Dojmy z hraní OlliOlli World, odpočinkového poježděníčka na skatu | Kapitola 2
Seznam kapitol
Jak dopadlo spojení hráče multiplayerových her a malebné indie hříčky?
PROSTĚ TOČ A VONO TO NĚCO UDĚLÁ
Rozhodně to ale není vše, co si na vás hra připravila – přeci jen jenom jezdit a kochat se malebným prostředím okolo vás by moc dlouho zábava nebyla. Vůbec první výzvou jsou úkoly, které skrývá každá úroveň. Ty jsou zpočátku jednoduché, stejně jako hratelnost se ale postupem času komplikují. Tu vám hra postaví do cesty zábradlí, tu zase propasti, najednou musíte skočit do vzduchu a udržet se na billboardu, demo nakonec ukázalo vícero cest, kterými se vaše postava může vydat. To vše se děje nejen napříč úrovněmi, ale také jednotlivými oblastmi. V demu byly k vyzkoušení dvoje a v obou případech hra nabídla krásné prostředí. Obecně se nemohu nabažit jednoduché, ale přesto výjimečné grafiky a velice trefné hudby, která do celé odlehčené a relaxační atmosféry skvěle zapadá.
Navíc mě opravdu bavila postupně se zvyšující obtížnost nejen samotné hratelnosti, kdy musíte dávat pozor na trať, správně skákat nebo se držet na billboardech, ale i dobře odstupňované výzvy v úrovních a vaše postupné učení. Postupem času totiž zjistíte, že máchání joystickem přeci jen nějaká pravidla má – a to jasně stanovená. V menu najdete katalog triků, kde je polopatě vysvětlená choreografie vašeho pohybu a jeho výsledek. Pokud tedy chcete nasbírat co nejvíce bodů, začnete se snažit o těžší triky a hezky je řetězit do komba. A pak si začnete věřit i na výzvy. Ty nejsou úplně jednoduché a nejednou se při jejich plnění lidsky řečeno vysekáte. To ale vůbec nevadí – na trati na vás čeká vaše magická kamarádka, která slouží jako checkpoint. Pokud se vám váš vysněný trik nebo splnění úkolu nevyvede, jednoduše se respawnujete a jedete dál. Navíc se dají úkoly plnit pěkně po jednom a nezáleží, zda level splníte hned, nebo až po pěti restartech.
MILOSTNÝ DOPIS SKATEBOARDU
Jak se dozvíte i v rozhovoru s tvůrcem, OlliOlli World je milostným dopisem skateboardingu jako kultuře, zábavě a všemu s tím spojenému. Nakonec jsem se pod tenhle dopis podepsal i já a musím říct, že zpětně hodnotím tuhle zkušenost velmi pozitivně. Upřímně jsem nečekal, že mě na první pohled spíše primitivní záležitost zaujme a já jí budu chtít s chutí hrát dál, a to kvůli spojení všech aspektů hry – krásného prostředí, odpočinkové hudby i příjemné hratelnosti. Byla to přesně ta hra, u které se vyvalím na židli, zapomenu na okolí a jdu se na hodinku naprosto nefalšovaně bavit. Pro mě osobně je to vlastně osvobození od toxické komunity multiplayeru i vyčerpávající povahy obřích singleplayerových her typu Red Dead Redemption 2. Samozřejmě je otázkou, jak dopadne plná verze, už teď ale vím, že se do recenze pustím s chutí.
