serie-prusvihu-krycim-jmenem-gta
Grand Theft Auto 2 Článek Série průšvihů krycím jménem GTA

Série průšvihů krycím jménem GTA

Luke

Luke

29. 6. 2006 22:07 8
Reklama
Reklama

Široký obličej Davida Jonese, jeho jemný úsměv na rtech a elegantní brýle působí uklidňujícím dojmem. Vypadá spokojeně, oduševněle a inteligentně. Do herního průmyslu vstoupil koncem osmdesátých let s firmou DMA Design a během několika let se proslavil hrou Lemmings – hrou, kde jste museli spolupracovat s národem sebevražedných hlodavců a postarat se, aby přežili průchod jednotlivými úrovněmi. Inovativní logická hra připomínající plošinovku zaujala především motivem, že pro vítězství není zapotřebí zabíjet. David Jones je asi humanista, řeknete si, ale pozor! Ten samý položil základy skandální sérii Grand Theft Auto, kde o zabíjení nikdy nebyla nouze. „Zajímají mě pouze takové herní designy, které osloví celý svět,“ nechal se slyšet. A takovému štěstíčku je potřeba jít trochu naproti, že?

Propaganda vrací úder

Grand Theft Auto vyšlo roku 1998 a obsahovala solidní míru grafického násilí a větší než menší množství nepřímé brutality vyplívající z představivosti hráče a herního prožitku. Jones distribuoval hru skrz label BMG Inteactive (později pak přes Take 2), kde se manažeři rozhodli k odvážnému mediálnímu kroku. Pětapadesátiletý bulvární novinář Maxwell Clifford dostal zaplaceno za sérii článků, v nichž měl kritizovat násilnost hry, její nekorektnost a škodlivost pro mladé hráče. Clifford celý život nedělal nic jiného, než že fungoval jako profesionální novinář pro bulvární plátky, obhajoval usvědčené kriminálníky a všemi způsoby se snažil přitáhnout na sebe pozornost. Pro GTA vytvořil takové novinové titulky jako „Hra učí děti krást auta!“ nebo „Jde o nejnásilnější hru všech dob!“, obsah článků pak kopal do hry jako nejprudérnější moralista do zvrhlíka. Efekt byl zřejmý: Clifford bezpečně zajistil vítanou pozornost a zvýšenou prodejnost hry. Propagandistický úspěch zaujal i lidi, kterých se herní průmysl bojí jako čert kříže: politiky. Bylo objeveno, že po rychlém zabití skupiny harékrišnovských mnichů získá hráč bonus Gouranga – spokojenost. Veškeré tehdejší protesty z oficiálních míst ovšem opět pomohly prodejnosti.

Robert De Niro se divil

O rok později vydané Grand Theft Auto 2 vzbudilo menší vlnu nelibosti, než první díl, protože grafická prezentace nebyla překlopena do pořádného 3D a samotný herní systém sice nabízel novinky, ovšem celkově šlo stále o to samé. Řada lidí se cítila být napadena (například Robert De Niro, podle kterého byl ve hře pojmenován rapper Robert de Neghro), moralisté nadávali a rodiče začali hlídat, jaké hry jejich ratolesti instalují na domácí PC. Tím byla vyvolána podivná zpětná vazba od recenzentů, kteří namísto objektivního konstatování, že GTA 2 je morálně minimálně diskutabilní hra, obhajovali herní systém a brutalitu přehlíželi, jako by nebyla. Tím se připravila půda pro kritiky herního průmyslu, kteří náhle mohli útočit i na samotné herní novináře. Nepřímo ovlivnilo GTA2 prosazení ostřejší věkové přístupnosti u jednotlivých her.

Do třetice mlácení

Před pěti lety vyšel (již pod nálepkou Rockstar Games) zatím poslední díl, Grand Theft Auto 3, který se stal jedním z leaderů licenčního stádečka produktů pro nejrůznější platformy: Vice City, Liberty City Stories a samozřejmě San Andreas. Televize, noviny, rozhlasové stanice a všechna ostatní média byla dobře připravena. Jakmile hra vtrhla na trh, rozpoutala se mediální bouře o její škodlivosti, na níž navazovala morální panika, často srovnávaná s honem na čarodějnice, homosexuály nebo komiksy. Americké televize s gustem uveřejňovaly záběry ze hry, kde hlavní hrdina jde po ulici a mlátí lidi. Za každou brutalitu je hráč odměněn penězi, pokřikovaly komentáře. Dokonce je možné ukrást auto, nabrat prostitutku, souložit (=uzdravit se), pak jí zabít a okrást! Rovnice GTA3=zlo se uchytila s nebývalou silou a jistě si všichni pamatujete případy, kdy americká policie linkovala krádeže aut k hraní GTA. Jindy (2003) dva náctiletí jen tak stříleli po autech na dálnici v Great Smoky Mountains (USA) a po postřelení jednoho muže tvrdili, že jsou fanatičtí hráči GTA3. Případ šel dokonce k soudu, proti kterému se Rockstar odvolal. Soudních stání bylo mnohem více. Případů přibývalo, kritiky sílily a nakonec se usadilo ve všeobecném povědomí, že dítě hrající GTA dospěje jako nebezpečný sociopat – taková teorie se dá snadno vyvrátit porovnáním prodaných kusů a počtem kriminálníků, kteří hru hráli.

Enter Jack Thompson

Lavina pohoršení a strachu se valila dál. Sexuální a agresivní obsah Vice City byl explicitnější a ani San Andreas nezůstalo vyloženě pozadu. V Austrálii zakázala komise pro film a literaturu Vice City prodávat, později se do země oficiálně dostala cenzurovaná verze; kupodivu San Andreas prošlo bez problémů. Věkové hodnocení se zpřísnilo a kvůli němu se začaly hádat snad všichni producenti se všemi cenzory. Celou tu dobu se jako červená nit skrz skandály vine jméno Jack Thompson – právník, který hodlá světu ukázat s pomocí primitivní logiky a subjektivní argumentace, jak jsou hry špatné. Mezi jeho základní myšlenky patří, že hry jako GTA: SA jsou pouze simulátory násilného života a mladiství je využívají coby trenažéru před skutečnou akcí. Pravý olej mu pod oheň přililo objevení modu Hot Coffee v San Andreas: v základě šlo o grafickou reprezentaci sexuálního aktu, aniž by byly vidět pohlavní orgány. Thompson dokázal z hříčky udělat takovou mediální bublinu, že San Andreas náhle bylo, krom všeho jiného, ještě pornografií. Zatímco herní svět se zájmem sledoval, co přesně se stane a komentáře od vývojářů a producentů se pohybovaly od „dyť je to jedno“ až po „nám všem jste ublížili, blbečci z Rockstaru“, vstoupila do kauzy manželka bývalého prezidenta Billa Clintona, Hillary.

Na popud senátorky Hillary Clintonové bylo zahájeno rozsáhlejší pátrání, jehož výsledek donutil Rockstar zvednout věkové/morální hodnocení hry z M (Mature=dospělé) na Adults Only 18+ (pouze pro dospělé od osmnáctého roku věku), stáhnout prodejní kopie z obchodů a vyrobit nové verze hry bez Hot Coffee. Firma utržila finanční ztrátu a dostala ještě ránu do zad od části vlastních zaměstnanců, kteří požadují, aby jejich příští hra Bully nebyla vydána, protože se bojí podobné aféry jako v případě San Andreas. Dostali lekci, chtělo by se říci.

Série Grand Theft Auto rozhodně není nezávadným dítkem herního průmyslu, ale pěkně horkým zbožím, jehož efekt dnes ještě nejsme schopni objektivně zhodnotit. Pro samotné producenty se stala nemilá věc: náhle jsou vystaveni větší pozornosti neherních objektů, než doposud. Společenská pozice her se díky GTA změnila, a to ne ke špatnému: na hry jako žánr jsou kladené vyšší požadavky na vyspělost námětů a hratelnosti; zcela viditelně se projevuje jejich zásadní statut v dnešním mediálním rybníku. Rockstar má sice pevnou pozici na trhu, ale akcie Take Two klesly díky skandálům z osmadvaceti na přibližně dvanáct dolarů za kus (podle newyorské burzy). Kdyby to tehdy, roku 1998, David Jones a manažeři Take 2 věděli, jistě by nikdy neplatili Maxwella Clifforda, aby na jejich hru začal upozorňovat. Otázka je, zda se vývojáři GTA4 a dalších her od Rockstar do budoucna naučí pracovat s tím horkým bramborem, který mají v rukách, svědomitěji.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz