Nintendo Classic Mini: SNES
Článek Nintendo Classic Mini: SNES

Nintendo Classic Mini: SNES

Jiří Bigas

Jiří Bigas

12. 10. 2017 16:00 5
Reklama
Reklama

Po loňském Mini NESu, který přišel na trh v listopadu 2016, se japonský gigant rozhodl opět zaútočit na peněženky převážně postarších hráčů další ztělesněnou nostalgií. Zařízení v Evropě a Austrálii nese správně název Nintendo Classic Mini: Super Nintendo Entertainment System, zatímco za oceánem jeho kompletní titul zní Super Nintendo Entertainment System: Super NES Classic Edition a v zemi vycházejícího slunce, aby se to nepletlo, Nintendo Classic Mini: Super Famicom. My si komplikovanou terminologii, která porušuje všechna pravidla příruček marketingu, drze zkrátíme na SNES Mini. Po obrovském úspěchu loňské retro konzole, které se během pár měsíců prodalo přibližně 2,3 milionu kusů, než Nintendo letos v dubnu k velkému překvapení a zklamání všech fanoušků ukončilo výrobu, zřejmě nikdo nepochybuje o tom, jak si na trhu povede její logicky nástupce. Přestože NES Mini nenabízel o mnoho víc než starší podobná zařízení, která ale nevyrobilo samotné Nintendo, a nevynikal se ani plejádou funkcí, jimiž se pyšní softwarové emulátory, staronová konzole bořila rekordy a nebýt řízeného nedostatku zařízení, zřejmě by se velmi dobře prodávala ještě dnes. Ostatně, výrobce už potvrdil, že napřesrok se jeho nečekaný hit opět vrátí na pulty. A mezitím se čile spekuluje o další retro krabičce tentokrát vzdávající hold kapesnímu Game Boyi.

REPARÁT Z ÚSPĚCHU

Nemá proto smysl spekulovat nad tím, zda se bude SNES Mini lidem líbit, ale spíše se podíváme na to, zda se Nintendo i nějak poučilo z těch ohlasů, které nebyly bezvýhradně pozitivní. Nová miniaturní konzole, jejíž název byste rozhodně neměli zaměnit za revizi původního SNESu z roku 1997, které se říkalo podobně, přichází s dvacítkou populárních her a navíc titulem, který nikdy neměl spatřit světlo světa. Tím je až dosud nevydaný Star Fox 2, který měl původně vstoupit na trh už v roce 1996, ale Nintendo se jej rozhodlo na poslední chvíli zastavit. V té době už herní svět postoupil do své další generace a v konkurenci konzolí Sony PlayStation, Sega Saturn nebo koneckonců Nintendo 64 se na pohled technologicky překonaný až zastaralý Star Fox 2 nezdál být tou nejlepší vizitkou. Dnes jde nicméně o jedinečnou raritu, která se po více než dvaceti letech konečně dočkala oficiálního uvedení, v nějž už snad ani ti nejoptimističtější nedoufali. Až dosud byly v oběhu jen nelegální digitální kopie nedokončené hry, které sice komunita svou péčí povýšila na hratelný produkt, ale s gold verzí se žádná měřit nemohla. Samotné Nintendo navíc při bezpočtu příležitostí v minulosti dalo najevo, že s vydáním druhého Star Foxe nepočítá. Zadostiučiněním, i když značně opožděným, pro původní autory může být přinejmenším skutečnost, že kritici z celého světa zapomenutý sequel nyní opěvují coby jednu z nejlepších her, která nedostala příležitost ucházet se o přízeň hráčů v době, kdy byla ještě aktuální.

Stáhnout si nelegální ROM z internetu a hrát starší verzi Star Foxe 2 je úplně něco jiného než vzít do ruky autentický ovladač a vychutnat si titul v podobě, v jaké byl zamýšlen.

Sama skutečnost, že je Star Fox 2 součástí kolekce, činí ze SNESu Mini něco výjimečného, svého druhu jedinečné zařízení. Ničím podobným se nemohl pochlubit miniaturní NES ani konkurenční pokusy. Protože stáhnout si nelegální ROM z internetu a hrát starší verzi je úplně něco jiného než vzít do ruky autentický ovladač a vychutnat si titul v podobě, v jaké byl zamýšlen. Ostatně není divu, že kutilové si dávají tu práci dostat druhého Star Foxe neoficiální cestou i na cartridge s čipem Super FX, aby si mohli “novinku” osahat i na původním SNESu. Protože se nepovažuji za žádného velkého znalce této série a zdaleka nejvíce času jsem svého času strávil až s pokračováními pro GameCube (Adventures od Rare a Assault od Namca), hodně mě překvapilo, že z nevydaného Star Foxe 2 posléze čerpal nejen Star Fox 64, ale i mnohem novější Star Fox Command (2006) a Star Fox Zero (2016) od PlatinumGames. V případě druhého jmenovaného si určitě mnoho hráčů vybaví možnost transformace Arwingu ve Walker, který diametrálně promění původně létající akci v boj na povrchu. Abyste si tohle vše mohli osahat, musíte splnit jedinou nijak náročnou podmínku - dokončit první úroveň v prvním dílu. Jde víceméně o formalitu, ale Nintendo se tím nepochybně pokusilo poukázat na určitou výjimečnost tohoto titulu a jasně tak dává najevo, že se domnívá, že jde o bonus, jaký byste třeba u NESu Mini hledali marně.

SNESl se k nám přímo z nebe

Super Nintendo byla šestnáctibitová konzole, která vstoupila v domácím Japonsku na trh na podzim 1990. Do Spojených států dorazila v srpnu 1991 a Evropa se jako obvykle dočkala poslední na jaře 1992. SNES patří k takzvané čtvrté generaci konzolí a jeho hlavním rivalem byl Mega Drive od Segy. Mezi konkurenční zařízení této generace ale patřily i konzole Neo Geo nebo TurboGrafx-16. SNES se prodával až do roku 2003 a na kontě má bezmála 50 milionů prodaných zařízení. Při životě pomáhaly systém držet mimo jiné i v článku zmíněné speciální čipy instalované přímo do cartridgí. SNES se stal nejprodávanější šestnáctibitovou konzolí a přesvědčivě překonal v prodejích jinak velice úspěšný Mega Drive od Segy skoro o 20 milionů konzolí.

ŠEST LET HERNÍ HISTORIE

Ovšemže Star Foxem ale zábava nekončí. Za pozornost rozhodně stojí i zbývající dvacítka titulů. Nemá smysl snažit se v tomto textu vyjmenovat úplně všechny, ale nechybí mezi nimi legendy jako Super Castlevania IV, Super Punch-Out!!, Street Fighter II Turbo: Hyper Fighting, Super Metroid, Super Mario World, Super Mario World 2: Yoshi's Island, Super Mario Kart, Super Ghouls 'n Ghosts, Mega Man X, The Legend of Zelda: A Link to the Past, F-Zero, Final Fantasy VI, respektive III (viz odlišné číslování v Japonsku a zbytku světa) nebo Donkey Kong Country. Jde o hry z let 1990 až 1996, takže si můžete udělat i velice pěkný obrázek o tom, jak se po technické i výtvarné stránce za těch šest let tituly pro Super Nintendo změnily. A že v té době hry dělaly opravdu velké pokroky. Na jedné straně vývojáři přicházeli s neuvěřitelnými programátorskými novinkami, které stále posouvaly hranice možného, na druhé straně vás možná zaskočí, jak se v polovině devadesátých let nechávala studia nesmyslně strhnout okouzlením pseudo 3D grafikou a “umělými” objekty z grafických programů, které vystřídaly poctivou ruční práci. Proti sobě tu tak stojí nádherný nadčasový pixelart her jako Super Castlevania IV či Contra III: The Alien Wars a v kontrastu k nim na pohled už dnes oku nepříliš lahodící Kirby Super Star nebo Super Mario RPG: Legend of the Seven Stars. Světlou výjimku z pravidla pak představuje stále velice pohledný Donkey Kong Country, který byl jednou z prvních her, která používala předrenderovanou realistickou 3D grafiku ve 2D světě.

Zhodnotit “spravedlivě” knihovnu jako takovou je zhola nemožné. Je to věc naprosto individuální. Stejně jako loni platí, že pětice her je exkluzivní pro japonský trh a ve zbytku světa ji nahradila jiná pětka. Ale bude se vám kolekce líbit? Je správně sestavená? Jsou tam ty nejlepší hry? To si každý bude hodnotit po svém. Z velké části proto, že spokojeni budete zejména v případě, že tady narazíte na vaše oblíbené hry. Pokud by otázka stála tak, zda si vybrané kousky zařazení zaslouží, pak by odpověď byla ano. Rozhodně u drtivé většiny dává smysl, že jsou zahrnuty do výběru a nečinilo by vám potíž vysvětlit, proč tomu tak je. Neznamená to ale, že vám tu nebudou nějaké chybět. Najdete tu kousky, které se pravidelně umisťují v žebříčcích těch největších klasik pro SNES. Kromě her od samotného Nintenda nechybí ani zástupci dalších vydavatelů, jako jsou Square, Konami a Capcom. Co když jste ale měli doma úplně jiné hry, co když jste hráli u kamarádů docela jiné tituly? Dobře ten pocit znám. Na to, že je kolekce regionálně upravená, v ní postrádám další zástupce americké a evropské provenience, klasiky jako Earthworm Jim, Mortal Kombat, Ninja Turtles, Super Star Wars, Zombies Ate My Neighbors… Ale tak k tomu prostě člověk nemůže přistupovat. Nominované archivní kousky jsou v kolekci právem a vy si jen musíte říct, zda rezonují s vaším vkusem a vzpomínkami, případně zda a jak moc jste ochotní osahat si starodávné hry, k nimž třeba nemáte vůbec žádný vztah. Protože něco jiného je zablbnout si chvíli s nelegálním ROMem staženým z internetu a něco úplně jiného už musíte cítit, pokud máte otevřít peněženku a vypláznout 3500 korun.

Hry obsažené ve všech verzích

Contra III: The Alien Wars, Donkey Kong Country, Final Fantasy VI (mimo Japonsko označované jako Final Fantasy III), F-Zero, Kirby Super Star, The Legend of Zelda: A Link to the Past, Mega Man X, Secret of Mana, Star Fox, Star Fox 2, Super Ghouls 'n Ghosts, Super Mario Kart, Super Mario RPG: Legend of the Seven Stars, Super Mario World, Super Mario World 2: Yoshi's Island, Super Metroid

OTÁZKA CENY

Právě tolik totiž za tuto magickou krabičku, která vás přesune do devadesátých let, dáte. Navíc součástí balení opět není adaptér, takže pokud si nevystačíte s nějakým k mobilu či tabletu, který už nejspíš stejně doma máte, připočtěte si k výsledné ceně další čtyři stovky za oficiální adaptér. Bez zajímavosti pak není, že v USA se prodává SNES Mini jen za 80 dolarů a přitom adaptér obsahuje. Zase se ale hráči za oceánem musí smířit s tím, že jejich konzole je “objektivně” (haha) ošklivější než verze japonská, evropská a australská. Ne vážně, to tvrdí i američtí hráči. A platilo to samozřejmě už pro původní systém. Holt, je třeba respektovat historii. To ovšem neplatí o všech detailech. Kupříkladu konektory pro drátové ovladače se nacházejí pod záslepkou s falešnými vstupy, což je trochu nezvyklé a nepříliš hezké řešení. Nicméně pochopitelné vzhledem k designu konzole. Ostatně jinak platí, že dílenské zpracování je opravdu velice dobré a na pohled se odlišuje od různých napodobenin či starších licencovaných produktů, které ale vyrábějí třetí strany. Mimochodem, když už padla zmínka o gamepadech, je třeba zdůraznit, že délka kabelu se sice oproti NESu Mini zvětšila z necelého metru na jeden a půl metr, ale stále mi nepřijde dostatečná. Říkejte si o mě, že jsem hnidopich, asi rozumím i tomu, proč by bylo zbytečným luxusem a zároveň zpronevěřením se originálu sáhnout po bezdrátovém řešení, ale… Jednoduše řešeno, v roce 2017 máme mnohem větší televize než v devadesátých letech a s aktuálními obřími úhlopříčkami jsme si zvykli sedávat i dál od televize a nehrát nalepení na sklo CRT krabice. Pokud se chcete usadit dva metry od bedny na gauč, musíte se smířit s tím, že konzole nebude parkovat mezi videem a PlayStationem, ale musíte ji přitáhnout blíž k sobě. Velkou pochvalu naopak Nintendo zasluhuje za rozhodnutí vložit do balení s konzolí hned dva ovladače, takže nehrozí, že byste nemohli druhý sehnat jako loni. K tomu navíc multiplayer podporuje slušná řádka her. A jen tak mimochodem, SNES Mini je kompatibilní i s dalšími Classic gamepady od Nintenda.

Rád bych si přečetl o hrách něco víc, pustil si krátký rozhovor s autory, nějaký minidokument nebo alespoň prozkoumal medailonek titulu a jeho designéra.

