Zážitky z hraní v turistově tlumoku

Nemusíte být zrovna východoněmeckým pornoturistou, abyste si za hranicemi užili trochu toho vzrušení a nevázaného špásu. Co třeba býti hráčem, který se nebrání historii? Vždyť objekty chtíče i tohoto člověka mají něco za sebou a stoprocentně na nich nepřistály jenom jeho ruce. Takže jede se. Do skutečných videoherních muzeí osahat arkádové a konzolové panímámy. Společnice na knoflík.

Parmazán, na chleba je namazán

Během posledních let se hráči dostali do situace, že mnohé z toho, co měli nebo mají rádi, dostalo evidenční číslo v archivech. Herní kultura jednoduše dozrála do stavu, kdy si zainteresovaní mohli říct, že je co bilancovat a řada nadšenců ve spojení s osvícenými investory začala po světě zakládat herní muzea. Tedy nejenom ta virtuální internetová, ale i ta skutečná, ta se vstupenkami a upatlanými vitrínami. Jedno z nejnovějších a také nejambicióznějších z nich právě vzniká v Itálii. První turistická zastávka proto míří právě tam. ViGaMus (VideoGames Museum) se má nedaleko náměstí Piazza Mazzini v centru Říma stát letos na jaře největším videoherním svatostánkem v Evropě. „ViGaMus je velký projekt, na kterém úzce spolupracuje italský průmysl, vláda a soukromí investoři“, uvedl prezident instituce Marco Accordi Riskards s tím, že Italové hodlají dopodrobna zmapovat herní minulost, současnost i zítřek. Celá expozice se má rozkládat na více než tisíci metrech čtverečních a bude rozdělena chronologicky na jednotlivé úseky herního vývoje. Tato dlouhodobá expozice pak bude ještě doplněna speciálními čtvrtletními výstavami na konkrétní témata. Většinou se budou týkat nějakého herního žánru, osobností nebo fenoménů jako válka či sport ve hrách. Nejtypičtější charakteristikou je tedy pro ViGaMus univerzálnost. Pokryje skutečně vše, co se her týkalo a týká a ačkoliv si na první reálné dojmy ještě musíme počkat, už teď je to tajný tip na letošní letní zájezd.

Jak se zorientovat: Budova muzea sídlí v ulici Via Sabotino v Římě poblíž náměstí Piazza Mazzini. Pěšky se tam dá dostat od stanic metra Lepanto či Ottaviano. Přesný termín otevření zmiňuje jaro 2011, ale konkrétní organizátoři ještě nejsou.

Co ještě neminout: Muzeum téměř sousedí s vatikánským distriktem. Udělejte si výlet do Sixtinské kaple.

Kam skočit při cestě: Pokud se z Česka vydáte autem, stavte se v muzeu Ferrari ve městě Maranello, kde najdete kompletní modelovou řadu této slavné značky a také vzácné prototypy a několik modelů Formule 1. Muzeum je otevřeno celoročně za třináct eur na dospělého.

Německá odysea

Vigamus je často v médiích prezentováno jako jediné evropské muzeum videoher, což je nesmysl. Za návštěvu na starém kontinentu již dávno stojí několik herních retrostánků a vtipné je, že každý o sobě tvrdí to samé, co ViGaMus. Tedy, že je jediným, unikátním a kdovíco ještě a lidé i novináři jsou zmateni. Nám nejbližší muzeum funguje od roku 1997 v Berlíně a jmenuje se Computerspielmuseum. Za posledních pět let jej navštívilo bezmála půl milionu lidí a je specifické především tím, že se jeho expozice tématicky průběžně obměňuje. Od zahájení činnosti tak mohli návštěvníci spatřit již kolem třiceti výstav. Ta nová se otevřela jednadvacátého ledna a skrz tři sta exponátů a interaktivní programy mapuje evoluci nejen herního hardwaru, ale i hráče samotného.

Ačkoliv Computerspielmuseum sídlí ve starší důstojně vypadající budově, je podle kurátorů „hravé“ samo o sobě. Zejména v noci, nebo prostě za tmy, kdy se okna interiérů promění v obrazovky s interaktivní show. Samozřejmostí je v Computerspielmuseum i možnost vyzkoušet si některé exponáty v praxi. V minulosti byly hlavním tahákem například obří Jumbo Joystick k Atari 2600, který se ovládal rukama i nohama, nebo 3D simulátory, v nichž si dva hráči nasadili helmu se sluchátky a pohybovali se společně ve virtuální realitě.

Jak se zorientovat: Computerspielemuseum stojí na Karl-Marx-Allee 93a v centru berlínské čtvrti Friedrichshain. Je to asi pět minut metrem od náměstí Alexanderplatz, nebo deset minut příměstským vlakem S-Bahn od Reichstagu. Otevřeno je celý týden vyjma úterý s cenou osm eur za dospělého.
Po cestě neminout: Samozřejmě Reichstag, odkud pak můžete k muzeu cestovat. Do unikátní skleněné kupole na stropě nynějšího sídla německého parlamentu se dostanete bez problému, v létě ale počítejte s dlouhými frontami.

Qu'est-il arrivé?

Směřuje-li vaše toulavá noha ještě dál na západ, měli byste vědět, že nové herní muzeum bylo loni v dubnu otevřeno také v Paříži. Našlo místo v opravdu stylovém kousku architektury -  ve střeše Velkého oblouku, tedy stavby, jež se stala symbolem moderní obchodní čtvrti La Défense. V útrobách novodobé památky organizátoři instalovali sbírku asi dvou set herních předmětů včetně Osborne, prvního přenosného počítače na světě z roku 1981. Avšak pozor, po několika měsících musela být horní část Oblouku pro veřejnost kompletně uzavřena, což postihlo i muzeum, které  je nyní možné navštívit pouze virtuálně. Tak tedy, aspoň neutratíte, že? http://www.museedujeuvideo.com/

Na sever, kde neumí hokej ani lyžování

Někteří kurátoři by se svým sklonem k nesoudné velkohubosti mohli klidně psát projevy českým politikům. Například za jediné herní muzeum na světě se stálou expozicí se prohlašuje dánské Spilmuseet. Je to opět lež (kde se to sebevědomí bere?), nicméně něco Dánům upřít nelze. Poprvé se setkáváme s institucí, která opravdu velkoryse vzpomíná na arkádové hry. To znamená, že když otevřete zteplalý Carlsberg a sednete si za několik desítek herních mašin od  Namca, Midway, Segy a dalších, strávíte několik hodin historickou zábavou. A buďte ve střehu, výstavka ve městě Ikast je zcela poplatná minulosti, takže do automatů se stále házejí mince jako kdysi. Směnárna je přímo na místě.

Jak se zorientovat: Spilmuseet se nachází v Ikastu v ulici Nygade 39, kam se dostanete po sjezdu z dálnice Århus-Herning na exitu 37. Ikast je pohodové místo pro neználky. Se čtrnácti tisíci obyvateli je malé a klidné i naše poměry. Vstup do muzea je zdarma. Otvírá o víkendech odpoledne.

Po cestě neminout: Zmínili jsme jízdu autem, a pokud přijmete pozvání na dvě speciální německá zastavení, protáhne se vám výlet na několik dní a dva a půl tisíce kilometrů. Ovšem bude stát za to. Vydejte se nejdřív směrem na Norimberk a dojeďte do městečka Sinsheim, kde stojí obří muzeum dopravní techniky. Concorde a Ferrari F50 na jednom místě jinde neuvidíte. V superlativech lze také mluvit o nově postaveném muzeu Porsche v nedalekém Stuttgartu.

Zpáteční do Ameriky

Pokud někdo směřuje ještě dál, třeba do USA, neměl by si nechat ujít obrovskou pětadvacetitisícovou sbírku herních předmětů v Rochesteru ve státě New York. Tamní National Center for the History of Electronic Games otevřelo své dveře na jaře 2009 a hned se stalo největším muzeem svého druhu v celé Americe. Kromě obvyklé historické nálože mapující klasické konzole a handheldy se muzeum hlubokou vrtá snad ve všem, co s hrami souvisí. Jak daleko expozice zachází, si dostatečně uvědomíte například při pohledu na skici, plánky a poznámky Willa Wrighta k Simcity, The Sims či Spore. Centrum má vskutku obrovský záběr a buďte si jisti, že projití všech jeho komnat zabere několik hodin. Pro lepší přehlednost je expozice rozdělena do několika sekcí. Ta první je arkádově laděná, následují místnosti s více než dvěma sty konzolemi a handheldy a pokud ani tam unaveni nepadnete hubou do joysticků, prohlédněte si následnou softwarovou sekci s deseti tisíci originálními hrami pro konzole a dvěma tisíci pro PC. Na samém konci vzpomínkového dungeonu pak otvírá troll dveře do knihovny, kde si na unavená kolena můžete prohlédnout různé archiválie v podobě knih, časopisů, osobních dopisů, poznámek či ekonomických statistik. Ministerstvo zdravotnictví varuje: bez náhradních ponožek můžete na konci výletu zabíjet.

