Voodoo 5 bylo 34 centimetrů smutku

Pod hrozbou bankrotu byla v roce 2000 sežrána zaživa jedna z nejpokrokovějších počítačových firem historie. Společnost 3Dfx se ve druhé polovině devadesátých let stala známou díky produkci prvních grafických akcelerátorů, se nimiž navždy vylepšila vzhled počítačových her, jenže po vlně nadšení přišlo bolestivé vystřízlivění. 3Dfx bylo na přelomu tisíciletí dostiženo finančními problémy. Veškerý „pokrok lidstva“ v grafické akceleraci převzala i s celým 3Dfx společnost Nvidia. Komunita plakala, život počítačového hráče se na chvíli zastavil.´

Přečetli jste si dopis firmy na rozloučenou? Pokračujme tedy. Krach 3Dfx je spojován s nástupem akcelerátorů Voodoo 3 z roku 1999, avšak totální kolaps firmy nejlépe dokumentuje až zcela poslední akcelerátor z podzimu 2000. Jmenovalo se Voodoo 5 6000 a v přibližně jednom tisíci exemplářů si jej objednávali pouze testeři, žurnalisté a pár vyvolených. Do obchodů se nejsilnější, nejbizarnější a též nejtragičtější a hlavně poslední Voodoo už nedostalo. Dnes se na ebay prodává jako sběratelský kousek, ceny se mohou dotknout i tisíce dolarů.

Při pohledu na Voodoo 5 jako na poslední highendovou kartu od výrobce, který právě zavřel kšeft, napadne člověka jediná myšlenka: Tak přesně tohle je symbol zmaru!. A po podrobnějším zkoumání pokračuje otázkou: Jak tohle monstrum mohl někdo chtít prodávat? Vždyť se ani nevejde do počítače! Ano, Voodoo 5 6000 bylo skutečně obrovské, monstrózní ne-li obludné. Jeho 34 centimetrů dlouhá základní deska snese srovnání jen s několika exempláři z novější doby s mnohem pokročilejší technologií, například s ATi Radeonem HD 2900 XTX, nebo Nvidiou Geforce 7900 GX2. Ale to byly výjimky.

Parametry Voodoo 5 byly na svou dobu jemně řečeno nestandardní. Na svém rekordně dlouhém PCB obsahovalo čtyři! VSA-100 čipy na 250nm technologii. Bylo to tedy „čtyřjádro“ a to stále ještě na dost rozměrné architektuře, což automaticky způsobovalo další problémy. Například nevídanou spotřebu padesáti wattů, jež si vyžádala vlastní napájení z přídavného zdroje, vyráběného přímo v 3Dfx. Zároveň karta v některých variantách vyžadovala dvojité zapojení jak do AGP slotu tak i do PCI . Velikost a složitost architektury pátého Voodoo měla snad jediné plus, totiž dobrý rozvod tepla.

Komplikované rozměry a napájecí nároky ale udělaly z Voodoo těsně před krachem 3Dfx úplného outsidera. Inženýři se totiž potýkali i se zásadními problémy v kompatibilitě. Karta si nerozuměla s mnoha typy základních desek i s novými procesory Pentium. Voodoo 5 prostě nebyl hardware k normálnímu užívání. Gigantismus, zvláštní hardwarové nároky a vážná situace ve firmě této kartě předurčily jepičí život. Skončil se bez fanfár, bez optimalizace i bez potomků.

Komentář

Historie populární, neřkuli kultovní, společnosti 3Dfx je velice dobře popsána v mnoha zahraničních i několika českých textech. Máte-li zájem o delší čtení, doporučuji například tento kvalitní pohled do historie.

Sám si dovolím jen krátký komentář. 3Dfx byla firma plná tragických omylů, přehmatů a neuskutečněných snah. Právě proto o ní mluvíme už jen v minulém čase bez ohledu na to, jak geniální vize měla. Velké vize ji koneckonců také zabily. Skupinka vedoucích manažerů kolem Garyho Tarolliho byla možná plná skvělých inženýrů i rozkošných snílků, ale svoji firmu krátce po úspěchu prvního Voodoo nezadržitelně dohnali ke skoku z útesu. Vizionářství předčilo rozum.

Zní to neuvěřitelně, ale tři nejslavnější 3Dfx karty Voodoo 2, Banshee a Voodoo 3 byly ve skutečnosti nechtěnými dětmi. Po vydání revolučního Voodoo 1 totiž 3Dfx žádostivě pracovalo na dalším revolučním čipu pod krycím jménem Rampage. Ovšem vinou osudu a hlavně mnoha špatných manažerských rozhodnutí tento čip nikdy nespatřil světlo světa.

Nicméně v 3Dfx si nikdo nikdy nepřipustil, že by Rampage nevyšlo, natož aby se firma po pěti letech svých vizionářských snah složila. A tak většina zaměstnanců investovala své síly do projektu, jenž celá léta zastiňoval vše ostatní. Utopická snaha o Rampage způsobila, že v očích samotného 3Dfx byly karty Voodoo 2, Banshee i Voodoo 3 překvapivě jen náhradními produkty, které měly na Rampage pouze získávat finance.

A ty byly opravdu potřeba, neboť z úspěchu prvního Voodoo firma dlouho žít nemohla a posléze ji zastihlo i několik fatálních zklamání. Především jí Nvidia ukradla některé technologie, jež obratem využila v grafických kartách TNT ( ty připravily živnou půdu pro zásadní GeForce), a také 3Dfxku nevyšla spolupráce se Segou, pro niž měla vyrobit grafický čip do konzole Dreamcast, ale Sega z projektu nakonec vycouvala a způsobila svému partnerovi nenahraditelné ztráty.

3Dfx tedy paradoxně ke svému věhlasu a kultovní pověsti žilo v permanentním finančním stresu, který zahánělo výrobou karet, jež sice lidé milovali, ale které nikdy vyrábět nechtělo. Voodoo 2 vzniklo jenom proto, aby se rychle zacelila bolest ze ztráty Segy, a Voodoo 3 šlo na trh, aby bylo na výplaty týmu ze sekce Rampage, kteří byli dočasně převeleni na výrobu lowendového Banshee.

Tak takové bylo 3Dfx. Tuhle firmu nezabilo ani její odstrkované rozhraní Glide, ani drahý nákup producenta grafických karet STB. 3Dfx se zardousila sama letitou snahou o nemožné. A víte co? Malinká část velikášského jádra Rampage se v roce 2003 naprosto bez povšimnutí médií objevila v kartách řady FX od Nvidie. Byznys je někdy samá legrace...