Úsvit kyberpredátora

Od té doby, co audio-vizuální aspekty her jasně převyšují ty hratelnostní, je nutné hráče motivovat ke hraní alespoň nějakým jiným způsobem. Proto jedna chytrá hlavička přišla s nápadem, který druhá chytrá hlavička podpořila solidní dávkou zelených papírků. Achievementy a Trophies, klišé a zhouba moderní doby, která nedává spát mnoha hráčům celého světa. Z přidané hodnoty se stala pevná součást většiny dnešních her a hlavně veledůležitá součást marketingových tažení na zákazníky. A ti se chytají jako mouchy do sítě tučného křízáka!

Přetížení 1000 G

Laicky řečeno, Achievementy jsou externí systém úkolů, které hráč může plnit během hraní her, nezávisle na podmínkách úkolů v samotné struktuře hry. V podstatě se jedná o přidanou hodnotu, se kterou přišel Microsoft při uvádění konzole Xbox 360 na trh, aby ještě více obohatil hry jako takové a hlavně přidal pocit naplnění hráčů, který se ne vždy při hraní dostavuje. Alespoň takhle na první pohled achievementy působí a ve výsledku tak i fungují. Jejich podstata je ovšem daleko hlubší a pro mnoho lidí téměř nepochopitelná, zejména tedy ve spojení s šílenostmi, které jsou hráči schopni podstoupit. Pravda je ovšem taková, že zpočátku nebylo s achievementy a jejich provázáním s Gamerscore vůbec počítáno. Zatímco každá Xbox 360 hra obsahuje achievementy, u Sony tomu tak není díky pozdějšímu uvedení patche s podporou Trophies. Samozřejmě nemusíme dodávat, že v kultuře lovců achievementů je počet zářezů větší chlouba než velikost vašeho IQ, velikost přirození nebo počet vypitých piv za večer.

Úspěch achievementů byl opravdu masivní, mezi hráči se začalo tvořit početné jádro komunity, která se zaobírá právě touto problematikou. Vznikají servery specializované na shromažďování seznamů achievementů, návodů a mnoha cenných rad. V tu ránu si člověk uvědomí, že marketingový záměr achievementů funguje naprosto dokonale. Začnete se setkávat s názory jako „Tuhle hru bych si nekoupil, protože nemá achievementy“, v bazarech začnete narážet na inzeráty typu „Vyměním hru X za jinou hru s trofejemi“ a tak podobně. To je ovšem stále v normě. Ta pravá legrace přichází až později, kdy hráči naprosto suverénně porušují veškeré hračské kodexy jen proto, aby získali pár čísel.

Obdobný systém achievementů zavedla Sony v červenci roku 2008 a nazvala jej Trophies. Jednotlivé úkoly jsou hodnoceny čtyřmi druhy trofejí, od bronzových, které bývají nejsnadnější, přes stříbrné a zlaté, až po platinové, které je možné získat vyzobáním všech předešlých trofejí v retail hrách a ojedinělých stahovatelných titulech. Výsledné hráčské skóre je poté vypočítáváno pomocí speciálních algoritmů, čímž roste level hráče. Ovšem pozor, na rozdíl od Microsoftu má tento systém menší technický nedostatek, a to je nutnost manuální synchronizace se servery Sony, která je v případě Xboxu 360 prováděna automaticky, jakmile jste online. Pokud by se stalo, že by vám klekla PS3 a vy nestačili synchronizovat vaše nejnovější výsledky, o těžce vydřené trofeje přijdete. Může tak nastat velice vtipná situace jako v únoru tohoto roku, kdy výpadek všech PS3 po světě připomínal svržení EMP bomby. Neschopnost se vypořádat s přestupným datem znamenala pro některé hráče ztrátu všech nesesynchronizovaných trofejí.

Jako mouchy na lejno...

Ale co vlastně přitahuje hráče na sbírání těchto elektronických zásluh i když za to není žádná věcná, nebo alespoň určitým způsobem hodnotná odměna? Zodpovězení takovéto otázky je pravděpodobně velice složité až nemožné. Ovšem existuje několik snadno vysvětlitelných důvodů proč ano a proč ne.

1) Achievement jako náhradní krmivo

Nyní se sami sebe zeptejte, kdy jste naposledy byli schopni dohrát hru, která vás vůbec nebaví. Pokud to nemáte v popisu práce, tak se dá jen stěží udržet u titulu, který vás téměř nemotivuje k hraní. V tu chvíli přichází hráč k achievementům, u nichž zjišťuje, že jejich plnění je nenáročné a sbíráním cenných bodíků si navíc utváří určité postavení i mezi přáteli. Posléze přijdete na to, že právě achievementy / trofeje slouží jako chutný zákrm dohrané hry, ke které byste se jinak normálně nevrátili a možná ani nedonutili. Otravný zvuk splněné trofeje se po několika týdnech mění na oslavnou fanfáru, která způsobuje nadměrné vlhčení očí a postkoitální stavy.