Až potud jsme převážně chválili, ale stejně mě leccos na této retro konzoli mrzí. I když se výrobce v mnohém poučil, na fan servisu nezapracoval. Vyjma Star Foxe 2 nenabízí SNES Mini nic navíc, takříkajíc žádný další tahák. I když si osvojil funkci rewind, která vám umožní vrátit se při hraní v čase, stále postrádám pokročilejší funkce softwarových emulátorů, které jsou dávno standardem. K dispozici jsou jen tři druhy zobrazení, manuál samotné konzole je opět k dispozici jen on-line na mobilu a počítači. Chybí třeba možnost pořizovat screenshoty, poměřovat své dosažené výsledky s přáteli, seznam cheatů, internetové žebříčky nebo třeba on-line multiplayer. Chci moc? Jasně, chci, ale proč se spokojit s tím, co na trhu dávno existuje v bezpočtu variant. Proč nás výrobce nechce překvapit něčím extra? Rád bych si přečetl o hrách něco víc, pustil si krátký rozhovor s autory, nějaký minidokument nebo alespoň prozkoumal medailonek titulu a jeho designéra. Proč není k dispozici třeba povídání o samotné konzoli? Samé otázky. Myslím, že nakonec nežádám zase tak moc od věci v ceně tři a půl tisíce. Paradoxní přitom je, že leccos z toho najdete na webu Nintenda. Například zmíněné rozhovory s vývojáři sestavené při příležitosti vydání SNESu Mini. Opravdu je tak těžké nacpat něco z toho přímo do krabičky, aby byla víc než jen kolekcí her, ale sběratelským kouskem? Možná je to i tím, že společně s konzolí vychází současně nová oficiální encyklopedie, za kterou si ovšem Nintendo nechá zaplatit. Nelze tak čekat nic navíc od samotné krabičky nad rámec toho, co již bylo řečeno.

Exkluzivní hry pro japonskou verzi

Fire Emblem: Mystery of the Emblem, The Legend of the Mystical Ninja, Panel de Pon, Super Soccer, Super Street Fighter II: The New Challengers

POKROKY V MEZÍCH ZÁKONA

Spokojit se musíme kromě už zmíněného rewindu s relativně banálními funkcemi, jako je možnost vybrat si stylový rámeček, kterým ohraničíte na širokoúhlé televizi tituly ve formátu 4:3. A za zmínku stojí i nový demo mód, který přehrává ukázky z vašich uložených pozic namísto přednastavených videí. SNES Mini jinak používá podobný hardware jako jeho loňský předchůdce a opět se do něj lze “vlámat” a jeho knihovnu rozšířit neoficiální cestou o další tituly. Nemusí ale fungovat všechny kvůli tomu, že obsažený emulátor není univerzální a nepodporuje některé jiné speciální čipy z cartridgí, jako byl ten ve Star Foxu. Pokud jde o různé regionální odlišnosti, kromě vzhledu samotné konzole a rozdíleného lineupu je hodné zmínky i to, že hry, které se původně jmenovaly v Evropě a dalších PAL teritoriích jinak než za oceánem, teď mají stejné názvy jako v USA.

A to by asi tak stačilo. Mohli bychom si ještě dlouho povídat o obsažených titulech. Mohli bychom klidně napsat recenzi druhého Star Foxe, což ostatně řada světových médií učinila. Ale podstatné je teď jedině to, zda si máte SNES Mini koupit, anebo ne. Jako u každého podobného produktu je nesmírně obtížné nějak smysluplně takový atypický kousek zhodnotit. Protože v případě byznysu s nostalgií, jde racionální stránka věci obvykle stranou a vrch získají emoce, vzpomínky a srdce. Jestliže se vám stýská po starých dobrých časech a rádi se oddáváte klasikám, určitě si můžete retro konzoli zamilovat navzdory tomu, že nenabízí nepřeberné množství funkcí ani bonusů. Musím pochválit Nintendo za to, že vyslyšelo alespoň část loňských nářků, v mnohém se poučilo a přišlo minimálně s jednou velkou bombou v podobě Star Foxe 2. Pokud ale nemáte ke starším hrám žádný vztah, obsažené tituly vám nic neříkají a na SNESu jste třeba nikdy nehráli, minimálně si před koupí tuhle krabičku někde vyzkoušejte. Stejně jako loni totiž platí, že největší radost udělá pamětníkům, lidem, kteří doma měli originál a chtějí se trochu dojmout. Porevoluční Československo se ale stalo spíše domovem PC a Amigy, pokud jde o hraní, alespoň takové jsou mé vzpomínky, a tak si dokážu živě představit, že mnohem větší díru do světa by ve středí Evropě udělal mini retro počítač, v jehož paměti byste našli klasiky, které kolovaly po všech disketách v polovině devadesátých let. Asi chápete, kam tím mířím. SNES Mini je milá hračka, pěkné rozptýlení, ale není to zrovna lidovka, pokud jde o cenu. A já moc dobře vím, že i když se máloco vyrovná pocitu, že hrajete na skoro autentickém stroji, většina lidí se spokojí s nějakou levnější, i když méně okouzlující cestou, jak si dopřát staré hry. A nemusí přitom hned pomýšlet na warez, tyto legendy dlouho recykluje i samotné Nintendo třeba v rámci Virtual Console.

Exkluzivní hry pro zbytek světa

EarthBound, Kirby's Dream Course, Street Fighter II Turbo: Hyper Fighting, Super Castlevania IV, Super Punch-Out!!

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz