Prokletá videoherní generace - 2. díl

Jak jsme si v prvním díle tématu naznačili, nové dvaatřicetibitové konzole měly v době svého vydání velké cíle, o nichž dnes víme, že musely zůstat nenaplněny. Byl to zoufalý boj. Zezačátku převratným novinkám konkurovaly ještě dosluhující šestnáctibity a když už se zdálo, že je válka vyhraná, přišel direkt od přímé konkurence. Zatímco některé platformy se v divoké době pohřbily samy - Amigu CD32 popravil Commodore a Segu 32SX zase příbuzný Saturn - pro všechny ostatní, včetně marginálií typu Neo Geo CD, se stalo synonymem vlastního úpadku Sony Playstation. Byla to platforma, se kterou elektronický gigant, dříve známý z našich obýváků, přímo pohádkově vstoupil do pokojů teenagerů. Od roku 1995 poslalo PSX k ledu veškerou konkurenci. Byla to lavina, která až do současnosti nemá obdoby. Giganti v oboru vyvázli z války buď s existenčními trably (Atari), pošramocenou pověstí (Sega), nebo alespoň ztrátou vítězné image (Nintendo). Nad těmi ostatními smutnil málokdo.

Ach, ty ceny...

Čím to, že technicky pokročilé platformy od zavedených producentů tak ostře pohořely v souboji s firmou, která byla na herním trhu nováčkem? Představte si sami sebe o Vánocích 1995.O co si napíšete Ježíškovi, pakliže PC nepotřebujete a Amiga je již pro vás mrtvá? O konzoli! Jakou? 3DO je nyní na pultech levnější téměř o polovinu než před dvěma lety, ale třináct tisíc je stále poměrně dost. A hry? Novinky neklesají pod patnáct stovek a takový Super Street fighter II si můžete odnést za lidových 2790,-. Jdete dál, zastavujete se u dealera Atari. Na pořízení hardware Jaguaru (již s CD modulem připomínajícím toaletu) je potřeba nějakých patnáct tisíc a cenové relace té jeho hrstky her kopírují trend u 3DO. Zbývá doufat v první várku novinky Sega Saturn za patnáct tisíc, anebo dárek oželet a vydržet na dodání PSX. Ta na jaře s mohutnou kampaní v Česku zlevňuje na třináct tisícovek a později dokonce na devět. Hry jsou sice jen kosmeticky lacinější než u konkurence, ale díky jejich kvalitě budete mít aspoň pocit, že za tu hroznou pálku stojí. Dnes už je samozřejmě velmi jednoduché říct, že bylo lepší počkat. A to i v situaci, kdy se konkurence později pod tlakem začala cenově doslova podbízet...

Pokud jste se dostali ke zprávám z oboru a přemýšleli jste nad nimi, jediná volba pro vás byla opravdu Playstation. V Japonsku se ho v zimě 1994 za první víkend prodalo sto tisíc kusů a po roce už jelo Sony do Evropy s vizitkou jednoho milionu zářezů na pažbě. Nová konzole nepotřebovala dalšího infantilního Sonica, nebo Mária. Namísto maskota dávalo Sony spotřebitelům důvěru především podporou nějakých čtyř set softwarových firem. Ohromný vliv a peníze prostě sehrály svou roli. Přestože se ještě v této době někteří žurnalisté domnívali, že vedoucí postavení si na trhu díky solidní herní základně udrží 3DO, na ECTS 95 už nebylo o čem diskutovat. Playstation se zde mimo jiné stalo otázkou prestiže. Žádná firma, co chtěla v branži něco znamenat, nezapomněla poznamenat, že „také dělá“ pro tu novou superkonzoli. Výstavní prezentace 3DO zde byla směšně malá a stánek Atari zas příliš obrovský pro jeden Pitfall a nic kloudného k tomu. Tady končila veškerá legrace.

