Hrej.cz Článek

Q&Hrej - Ty nejlepší herní kočky

redakce-hrej-cz
Redakce Hrej.cz
7. 2. 2021 21:50 10 Sdílej:
Reklama
Reklama

Žebříčkům nejoblíbenějších domácích mazlíčků vévodí a asi vždy budou vévodit psi. Postupem času si ale stále více lidí nachází cestu i k jejich tvrdohlavějšímu protějšku - kočkám. A to nejen jako k alternativnímu tlumiči. Na které kočičky spojené s počítačovými hrami vzpomínáme nejraději?

ALEŠ TIHLAŘÍK - SKORO JAKO VE SKUTEČNOSTI

Přiznám se, že zapamatováníhodných psů bych vmžiku dovedl vyjmenovat hned několik, s kočkami to ale ve hrách není dvakrát slavné. Jako první mě samozřejmě napadla kočka ze Zaklínače, ovšem tu bylo nutné buď vypít (nikoliv ve smyslu upírském, ale jako elixír), či nosit (kočičí zbroj však údajně nebyla sestavena z opravdových koček). Ale nakonec jsem si na pravou, živou a hmotnou kočku přeci jen vzpomněl – konkrétně na tu, která se objevila v Divinity: Original Sin 2.

Zvykne si jen na jednoho člena party, do akce se občas zapojí, ale většinou se snaží spíš nepozorovaně utéct.

Pokud se vám nějakým záhadným způsobem podaří zachránit tuto černou kočku před smrtí na Fort Joy, po útěku z ostrova se automaticky přidá do vaší sebranky hrdlořezů. A kouzelné na tom je, že se pak celou dobu chová jako opravdová kočka. Zvykne si jen na jednoho člena party, do akce se občas zapojí, ale většinou se snaží spíš nepozorovaně utéct, a jako bonus ji ani nedostanete do teleportu – to raději bez jakéhokoliv zamňouknutí na rozloučenou zmizí. Jedná se však o chybu či vlastnost? To je, stejně jako u opravdových koček, námětem k diskusi.

Naštěstí vás ale, na rozdíl od reálných koček, uprostřed noci nebudí vášnivými a vskutku hlasitými orgiemi, či taktéž hlasitými požadavky na dvanáctou denní porci žrádla. Jistým plusem této konkrétní kočky je navíc to, že je nápadně podobná mé reálné kočce, Soudruhu Kočkovi II. Jestli má rád teleporty sice nevím, ale jinak je to úplně stejný bastard, který by mi v boji také nikdy nepomohl…

JAKUB ŠTĚPÁNEK - KOČKA NENÍ PES, TRICO JE OBOJE

Shodou okolností mi o víkendu padnul do oka The Last Guardian, k němuž jsem se zatím bohužel nedostal. Hry jsem se docela bál, odrazovala mě technická stránka a nedotaženost, o níž se v souvislosti s hrou často referovalo. Jsem z ní ale naprosto nadšený.

Může za to právě Trico, kříženec hned několika zvířat. Fascinuje mě jeho chování, řekl bych, že se v něm částečně odráží kočka, částečně pes. Autoři jsou zkrátka geniální, protože nechávají hráče, aby si do zvířete sám promítnul to, co je mu bližší.

Pro mě je Trico spíš pes, asi proto, že je naprosto zbožňuju. Od malička jsem na ně zvyklý, a i když mi kdysi naštvaný vlčák skoro ukousnul ruku, na mém vztahu k nim se nic nezměnilo. V malém bytě bych psa zavírat nechtěl, takže nyní žádného nemáme, přiznávám ale, že mi čtyřnohý kámoš docela chybí. Snad i proto jsem z Trica úplně vedle.

TADEÁŠ PEPŘ - NAMALUJ SI SVÉHO MOURKA

Když se řekne kočka v počítačové hře, okamžitě se mi vybaví The Sims, konkrétně tedy druhý a třetí díl, a všichni nešťastní mutanti, které jsem za svá léta strávená s touhle sérií vytvořil. Čas od času jsem se snažil o stvoření celkem roztomilé kočičky, většinou jsem se ale s libovolným kamarádem bavil výrobou odpudivých a zdeformovaných zvířat s počmáranými fialovožlutými kožíšky. PETA by ze mě radost určitě neměla.

Víte kdo je Jim Pickens?

