6 mýtů o konzolovém hraní

Reklama

Autor tohoto článku není nová krev odkojená konzolovými návyky. Cedil virtuální krev v kobkách Dungeon Masteru, šílel při kreslení map ve Wizardry 7 a PC mu pod rukama prošla slušná řádka. Jenže nedala mu situace v současné české herní komunitě. Ta je totiž silně tradicionalistická a potýká se s faktem, který není všem po chuti. Konzolový trh překročil pomyslnou hranici a zbavil PC dominantního postavení. Nepřekonal je, ale stal se něčím víc než „druhým vzadu“. A to vyvolává silnou animozitu. Pravdou je, že z velké části za to může i neinformovanost určitého spektra české komunity, co se týče konzolového hraní. Jinými slovy, o konzolovém hraní existuje spousta mylných domněnek a falešných představ. A my vám tu nejpikantnější šestku vyvrátíme.

1) Na konzolích se nedá hrát FPS

Hloupost, což vám potvrdí každý, kdo s gamepadem strávil víc než jen hodinu. Relevantním argumentem samozřejmě je, že gamepad není tak rychlý a flexibilní jako myš. Jenže je o to víc realistický. Kdokoliv, kdo držel v ruce zbraň, potvrdí, že míření skutečně nefunguje jako myšoidní střelba. Naopak, gamepad je realitě mnohem blíže (byť by jej za odpovídající označil jen zaslepený fantasta). Každý ale potvrdí, že pocit mačkání spouště na gamepadu se zpětnou odezvou je velký bonus k prožitku. „Odklikávání“ protivníků je nutností pro progaming, ale pocit autenticity to spíše umenšuje. Nu, a co se týče samotného „nejde s tím pořádně hrát“, jsem si jist, že každý, kdo strávil třeba v CoD4 pár hodin, vám jistě potvrdí, že to, co někteří hráči předvádějí s gamepadem, si s myší v ničem nezadá. Ne v nepřirozené rychlosti překliku, ale v koordinaci.

2) Konzole jsou vhodné jen pro bojovky a závody

Kdepak. Spektrum funkčních žánrů na konzolích je velmi široké. O FPS jsme již mluvili a není třeba více. Sportovní hry už si konzole víceméně ukradly. RPG jsou ve své podsekci primárně japonskými. Evropa má občas tendenci v ovlivnění gothico-elderscrollovským paradigmatem považovat JRPG za spíše samostatný žánr, nicméně pokud se podíváme pravdě do tváře, jde stále o RPG, pouze podřízené určitým stereotypům. A za ta ostatní jmenujme Oblivion, zbrusu nový a vynikající Demon´s Souls a uvidíme, jak dopadne konzolová verze Dragon Age. Adventury dnes trpí útlumem v tom, že velká studia v nich nevidí lukrativní zboží, a tak se s nimi na konzolích setkáváme jen výjimečně, nicméně nový Monkey Island by mohl být první vlaštovkou, neboť se prokázalo, že na konzoli je stejně působivým. Ve skutečnosti jsou konzole žánrově zcela rovnocenné PC – s jedinou výjimkou, a tou jsou strategie. Vývojáři se příliš snaží přijít s něčím novým v oblasti ovládání a přitom Halo Wars prokázaly, že jde strategii na konzoli zvládnout tím nejjednodušším řešením. Deficit tu ale zcela jistě je a je vysoce pravděpodobné, že některé hranice strategického žánru nebudou nikdy překonány.

3) Konzolové hry jsou jednodušší a lehčí

Pozoruhodná fáma, jedna z nejméně podložených. Zčásti za to může systém autoaimu, který byl kupříkladu implementován do GTA4 a který mnoha hráčům spíše vadil. Vzniká dojem, že bez autoaimu hrát nejde, což ovšem popírají tisíce hráčů multiplayerových FPS. A jinak? Mohl bych argumentovat čerstvým Demon´s Souls, ale to by nebylo fér, protože jeho obtížnost je extrémní a drtivá většina titulů mimo omezení platforem by se musela sklonit v zahanbení. Jinak jde těžko vyvracet mýtus, který nevychází z reálných argumentů. Snižování obtížnosti je multiplatformové a neomezuje se jen na konzole, jde spíše o společenský jev. Nebo jsme snad na PC nepocítili pokles obtížnosti? Můžeme argumentovat, že je to kvůli zlým konzolovým hráčům, ale tento jev můžeme pozorovat i u PC exkluzivních titulů. Pravdou je, že u mnoha konzolových titulů budete prskat vzteky nad tím, že znovu a znovu projíždíte zásekovou pasáž.