Jak se zorientovat: Hodně Američanů v souvislosti s Rochesterem mluví o skvělém muzeum na špatném místě. Z newyorské metropole je to totiž na sever do města o velikosti naší Plzně šest hodin autem. Rochester je blíž k Buffalu a Niagarským vodopádům, než městu se Sochou svobody. Počítejte s tím.

V Americe ještě nakrátko zůstáváme. Tentokrát kousek od Bostonu, takže stále na severovýchodě. Jestli vás při vesnických poutích museli rodiče tahat za vlasy z videoherních maringotek, není nic lepšího, než si své dětství připomenout v American Classic Arcade Museum v Laconii ve státě New Hampshire. Čeká tam na čtvrt tisíce arkád, které svítí, cinkají, zkrátka fungují. Laconia není ani tak město s muzeem, jako spíš město s velkou hernou, kde se zastavil čas. Zastaví se i vám, jestli zůstanete a sednete k Breakoutu nebo Time Crisis...

Jak se zorientovat: Muzeum sídlí v ulici Endicott Street North. Nejde se ztratit, Laconie je opět malé město i na naše poměry.

Kam ještě vyrazit: Muzeum je součástí velkého zábavního centra Funspot s pěti sty herními zařízeními a sálovým golfovým hřištěm, takže není důvod se nikam vzdalovat. Velká severoamerická jezera přece nestojí za to, aby se Čech od cinkrlat zvedal.

Euroasijské extrémy

Jestliže chcete arkádové hraní vidět z úplně jiné perspektivy, nevyrážejte za velkou louži, ani na druhou stranu do Japonska, protože všude tam vás čeká několik desítek velkých či menších muzeí poplatných své kultuře, čili na jedno brdo. Raději sedněte na letadlo do Moskvy. V útrobách desetimilionové metropole, kde dávají dobrou noc medvědi v pestrobarevné kšiltovce s vrtulkou, se totiž nachází Muzeum sovětské arkády. A to je vrchol. Nedotýkejte se tu zdí, padá z nich omítka, nedotýkejte se dědy s kbelíkem, záchodky jako zázrakem splachují. Raději hned vstupte a rozhlédněte se. Až uvidíte v akci Morskoi Boi a dalších asi čtyřicet plechových kisen symbolizujících sovětský náskok díky kopejce, vrátíte se do doby, kdy Chalupáři obdivovali poetiku hotelu Intercontinental. Ruské elektromechanické herní automaty jsou po třiceti letech penze kuriózní ale přece jen důstojné. Ukazují totiž, že i v zemi, kde padla bída na zem, bylo možné vytvořit něco tak náročného a také zdánlivě neužitečného, jako byly právě automatové „videohry“.

Jak se zorientovat: Muzeum se nachází v ulici M. Ordinka 23/5. v samém centru Moskvy. Je otevřeno každý den odpoledne.

Unaveni? Bezesporu. Jestliže je někdo herní historií přesycen, může si nechat načerpat sílu a vyšťavit konto přeci jen v Japonsku, které jsme před chvílí zdánlivě odepsali. Východní kultura je oblibou videoher proslavená, ale je zbytečné informovat o tom samém, co v posledních letech vzniká i ve zbytku světa. Muzeí je v zemi vycházejícího slunce nespočet, ovšem čtvrť zvaná Akhibara je zde snad opravdu jenom jedna. Jde o tokijský distrikt, který se během let přetransformoval v obrovský nerdovský ráj se spoustou obchodů s videohrami, elektronikou a anime. Asi pět minut cesty od hlavního příměstského železničního nádraží nalévají lidem čaj servírky v cosplay oblečcích…