Lukáš se dnešní epizody Q&Hrej zdržel, můžu tady tedy vychválit obě dvě kočičí formy druida z World of Warcraft. Tedy konkrétně ty náležící rase elfů, worgenské mi totiž k srdci moc nepřirostly a o té "špatné" straně síly nemluvím už vůbec. Ať už mluvíme o výhodě při kradení vlajky v battlegroundech, šibalských útocích ze stealthu nebo prostě jen cool pocitu, že máte možnost pohybovat se rychleji dříve, než ostatní povolání. V současnosti už gepardí vzhled není defaultním - druidi se standardně mění v ošklivé kopytníky. A to dělá moje vzpomínky ještě sladší.

Čestnou zmínku si pak zaslouží kočka z druhé Mafie. V příběhu sehraje roli z těch nejminoritnějších. V jedné scéně se mihne za oknem a s hlasitým mňouknutím spadne mezi popelnice. To ale zaručeně pobaví mou pubertální mysl. Vždycky!

ZDENĚK PUDIVÍTR - FELINOTERAPIE... DODÁVKOU?

Pokud jde o kočky ve videohrách, asi mi dáte za pravdu, že jich nikde nenajdete takovou koncentraci jako v titulech z Japonska. Oblíbení chlupatí mazlíčci jsou zde opravdu bohatě zastoupení, což platí především pro žánr RPG. Mluvící kočka už dnes nikoho nepřekvapí, ale Morgana z pátého dílu série Persona to dotáhla ještě dál. Tento nepostradatelný člen skupiny Phantom Thieves slouží dle očekávání jako průvodce hrou, shrnuje příběhové události a poskytuje hráči tipy jak postupovat. Že se ale v případě nouze umí proměnit ve svižnou dodávku a vytáhnout ostatní členy party z rozpadajícího se dungeonu, pro mě teprve bylo tím pravým překvapením.

DAVID PLECHÁČEK - POZDRAVY Z ELSEWYRU

Lidstvo se odnepaměti dělí na kočkomily a psomily. Není to tak, že bych neměl rád kočky, ale jsem prostě psí typ, těší mě, když přjdu domů a domácí mazlíček mě přivítá s vrtícím se ocasem (nebo alespoň tím, co z něj zbylo). Podle některých se tak ale spokojím s emočně primitivním zvířetem, které kromě toho zná jen druhou polohu, kdy stáhne ocas mezi své půlky a zaleze někam do kouta, když se bojí. Nebo alespoň takhle parafrázuji slova Roberta de Nira z filmu Fotr je lotr. Bývalý agent CIA v něm naopak adoruje kočky (musíš jim věnovat nějakou snahu, abys docílil nějaké reakce, říká), a tak nějak cítím, že Tadeáš je na tom úplně stejně, a kdyby doma neměl světoznámou činčilu, měl by doma Jynxe a učil by ho chodit na záchod do záchodové mísy.

Dobře vidí v noci, jsou tiší jako správní lovci, a i když chodí po dvou, v kobkách pod Imperial City loví s oblibou myši.

Tenhle úvod absolutně nesouvisí s hrami. Ale tak nějak přirozeně z něj vyplývám, že když už mě ve hře zaujme nějaké zvíře, je to spíš pes – když už – než chladná až nepřátelská kočka! Napadá mě snad asi ta nejznámější ze všech, shodou okolností z jedné z mých nejoblíbenějších her vůbec. Khajiit by za sebou dokonce dokázal i spláchnout (to kočky prý neumí, vždyť nemají palec), jinak se ale od standardních koček příliš neliší. Dobře vidí v noci, jsou tiší jako správní lovci, a i když chodí po dvou, v kobkách pod Imperial City loví s oblibou myši. Nebo tak něco. Ačkoliv jsou Khajiitové rozšíření po celém Tamrielu, já se s nimi prvně viděl až v Oblivionu. Nikdy jsem za ně nehrál, měl jsem jiné favority, ale právě tato chlupatá humanoidní stvoření pro mě ztělesňují to, když se řekne „kočka ve hrách“. I když bych třeba chtěl jmenovat nějakou jinou, jakože nechtěl, tak bych ani nevěděl jakou jinou. Bethesda zkrátka vlastní v sérii The Elder Scrolls kočičí monopol!

I když... má drahá polovička sedící vedle mě mi připoměla hru od studia, které vytvořilo sérii FEAR, No One Lives Forever, Middle-Earth: Shadow of Mordor, Blood nebo jedinečné a dodnes legendární Shogo: Mobile Armor Division. To stejné studio se totiž vytasilo se skákačkou Captain Claw... a za tu si myslím má drahá zaslouží minimálně zlatého bludišťáka!

PS: A jednu kočku jste museli zachránit i ve zmíněném Shogo. Tehdy k jejímu přivolání z nedostupného prostoru posloužila hračka, která po zmáčknutí říkala "Magic Claw"! Náhoda?

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz