Sandman: Tryzna

Pán snů je mrtev. A přestože Věční nemohou nikdy zemřít úplně a na trůn zádumčivého, temného Sandmana usedá bytost, jež bývala Davidem Hallem, patří se shromáždit příbuzné a známé, aby uctili Morfeovu památku. Desátý a závěrečný svazek komiksů o Sandmanovi od Neila Gaimana už nepřidává nic nad rámec příběhů, které se uzavřely v předchozí knize Blahovolné – jde o melancholické rozloučení s jedinečným světem a postavami, jimiž ho Gaiman zabydlel, intelektuálně provokující, mnohovrstevnaté, ale tentokrát o něco smutnější než obvykle... jak už konce bývají.

Párty jako ve snu

Rodina Věčných organizuje na úvod knihy velkolepou tryznu, v níž se s pánem snů přicházejí rozloučit všichni, kdo ho znali – a nejsou to jen hrdinové předchozích knih, bývalé ženy, sluhové či přátelé, ale i obyčejní lidé, jsem to já i vy... jen už si nepamatujeme. Silný motivem úvodních stránek je pochopení podstaty smrti Sandmana jako aspektu, jednoho možného vyjádření věčné formy, která je nahrazena jiným, a vyrovnání Morfeem stvořených sluhů se smrtí a oživením – ať už jde o vinou stíhaného havrana Matouše, bezstarostného dýňového klučiny Marva či ve stavu neexistence spokojeného muže/místo Zelený ráj.

Další příběh se věnuje Hobu Gadlingovi, člověku, který se rozhodl nikdy nezemřít – a i přes všechnu tíseň a zmar, jež na něj dopadají na "renesančním" festivalu se stále rozchází s názorem Sandmana na to, kdy ukončit vlastní existenci. Následuje zenové a východní mytologií ovlivněné vyprávění, v němž roli vypravěče hraje stárnoucí a zavržený mistr Li, a pointa, že vše se mění, ale nic doopravdy nezaniká. Vystihnout podstatu změny v říši snů není snadné: je tu postava, kterou čtenář znal jako Sandmana, se svými city, závazky a vztahy, která zahynula. Ale je tu ještě něco navíc, idea Sandmana, která přetrvává, i když "nádoba" se mění. A na závěr nechybí ani opakované Gaimanovo vyznání z lásky k dramatické tvorbě Williama Shakespeara.

Smrt není nikdy veselá

Tryzna odpovídá svému názvu a jde o jeden z nejsmutnějších sandmanovských příběhů. Tentokrát v něm nenajdeme hororové prvky a jen stopově náznaky dobrosrdečného humoru (především v Gadlingově kapitole) – na vytvoření melancholické atmosféry se podílí i velmi rozmanitá kresba, úspornost vyjadřování a jistý rámec velkoleposti dodávají scény, v nichž autor srovná "velikost" člověka a postavy Věčných, které se skláněji nad davem snících, či staví budovu z kamenů vzpomínek.

Důstojné, čtivé zakončení fantastického komiksového seriálu nevzbudí ve čtenáři onu typickou radost a pocit, že se veze na vlně "něčeho velkého" – ale vedle role smutkem prodchnutého rozloučení s hrdiny, kteří s námi byli celé jedno desetiletí, v sobě nese ještě zamyšlení nad smrtí jako takovou, a rozloučením, jež umožňuje zapomenout bez pocitu viny.

Neil Gaiman: Sandman 10: Tryzna. Ilustrovali: Michael Zulli, Jon J Muth, Charles Vess. Vydalo nakladatelství Crew, Praha 2012. Přeložil: Viktor Janiš. Redakce: Richard Podaný. 192 barevných stran, 489 Kč.