4) Na konzolích hrají hlavně děti

Kdyby věta zněla „Na konzolích hrají i děti“, nedalo by se odporovat. Možná za to zčásti může marketing, který mnohdy ukazuje v reklamách veselé adolescenty. Jenže ve skutečnosti tvoří nezanedbatelnou část vlastníků konzolí dospělé hráčstvo. Konzole se kolem mne rojí jako houby po dešti, a to ve vlastnictví dospělých. A nejčastější důvody? Většina zaměstnaných chce mít jistotu a čas. Jistotu v tom, že investované peníze šly do funkčního zboží. Nechtějí riskovat, že jedna z jejich počítačových komponent bude se hrou nekompatibilní a buď přijdou o možnost hru hrát v zamýšleném standardu, nebo přijdou o druhý požadavek – čas. Nechtějí desítky minut až hodiny řešit problém s nekompatibilitou. Cítí se okradeni a podvedeni, protože dospělý člověk požaduje za svou investici produkt, který má zaručenou funkčnost. A systém „strčím disk do konzole a hraju“ přesně tomuto odpovídá. Druhou věcí je finanční stránka. Osoba výdělečně činná nemá problém investovat do svého koníčku a zároveň nepotřebuje okamžitě konzumovat vše, co vyjde, protože tolik času nemá. Ve výsledku neznamená pro dospělého pracujícího problém zaplatit klidně jednu hru na konzoli měsíčně, zatímco ve společnostech adolescentů se často klade důraz na hromadění her a jejich co nejrychlejší dohrání. To při minimálním příjmu vede k tomu, že řešením je warez – a to už vyřazuje ze hry PS3 a víceméně i X360. Takže jen děti? Určitě ne.

5) Hraní na PC je levnější, konzole jsou drahé

Částečně jsme to nakousli už v předešlém bodu. Záleží, jak se na věc díváme. Pokud bereme PC jako platformu warezu, nepochybně. Ale to by byl příliš velký odsudek. Dá se říci, že pokud bude PC hráč skromnější a jeho strategie bude obsahovat průměrný stroj a hry starší, teorie platí. Pokud ovšem chce PC hráč držet krok s nejnovějšími tituly a v kvalitě odpovídající standardu, částka rapidně stoupá. Hry pak stoupají na příbližnou cenu tisícovky, proti níž stojí 1200-1300 za novou konzolovou hru (časy dvou tisíc už jsou dávno pryč). Nicméně náklady na hardware jsou ve zcela jiných dimenzích, přičemž PC bohužel zastarává mnohem rychleji. Na druhou stranu, pro plný luxus konzolového hraní je lepší vlastnit kvalitní velkou obrazovku s uhlopříčkou větší než standardní PC monitory, což se na ceně podepíše. Ve výsledku se dostáváme na velmi přibližné rovnítko, které je silně ovlivnitelné hráčovými trendy a návyky (bazarové hry, konzoloví hráči, kteří se mohou spokojit se staršími hrami za polovinu cen těch nových apod).

6) Na konzolích se pirátí jako na PC

Můžeme souhlasit s tím, že na konzolích se pirátí (kromě PS3). Jenže míra naštěstí nedosahuje současného warezového běsnění na PC (protože jinak bychom byli ve velkých problémech). Assassin´s Creed se kupříkladu ukázal jako velmi výdělečný produkt na konzolích a na PC šlo o fiasko. Flashnutí X360 totiž není nijak jednoduchá procedura, změny mechanik ji znesnadňují a hlavně, velká část majitelů konzolí to prostě nemá zapotřebí, viz bod 4. To, že nebyla prolomena ochrana PS3 bude stejná zásluha techniky jako samotných hráčů. A ač to bude znít populisticky, buďme za to rádi. Právě pirátství se podepsalo na boomu konzolí a jejich častému upřednostňování vývojáři/ distributory, protože pokud pomineme světlé výjimky, profitabilita PC her jde strmě dolů. Obstarat si nelegálně novou hru je nyní směšně jednoduché a důvod, proč mnoho her z konzolí na PC nezamíří, je jednoduše v tom, že by se jejich zpětná konverze ani nevyplatila.

Reklama