělat, bohužel se ale jedná o ty vůbec nejotravnější generické aktivity, které nabízí. Jednou z nich je pořizování fotografií podle zadaných kritérií, dále můžete třeba plnit výzvy vázané k jednotlivým vozům, jako ujet určitý počet kilometrů mimo asfalt nebo strávit s autem nějaký čas ve vzduchu. Speciální kapitolou jsou potom po ostrově rozmístěné sběratelské předměty, kterých jsou po Havaji rozeseté doslova stovky. Zpočátku mi přišlo objevovat zdejší street art jako docela zajímavý nápad, když jsem ale zjistil, jak moc je ostrov sprejery zamořený, brzy mě tato aktivita omrzela, o sbírání různých beden a sošek ani nemluvě.

LESK JAKO BLESK

Kvalita grafického zpracování je pro potřeby hry zcela dostačující, jen nesmíte nic moc do detailu zkoumat. Na výběr je klasicky ze dvou zobrazovacích módů, přičemž v základním nastavení je z mého pohledu správě zvolený ten výkonnostní. Modely vozidel jsou na tom z hlediska prezentace asi nejlépe, o stupeň hůř dopadla kvalita prostředí. Hra je ve většině případů přesvětlená a vše kolem se líbivě leskne, což pomáhá zakrýt leckteré nedostatky a navíc překvapivě dobře navozuje příjemnou letní atmosféru. O to víc je pak ale na prostředí znát, když se setmí, špatně je na tom především vykreslení vodních ploch. Jak ale výrazné světlo hře ve většině případů prospívá, souvisí s ním bohužel i poměrně zásadní grafický bug, kdy záře občas velice nepříjemně problikává. V pohybu se nejedná o nic extra rušivého, ale třeba při čekání na startu tato chyba hodně vynikne.

Zvuky patří bezpochyby mezi ty méně zdařilé

Hudební knihovna je bohatá, rozdělená do radiových stanic, na druhou stranu si kromě skladby Spoiler od Hyper, která mi vždycky připomene trailer na Cyberpunk 2077, asi nebudu žádnou další pamatovat. Zvuky patří bezpochyby mezi ty méně zdařilé, neuvěřitelně otravné je pak použití snad jediného efektu ozvěny, který se občas aktivuje i v místech, kde to vůbec není opodstatněné. U jízdy v tunelu bych něco podobného očekával, ale při průjezdu pod polootevřeným dřevěným přístřeškem mě zvukový efekt opravdu pobavil.

Dalším výrazným zvukovým doprovodem, který stojí za zmínku, jsou všudypřítomné hlasy mnoha moderátorů, kteří pravidelně komentují především průběh závodů, ale i cestu k nim. Dozvíte se spoustu zajímavostí o autech, tratích a závodní kultuře obecně, ovšem jak je jejich repertoár široký, je zároveň i náchylný k chybám. Tou nejnepříjemnější je řetězení stejných vět dvakrát nebo i třikrát za sebou, případně nevhodné reakce na vývoj závodu, kdy jste například pochváleni za to, že jste se nechali předjet soupeřem.