Pro 386ku se v Intelu vrhali na zem

Hledáte-li křemíkovou legendu, pátrejte v minulosti. Je to procesor Intel 386. Schován v Hubblově teleskopu kdysi pozoroval vesmír, řídil lety amerických raketoplánů a pozemšťanům naservíroval takovou počítačovou architekturu, že ji dodnes poslouchá i ten nejhloupější netbook. A firma Intel na něm neskutečně zbohatla.

Málokterý čip vydržel ve výrobě čtvrtstoletí právě jako třiosmšestka. Poprvé sjela z intelovských pásů v roce 1986 a naposledy v roce 2007. Význam tohoto mikroprocesoru ale pochopíte lépe, když se podíváte na současné portfolio Intelu. Aby dnes členům představenstva vydělával na nové jachty, musí disponovat širokou škálou produktů od čipsetů základních desek přes grafické karty až po flash paměti. Ale tehdy? Na 386ce vydělala firma takové peníze, že se několik let mohla věnovat téměř výhradně procesorům.

Upečeme průměráka

Po ohromném úspěchu Compaqu Deskpro 386 z roku 1986 se zdálo, že růžová osmdesátá léta nikdy neskončí. 386ka zařídila Intelu opravdu vše. Bohatství, prestiž i přehlednou jednoduchost na výrobních linkách, protože kromě něj nebylo nutné nic dalšího vyrábět. Přitom příběh o počátcích vývoje tohoto revolučního procesoru je plný paradoxů. 386ka neměla být revoluční ani důležitá

Tak už to někdy u velkých věcí bývá. Jejich význam se těžko předvídá. A to se stalo v Intelu. S nápadem na 386ku přišili inženýři relativně brzy, již v roce 1981. To byla doba, kdy zbýval teprve rok do uvedení generačně staršího procesoru 286. A v jeho nástupci nikdo nespatřoval čip desetiletí. 386ka měla být ve skutečnosti pouze výplňovým procesorem mezi tehdy aktuální 286kou a něčím doopravdy velkým, co si Intel anonymně schovával na pozdější léta v protěžované vývojové pobočce v Oregonu. Co to mělo být , dnes již můžeme jen hádat.

Že 386ka v žádném případě neměla symbolizovat revoluci, naznačoval i počet inženýrů, které se jí v začátku věnovali. Projekt odstartoval v pouhých osmi lidech vedených jedním softwarovým inženýrem a jedním specialistou na systémy Unix. Mančaft to byl tedy opravdu skromný. Mnohem později v červenci 1985 před samotným uvedením hotového procesoru se nikomu ze stočlenného týmu nechtělo věřit, že Intel kdysi dokázal tak podcenit situaci.

Nová architektura

Nakonec se ale i přes komorní start utvořila kolem nového procesoru odpovídající atmosféra. Původně nízký cíl projektu se rychle změnil. 386ka už neměla být jen nadstavbou pro starší šestnáctibitové čipy, jejž největší devizou by byla plná kompatibilita se starým softwarem. Naopak, nový čip představil zcela novou a 32bitovou instrukční sadu a přestože kompatibilní zůstal, od 286ek a starších procesorů se svým výkonem a vlastnostmi zcela distancoval. Byl procesorem nové doby a se stal obrazně řečeno první bytelnou fošnou pro budoucí moderní operační systémy. Nejdříve Windows a později i Linux a další, které by se bez dvaatřiceti bitů neobešly..

386ka obsahovala 275 tisíc tranzistorů a byla asi stokrát rychlejší než ranné intelovské osmibity, které tou dobou už jen řídily semafory. Ale nešlo jen o hrubý výkon. Nový procesor vedle moderní instrukční sady přinesl i dosud nevídaný multitasking, tedy běh více úkolů najednou a také stránkování paměti, díky čemuž mohl počítač adresovat až 4GiB dat do paměti. Právě u tohoto parametru lze nejlépe poznat, jak byl nový procesor nadčasový. „Čtyři giga“ paměti byl běžný parametr počítačů ještě nedávné doby, vyčerpal se až po roce 2003, kdy AMD vytvořilo první 64bitový procesor Opteron, schopný využít ještě větší prostor. Možná, že když jste si koupili Windows Vista a k nim první 64bitový procesor, teprve tehdy se odkudsi z rakve č. 386 v podzemí Silicon Walley ozval smrtelný nářek...

Oživování slona

386ka v podstatě definovala dvaatřicetibitovou architekturu x86, jenž byla zmodernizována teprve před pár lety. V době závěrečných příprav kolem roku 1985 si tento generační dosah lidé v Intelu samozřejmě neuvědomovali. Zanechali nám však hezké vzpomínky na uvedení samotného procesoru do oběhu. Jako by horečné finalizování projektu opravdu předznamenávalo cosi velkého a trvalého. Čtěte dál.

Jak to asi vypadalo v Intelu těsně před tři-osm-šestkovou revolucí? Nechme mluvit očitého svědka Pata Gelsingera, jednoho z hlavních autorů čipu. "V závěru projektu 386 už jsme byli ve fázi, kdy je potřeba veškeré jednotlivosti nového designu sladit dohromady a kdy i jediná malá chyba může celou práci shodit. Při takové práci toho opravdu nikdo moc nenaspí. Pracovali jsme obrazně řečeno 24 hodin denně a sedm dní v týdnu,“ vzpomíná Gelsinger.

Téhle velké pracovní horečce prý v Intelu říkali „Oživování slona“. A když chlapi v laboratořích oživovali slona, z jejich manželek se automaticky stávaly „čipové vdovy“. Gelsinger vzpomíná, že některé se dokonce přes své zaneprázdněné manžele skamarádily a navzájem se podporovaly. Ale jestli při každém dokončování nového procesoru bujela v rodinách zaměstnanců Intelu nevěra? K tomu už si firma statistiku nevede...

Manažer se vrhnul na zem

Po těžké práci koncem roku 1985 přišla sladká odměna. Gelsinger zase rád vzpomíná, protože den, kdy si šli inženýři vyzvednout z intelovské továrny první „upečené“ čipy, patří mezi jeho nejkrásnější. "Na cestu zpátky jsme si vzali schválně i  krabici s nepovedenými wafery a když jsme vlétli do kanceláře, kde už čekali nedočkaví manažeři, hodili jsme krabici na zem a začali po ní skákat. Každý okolo ztuhl. Opravdu to vypadalo, jako bychom před nimi rozbíjeli toužebně očekávané 386ky," říká Gelsinger. Ještě než on sám z pozice vedoucího stačil uvést věci na pravou míru, jeden z manažerů prý zoufale padl na kolena a mezi střepy hledal kousky, které by se ještě daly testovat.

To už bylo jen pár týdnů od chvíle, kdy se měl nový procesor ukázat veřejnosti. Stalo se tak v říjnu 1985 a o rok později se začal prodávat. Překvapivě ne počítačích od IBM, které s Intelem udržovalo dobré styky a prakticky ho vytáhlo na vrchol, ale k šoku odborné veřejnosti hodila první třiosmšestku do své PC sestavy firma Compaq. Poprvé v historii tedy uvedl osobní počítač s novým intelovským procesorem někdo jiný než "Big Blue". Od té doby IBM na PC trhu už jenom ztrácelo.

Nikoliv však třiosmšestka. Díky ní a nastupujícím Windows 2.1 začal počítačový hardware i software v podstatě povinně přecházet na 32bitové aplikace. Začala nová doba. 386ka přepsala historii počítačové technologie.