Staré videohry jako dekorace do obýváku

To máte jako se starými auty. Kdo někdy seděl v žigulíku 2103, pamatuje si měkčěný tapecírunk, ručičkové hodiny za sklíčkem, imitaci kovu, imitaci dřeva, imitaci kůže... Ten pocit luxusu z klasických materiálů byl sice falešný, ale byl. Dnes v levnějším autě vržou bezpohlavní plasty všude, kam se podívate. Zvykli jsme si. Museli jsme.

Na jistou designovou sterilitu si časem zvykli také příznivci videoher. Mladší čtenáři mohou být překvapeni, ale první domácí konzole ze sedmdesátých let dost často přípomínají spíše dědečkovo rádio, než předmět výkřiku moderní techniky. Dřevo a kov. To jsou materiály, které dnes na herních zařízeních a jejich příslušenství téměř nenajdete, ale tenkrát byly naprosto běžné. Před třiceti čtyřiceti lety sloužily díky tomu některé konzole dokonce jako dekorace. Dekorace zcela zaměnitelná s klasickými spotřebiči. Dekorace do obýváku, kde ševelil dřevem obložený magnetofon a hrála televize se zaručeně neplochou obrazovkou.

Videohry k nepoznání

Co byste řekli, kdybyste dnes doma vybalili z krabice Heathkit GD-1380? Vypadá to jako válečná vysílačka, nebo velmi velmi staré rádio, k tomu dvě páky v kovových krabičkách… divné, divné. Cože? Herní konzole? Heathkit z roku 1976 jako typický klon Pongu rozhodně nepůsobil a při pohledu na dva otočné knoflíky z čelního panelu má dnes člověk nutkání naladit spíše nějakou rozhlasovou stanici. Místo toho ale ve skutečnosti naladí šest „pinkacích“ her od tenisu po hokej! S narůstající nudou je vhodné všimnout si, z čeho je herní panel vyroben. Skříň je převážně dřevěná, vyvedená v přírodní hnědé a černé barvě. (Ne)stylový herní vzhled doplňují tradiční otočné ovladače a pár obslužných černých knoflíků. O joysticích raději více nemluvit, přípomínají spíše páku redukce v autě.

Dalším poctivým kusem dnes podobně těžce idenfikovatelného herního hardwaru je i stejně starý soused Heathkit GD-1999. Ten se zas svým vzhledem podobá nějakému archivnímu magnetofonovému přehrávači. Kovový boční panel s ovládacími prvky ostře kontrastuje s pruhovaným dřevěným roštem a dřevenou obvodovou kostrou...

Příroda vs. umělina

Spousta systémů v sedmdesátých letech okatě kombinovala dřevo, či jeho imitaci, s plastem. Stroje Wonder Wizard z poloviny sedmdesátých let zaujaly napříč několika modely povětšinou plastovou spodní základnou a dřevěným potahem vrchního ovládacího pultíku. Přesně takový vzhled měl i model Wonder Wizard 7702 postavený na mustru Magnavoxu Odyssey. Mašinka byla typickým videoherním produktem sedmdesátých let, schovávala v sobě několik variant Pongu (házená, hokej a tenis), které jste ovládali otočnými kohouty na stranách videohry. Gamepady chyběly, oba hráči museli sedět povětšinou na zemi přímo u těla konzole.

Naprosto bizarním designovým příkladem spolupráce plastu a imitace dřeva byl multifunkční systém Telstar Arcade. Systémy Coleco's Telstar byly v sedmdesátýh letech velice oblíbené, ale inženýři si lámali hlavu, jak hardwarově zkombinovat tři typy dost odlišných her – akci, závodu a variátoru pongu. Výsledkem byla konzole v podobě komolého trojbokého jehlanu (s uříznutým vrškem), na jehož každou stranu se „vešla jedna hra“. Zbraň z akce zasunutá proti panelu s volantem musela při závodní hře působit řidiči jistý pocit nervozity, ostatně podívejte se sami, jak zařízení vypadalo, v galerii jej nemůžete přehlédnout. Volant byl vůbec v roce 1977 ještě poměrně neobvyklým herním ovladačem, vždyť málokterý systém tehdy uměl závodní typ her přenést na obrazovku a když už, tak se používal většinou starý dobrý otočný knoflík. Každopádně z dekorativního hlediska šlo u Telstaru Arcade o klasiku – plastové tělo s dřevěným dekorem bylo na ovládacích pultících doplňené drobnými kovovými prvky ovladačů.

Stejné schéma používaly i desítky dalších konzolí, například Video Action III z roku 1976. Inovovaný Video Action IV, kterého se o něco později vyrobilo asi pět tisíc kusů, pak použil místo dřevěné textury hliníkové plátky. Stříbřitě lesklý pultík s kovovými ovládacími kolečky a puntíky vypadal spíš jako kus palubní desky lokomotivy, než herní konzole.

Smrdí to luxusem

Od osmdesátých let přešli designéři na plasty a dekor klasickým materiálem nebo jeho imitací se vytratil. Prvek dřeva se sporadicky objevoval spíš na drobnějších předmětech, například PC myších. To nebylo od věci, vždyt první prototyp myši z roku 1964 byl vyřezán právě z tohoto přírodního zdroje. S dřevěnou myší se setkáte i dnes, pravděpodobně však půjde spíš o módní výstřelek. Třeba jako ten od japonských návrhářů – ti vyrobili myš ze dřeva se čtyřmi tlačítky, se kterou se však nejezdí po stole, nýbrž se drží v ruce a otáčíte s ní v dlani. Je totiž kulatá! Bohužel nikoliv bezdrátová a už vůbec ne levná, přijde na čtyři tisíce korun.

Tradiční materiály se v současnosti používají především pro vyjádření exkluzivity výrobku. A to buď na poloamatérské úrovni v casemoddingu nebo při komerčním prodeji omezených sérií. V PC sféře působí řada firem, které na zakázku přestavují do dřeva i celé desktopové sestavy. Exkluzivní práci můžete spatřit například u ruských řemeslníků pro jednoho klienta z Moskvy. Celá sestava je obložena mahagonovým, ebenovým a dalšími cennými druhy dřeva. Počítač je funkční a při používání k běžné práci či sledování videa se v přírodním krunýři údajně nijak nepřehřívá. Výrobce ovšem upozorňuje, že pořízení takovéto sestavy není v žádném případě levná záležitost, cenu z diskrétních důvodů nezvěřejňuje.

Tlačítka ze stromu

Pokud netoužíte hned po celé sestavě a rádi byste si pořídili do nového bytu dřevěný kus hardwaru za únosnou cenu, možná vás osloví produkce dvou firem ze Švédska a Německa. U skandinávských Swedx můžete dřevěnou myš nebo klávesnici pořídit i pod sto dolarů. Ani monitory nejsou extrémně předražené, pokud vám tedy nevadí menší sedmnáctipalcová úhlopříčka. Takové LCD s bukovým rámečkem přijde na necelých čtyři sta dolarů. Němečtí Holz Kontor jsou už dražší a nepoměrně exkluzivnější. Představte si, že klávesnici lze vyrobit z jednoho stromu ručně do posledního tlačítka. Člověk se pak nemůže divit, když si firma za takový výrobek řekne o osm set dolarů. Mahagon, amaranth, bubinga, zebrano či wenge. To jsou přírodní materiály, se kterými Němci kouzlí.

Kov je dnes coby designový prvek příjímán v podstatě stejně jeko dřevo. A když má sloužit pro výjádření odlišnosti, nestačíte se divit, jak se jindy běžná spotřební věc jako je myš, může proměnit v cosi exkluzivního, až těžce identifikovatelného. Jednoho z nejpozoruhodnějších hlodavců z nerezové oceli se podařilo vyrobit na bázi IntelliMouse Optical. Autor odstranil přibližně devadesát procent všech plastových prvků ovladače a nahradil je perforovanými kovovými díly. No řekněte, chtěli byste s takovou zdratovanou bestií hrát Counter-Strike?