2) Hráč jako součást smečky

Poté může nastat jedna z mnoha scének typu „Ty voe kámo, jaks udělal ten ačívment?“, což vyústí v mírné posílení sebevědomí. Řeknete si, že zkusíte pokračovat, abyste získali uznání a uznejte sami, jen málo obyvatel této planety se spokojí s prostým životem na předměstí a pěstováním kytiček o sobotní půlnoci. Svět je plný kultur a tvor jako člověk chce být součástí skupiny. Dává mu to pocit bezpečí, tolerance a zároveň možnosti seberealizace bez šilhavého a zamračeného pohledu ostatních. Jakmile se tak dostanete do proudu sbírání větších úspěchů při lovení achievementů, lidé pomyslí na jediné při pohledu na seznam vašich dohraných her, přičemž ze sebe maximálně vyloudí dnes tolik oblíbené „Ouuuu máááj gáááát!!?“. Problém je, že na otázku lze odpovědět pouze otázkou – S jakou důsledností plní achievementy svou roli, když u nich hráč tráví nadměrné množství času a nic z nich prakticky nemá, krom možné virtuální prestiže? Tu marketingovou plní rozhodně maximálně, v případě té uživatelské je to individuální.

3) Puritánství a perfekcionismus na prvním místě

V zasvěcené komunitě lovců narazíte na vskutku mnoho rozdílných hráčů, které ovšem spojuje jeden jediný důvod, který je neustále omílán v tomto článku. Občas se tak setkáte se zajímavými názory lidí, kteří byli doslova přinuceni svou vlastní psychikou ke sběru trofejí. Určitý hráč kdysi nesnesl fakt, že spustil hru a v menu se objevila položka s trofejemi, kde ovšem získal pouze jednu jedinou. Vzhledem k tomu, že tyto záznamy nejdou na PS3 obyčejným způsobem smazat, nezbylo nic jiného, než trávit hodiny plněním náročných úkolů, do kterých by se tento člověk nikdy dobrovolně nepustil. Obrovské puritánství tak v mžiku přerostlo k dokonalému příkladu perfekcionismu. Abyste si ale nemysleli, že je komunita lovců achievementů / trofejí plná psychicky nestabilních lidí, je potřeba dodat, že loví všichni – staří, mladí, tlustí, hubení, vytížení otcové či svobodné matky. A důvod ke sběru nikdy nemusí být nijak extrémní – prostě je to baví. Sám jsem byl kdysi náruživý sběratel trofejí a mohu sám dosvědčit, že není lepšího pocitu, než když váš progres roste exponenciálně vzhůru.

Velké nesnáze ve virtuální buši

Pokud se ovšem angažujete v lovení ajchů ve velkém, tak vězte, že život není tak zelený, jak se zdá. Co si budeme povídat, všichni chtějí co nejvíce bodů za co nejmenší čas. Stejná (ne)úměra funguje například i při tunelování bank, takže se tu bavíme o vážných věcech! Jedním z kritických faktorů, který ovlivňuje, zdali se do dokončení dané hry vůbec pustíte, jsou multiplayerové trofeje / achievementy. Vývojáři jsou občas takové mrchy, že do hry nasází takové úkoly, jejichž dokončení vám zabere několik stovek hodin. Tím se nejčastěji myslí například dosažení maximální úrovně, či vyzobání všech zásluh v FPS hrách. Samozřejmě ne všichni jsou tací, že se při pohledu na seznam okamžitě zhroutí a do konce života jsou jim podsouvány pilule rohypnolu v koňských dávkách. Ti praví lovci se bez výčitek vrhnou i na takové výzvy, ať to stojí, co to stojí. Což je ovšem zároveň problém, dotýkající se ostatních hráčů.

