Dojmy z předběžného přístupu Dune: Spice Wars - jen licence nestačí | Kapitola 3
Seznam kapitol
Na pořádnou hru z prostředí ikonické sci-fi ságy Franka Herberta hráči čekají už více než dvacet let, pokud nepočítáte Dune Wars modifikaci pro čtvrtou Civilizaci. Možnost vrátit se téhle ikonické značce, jež zkušení hráči znají především ze série RTS strategií populárních na přelomu tisíciletí dal loňský komerčně i kriticky úspěšný film Duna.
MÁLO SPECIFIK
Ale ještě jednou zpět ke koření. Pokud už ho začnete sbírat, musíte z něj jednou za čas odvádět neustále se zvyšující daň impériu. To vám zvyšuje prestiž, dostáváte za to vítězné body a tak dále. Jenže koření můžete (a musíte) směňovat i za peníze, přičemž se směnný kurz neustále mění. V tomhle případě jde o dost zajímavý mechanismus a je zábavné kalkulovat s nastavením toho, kolik koření prodáte a kolik si schováte na příští daně.
Nechybí pak i další standardní 4X zdroje jako materiál k budování budov, energie, voda či lidská síla. Zde je vše při starém a jakmile zjistíte co kde a jak těžit, budete mít při troše obratnosti zdrojů dostatek.
Pokud však stále čekáte, až vám řeknu, v čem se kromě výše zmíněných červů Dune: Spice Wars liší od konkurence, čekáte marně. Odpověď zní v ničem. Celé to působí vlastně jako podfinancovaný Kickastarter projekt se zvučnou předlohou. Vizuál je vyloženě zastaralý. Uživatelské rozhraní podivně malé, občas jsem se musel vyloženě nahnout k monitoru abych zvládl něco přečíst a v nastavení velikost nelze změnit. Pouště Arrakisu sice vypadají krásně, ovšem všechno ostatní, od jednotek, vesnic přes budovy až planetu samotnou je jednotvárné a kvůli předloze to asi ani lepší nebude.
Hra je navíc neobyčejně zvukově nevýrazná a zatímco si Civilizace a Humankind dokázaly uchvátit hráče skvělým soundtrackem, zde dominuje často v podstatě ticho přerušované pípáním notifikací.
Nudná je i politická část hry, kdy budete vlastně Landsraad s chutí ignorovat. Hra vám totiž ani neřekne, že lze partii vyhrát buď tím, že 60 dní udržíte post guvernéra, nebo pozabíjením ostatních frakcí a dosažením dostatečného stupně hegemonie, tedy vítězných bodů. O tom se bohužel minimalistický tutorial nezmiňuje a výsledkem je, že většinou první hru prohrajete. Zajímavé je snad jen podepisování jednotlivých návrhů obchodních smluv v reálném čase, což dodá hře ve slibovaném multiplayeru slušnou dynamiku.
Špionáž pak sama o sobě také působí tuctově, neboť se ve většině partií, pokud nehrajete za pašeráky, smrskne na spamování krátkodobých buffů a debuffů jednotlivých jednotek. Nějaké špiony máte, někam je pošlete, něco dělají. Nuda. Viděl jsem to stokrát.
DLOUHÁ CESTA
Odfláknutým způsobem bohužel působí i soubojový systém, který by měl přitom být pro RTS stránku hry klíčový. Jednotek je málo, většina z nich pro všechny frakce stejná, takže výsledek vlastně připomíná staré známé kámen-nůžky-papír. Nakoupíte co nejvíce nejlepších jednotek, někam je pošlete, pokusíte se (pokud po cestě neumřou) obsadit vesnici nepřítele a pak ji udržet dostatečně dlouho. Zase - nudné, pomalé, neoriginální. Nemluvě o tom, že i AI dělá v rámci bojů chyby, takže občas zapomene obsadit vesnici, jindy se nechá ostřelovat, zmateně krouží kolem a v neposlední řadě na vás občas nepřátelské jednotky civí, jak obsazujete jejich klíčovou vesnici s rafinerií na koření.
Herní mechanismy a systémy zatím působí hrubě nedomyšleně, fádně
Upřímně řečeno netuším, proč byste si vlastně Dune: Spice Wars měli zahrát, pokud nejste hardcore fanoušci žánru nebo filmové či knižní předlohy. Kromě písečných červů a snahy přetavit netradičně 4X do reálného času a ne v klasické podobě tahové strategie tady totiž nenajdete nic originálního, nic co by vás uchvátilo.
Základní herní mechanismy a systémy zatím působí hrubě nedomyšleně, fádně, no prostě nebýt tématu, vlastně byste ani nečetli tento text. Jediné, co mě u hry udrželo je klasicky skvělý efekt, kdy pořád hrajete dál a dál a dál, dokud nepostavíte další budovu, nesvedete jednu z klíčových bitev apod. Jenže zatímco třeba u Humankind jsem se vyloženě bavil, tady mě dál hnala frustrace, přičemž jsem pak už hru vypínal s tím, že se k ní vracet nechci. Z předběžného přístupu prostě Spice Wars působí jako střela vedle, a na autory čeká obrovská výzva.
Možná, že situaci zvrátí dechberoucí kampaň pro jednoho hráče a podaří se vytvořit zábavný a rychlý multiplayer. Ale úplně upřímně bych na to nesázel. Pokud nejste fanoušci Duny, tak tuhle záležitost vynechte a běžte si zahrát třeba tu Civilizaci.
