Proč jsou sportovní hry špatné (v obrazech)

Reklama

Historicky vzato, sportovní klání byla v podstatě

Proč jsou sportovní hry špatné (v obrazech)

, kde jednotliví borci předváděli lidem s

na vrchu hlavy, čeho všeho je

schopné. Vytahovali se, dostali zaplaceno a ve třiceti jim samozřejmě odešly klouby a mohly tak maximálně

Pěstování

k pobavení diváků byla jedna věc, druhou byla politika. Kdysi v multimediálně-interaktivních temných dobách nešlo koukat na

nebo jít do

, po večerech se házelo

na lidi v

nebo se z dlouhé chvíle stavěly struktury typu

. A tak kterýkoliv politik zaplatil sportovní klání, tak to u lidí vyhrál. V neposlední řadě sport vznikl v rámci vojenské drezůry, aby podporoval vůli vyhrát nad nepřítelem. Jak je zřejmé z historie, komiksu

a brzy ze stejnojmenného filmu, někteří to s tou soutěživostí byli schopni hnát daleko. Výše uvedené tři body jsou důkazem, že sport, byť reprodukovaný, měl pro masy, národní a mezinárodní politiku velký význam a beze studu se dá řadit k dějinotvorným fenoménům. S postupující evolucí politiky a modernizací společnosti to už tak neplatí a reprodukovaný sport se stává zbytečným.

Představa, že by ČSSD s

v čele zaplatila klání

proti

je samozřejmě totálně dutá a to samé lze říci o jakémkoliv jiném politickém tělese. Pevně věřím tomu, že návrat politiky do sportu by dokázal lecjaké straně vyhrát více hlasů. Sportovní kluby jsou zkupovány soukromými firmami v rámci reklamy a s politikou už nemají nic společného. Odpadá i možnost, že by spojené síly fotbalových či hokejových klubů vyrazily do války v přední

ve chvíli, kdy se rozječí

na poplach před čínskou invazí. Jediné, o čem můžeme polemizovat je, zda se na masové sporty stále díváme jako na

– nebo že by už ani to ne?

Nedávno nad šálkem

jsem v

v zachytil okem utkání

. Panáci běhali tam a zpátky, kopali do

a když se někomu podařilo dát gól, tak se hospoda rozeřvala jako smečka hladových

. Bylo to v

, takže všichni vypadali sportovně, ale ve stovkách jiných putyk stejně řvali pupkáči s nezdravou životosprávnou nad úspěchem někoho, koho ani neznají prostě jen proto, že měli pocit, že gól dali oni sami. A že je vsítění gólu dělá ještě více vlastenci, než byli předtím. Že někdo dokázal něco a my si to něco přišijeme do

. Takové chování je v pořádku, když je nám sedm let a koukáme, jak tatínek právě porazil

dvacetimetrový

, a ten na něj díky jeho důvtipnému zaklínění a vzepření kmene nespadl. A máme z toho radost a chceme to jednou zkusit taky, jsme na tatínka hrdí. Ale to jsme

, máme na něco podobného právo. Dělat totéž ve třiceti a výše je fakt divné. Nehledě na to, že tahle velmi pochybná hrdost na něco cizího je skoro jako cizopasení, které přiživují reklamní agentury nejrůznějšími imbecilními reklamami, kde se diktuje nutnost býti Čechem, míti rád merunu a koupit si nějaký výrobek. Pivní společnosti v tomto směru excelují („Poctivý fotbal, poctivé pivo.“). Nechápejte mě špatně, ale comá společného

se schopností reprezentativně sportovat? Podporuje se v nás tedy pasivní sportování a náběh na srdeční mrtvičku, což je pořádně velké svinstvo.

To samé pasivno platí u počítačových her. Názorně: mám rád

. Každý den si huntuju prsty na

, jednou týdně se snažím zničit konečky prstů na

. Mám z toho sice bolestivý-nicméně-dobrý pocit, že jsem něco někde vylezl a že každý krok, pád, beznaděj stály za to finální cvaknutí do kruhu. Osobně sport prožívám a podle toho se také cítím. V životě by mě nenapadlo brát vážně simulátor lezení, jako

. To samé ve

. Jaký má přínos výhra na virtuálním pažitu? V podstatě stejný, jako prolétnutí úrovní v

. Prostě se naučím ovládání a reflexivně hraji tam, kde se to zdá být optimální, bez gradace hratelnosti, která by končila osvobozujícím sejmutím

a dobrým pocitem, že jste něco dokázali. S

nemá

nic společného, nezlobte se. A samozřejmě v ní chybí živá atmosféra. Pakliže máte rádi fotbal, jděte si ho zahrát s kamarády. Jestli nemáte kamarády, tak přestaňte hrát hry a nějaké si udělejte. Omluvenky akceptuji jen od

, výmluvenky se neberou.

V neposlední řadě je hnusná komerčnost fotbalových a hokejových titulů, které rok od roku nedělají nic jiného, než že zlepšují grafickou stránku a jádro zůstává v zásadě stejné. Taková série je dojná

, která se ani nesnaží maskovat. Od her očekávám aspoň minimální invenci, rytmickou hratelnost, příběh, vypointovanost a poučení. Ve sportovních hrách bych něco podobného hledal hodně těžko, proto preferuji hraní titulů, které jsou plnohodnotnými hrami. A sportovat chodím ven.

Reklama

Proč jsou sportovní hry špatné (v obrazech)

Komentáře

Nejčtenější obsah

Nejnovější komentáře

Co říkáte na oznámení Kingdom Come: Deliverance II?

Nejnovější videa

Nejnovější podcasty