Snaha získat multiplayerové achievementy za každou cenu totiž velice často narušují poklidnou a poctivou hru hráčům, kterým jde o týmové, či osobní výsledky zejména v rámci fair play hry. Průnik těchto dvou skupin může být občas vcelku nepříjemný, ale zároveň to není nic, co by vás dostalo do kolen. Často tak budete do pole vyrážet sami, jelikož se skupinka upocených sniperů bude krčit na vaší základně a snažit se zastřelit nepřítele na druhém konci mapy, protože za to získá trofej. V horším případě se začnete setkávat s celými skupinkami tzv. boosterů, kteří si navzájem pomáhají a jsou schopni bez výčitek kazit hru i normálním hráčům, přičemž se nevyhýbají ani využívání otevřených chyb her. Podvádění se samozřejmě netýká pouze lovců achievementů, je to odjakživa mezi námi. Zatímco my se spokojíme s 10 headshoty v řadě, nebo zajetím nejrychlejšího kola, charaktery jako Krejčíř nebo Kožený mají achievementy vytyčené trošku výše. Návaly boosterů lze prakticky sledovat i na cyklech hry – jakmile se lovec nasytí, kořist opustí a nikdy se za ní znovu neohlédne.

Další nepříjemností mohou být trofeje / achievementy vyžadující použití dodatečných periferií, či větší počet hráčů na jedné obrazovce. Příkladem budiž například Burnout Paradise, kde jedna z trofejí vyžaduje vaše vyfocení pomocí Xbox Live Vision a PlayStation Eye kamerek. Hráči, kteří nemají tu možnost, většinou půjčí účet někomu, kdo kamerku má a trofej rád splní za něj. Potom se na internetu objevují desítky ubrečených dětí, které pláčou nad odcizeným účtem. Dále to jsou DLC balíčky, které hráče donutí obdobným způsobem jako u bodu 3, koupit a splnit. Zde se pomalu dostáváme k marketingovému využití achievementů v praxi.

Trofeje pro všechny, stačí si jen vybrat!

Teď opět o něco zvážníme. Vývojáři si již před dlouhou dobou začali všímat toho, že hráči kvůli achievementům hrají a kupují tituly, o které by normálně jen stěží někdo zavadil. Takže jakmile začnete dělat do herního průmyslu, narvěte do své hry trofeje, které splní i poloslepý epileptik. Tím si totiž zajistíte alespoň minimální odbyt, ale samozřejmě nesmíte čekat horentní sumy už jen z toho důvodu, že spousta takto "zneužitých" her posléze putuje do bazaru. Stejná situace panuje na poli DLC balíčků, které zpočátku vycházely bez podpory achievementů. Respektive, pouze velká DLC je obsahovala. Doba poskočila kupředu a dnes i obyčejný stahovatelný obsah v podobě multiplayerových map většinou obsahuje tyto odměny. Samozřejmě mezi nimi najdete výjimky, ale vzhledem k tomu, jak se vše vyvíjí, tak po nějaké době budeme achievementy nacházet i pod zátkami Coca Coly.

Ovšem právě uniklé seznamy trofejí a achievementů se mnohdy objeví dříve než oznámení her, což potvrzuje příklad DeathSpank T.O.V, jehož achievementy byly na netu před tiskovou zprávou EA. Stejně jako ratingové společnosti odhalují hry dříve než je zdrávo, občas se podobnou událost poštěstí vidět i při neoficiálním úniku mnoha seznamů. Přesto je stále nemožné opravdu zodpovědně říci, jestli achievementy a trofeje plní úlohu kterou opravdu mají. Podívejme se například na první místo ve světovém žebříčku trofejí, které okupuje uživatel Hakoom s celkovým počtem 9 000 trofejí. Člověk nemusí být jasnovidec ani vědma, aby si uvědomil, že pod tímto účtem hraje několik lidí, kteří prostě kompletují svou sbírku. Má potom lovení bodů nějaký větší smysl, než vidinu virtuální prestiže? Rozhodně nemá. Ale nemusíme házet kamenem daleko, abychom našli našince – na 24. příčce se nachází spořádaný otec a taktéž vášnivý lovec trofejí s nickem u51010CZ. Obdobná situace panuje i na straně Xboxu a achievementů, přičemž všude naleznete extrémy. Potíž je ta, že hráči velice snadno zahazují krásy her jen díky honbě za slávou, která je v tomto případě vážně relativní.

Tak jako tak, všichni jsme na stejné lodi a naštěstí nám nikdo nepřikazuje, abychom se zapojili do hromadného lovu. Na závěr bych rád podotkl, že není cílem toho článku někoho pobouřit, pouze poukázat na fakt, že všichni mají své priority při hraní, ať už jsou sebeextrémnější nebo bizarnější. Dokud se achievementy dělají podle her, je to v pořádku. Jakmile se ovšem začnou hry formovat podle achievementů, potom nastane problém. To se naštěstí jen tak nestane, ale kdo ví… třeba se začnou formovat první kmeny hunterů a obyčejní hráči se stanou terčem útoků všeho druhu. Toho virtuálního samozřejmě.