Playstation se prezentoval jako úžasně výkonná cihla ale formát budoucnosti se z něj stal hlavně díky politice. Konečně se objevila silná alternativa ke gigantům Nintendo a Sega. Obrovská a dlouhodobá základna osmi a šestnáctibitových konzolí těmto firmám dříve dovolila diktovat podmínky při uzavírání smluv ohledně výroby her na jejich formáty. Pozice dvou hegemonů byla tak silná, že jim umožnila účtování vysokých podílů na ziscích a dodávání kartridží, které pocházely z vlastních továren. Sony naopak nemělo příliš velkou základnu vlastních tvůrců, což vyústilo jednak ke koupi Psygnosis, ale především k vysoké úrovni spolupráve s externími vydavateli. Nabitá důvěra od Eletronic Arts, které dříve prosazovalo 3DO, bylo jasným poselstvím – vládě ježka a instalatéra odzvonilo. Přišel věk Ridge Racera.

Tvořit jednoduše a s obtížemi

Obrovský zájem vývojářů o Playstation neplynul pouze z chytrého lobbingu Sony, ale také z celkové solidnosti samotné architektury stroje. Hrůzu v tomto ohledu naopak již dříve budil Jaguar. Ačkoliv pro něj mělo původně pracovat asi 160 studií, spousta plánovaných her nikdy nespatřila světlo světa. Nízkokapacitní kartridže nedovolovaly využít potenciál zařízení a na přibližně osmdesátce her bylo znát také to, že si vývojáři s vícečipovým hardware nevěděli rady. Na, byť nejvýkonnější, avšak zároveň velmi složitou architekturu, dojel i Saturn. Ačkoliv se po mohutné reklamní masáži prodával v Japonsku stejně dobře jako Playstation, dva nepříliš ideálně spolupracující procesory byly pro programátory oříškem. Saturn navíc v grafice krkolomě pracoval se čtyřúhelníky místo klasických trojúhelníků, což mimo jiné způsobilo, že některé hry na této konzoli vypadaly hůře, než u konkurence. To společně s vyšší launchovou cenou (o sto dolarů nad PSX) rozhodlo o pozdější dominanci rivala ze stáje Sony.

Vyzyvatel Nintendo

Jedinou konkurenci pro Playstation tak začali lidé spatřovat v mohutně hypovaném Nintendu 64 (původně Ultra 64). Jednalo se o čtyřiašedesátibitovou konzoli, která měla technologicky navrch, ale přišla jednak pozdě - v Japonsku až v roce 1996 - a navíc jako jediná ještě používala kartridže. Technologická zpátečka společně s poměrně obtížným programováním her ale platformu nakonec nezabila. Naopak. Menší zástup vývojářů sice způsobil užší softwarovou základnu ale zároveň také menší procento odpadu, než u konkurence. Díky sbírce fantastických titulů jako The Legend of Zelda: Ocarina of Time či Super Mario 64 nespadlo Nintendo do takového bahna jako Sega a později se mohlo „pyšnit“ pověstí jediné platformy, která s PSX alespoň trochu držela krok.

Jaké byly konce „prokleté“ generace? Jaguar, v závěru devadesátých let prohlášený za otevřenou platformu, znamenal pro Atari namísto záchraného kruhu balvan, co stáhnul firmu ke dnu. Amiga CD32 se poroučela po ECTS 94 a Saturn jako původní rival Playstationu zemřel v Evropě roku 1998 s hrou Deep Fear. A dříve zářivé 3DO? Fanoušci dychtivě očekávali mesiáše s názvem M2, jenž měl výkonem předskočit Pentium 133, Saturn i PSX, ale na trh se nakonec vůbec nedostal. Už v roce 1996 se o původním (a vlastně jediném) 3DO mluvilo v minulém čase. A ti vzadu? Pokus Applu o konzoli, óda Segy na téma 32X, či snaha NECu o konkurenceschopný systém vyšuměly jako celaskon. Sony rozjelo vlak, který nešlo zastavit.