Monster Hunter: World - Iceborne - dojmy z E3
Monster Hunter: World pro mě (a patrně i pro tisíce dalších hráčů) loni na jaře znamenal skvělý vstup do série, která se mi dlouhé roky vyhýbala. World slavnou značku přenesl konečně i na „velká“ domácí herní zařízení, s čímž ruku v ruce přišla i větší přístupnost a uživatelská přívětivost. Časová náročnost a jiné herní povinnosti mě ale po nějaké době z náruče tohoto monstrózního (haha) RPG vytrhly a dlouhé měsíce jsem svět plný příšer a lovců nenavštívil. Po vyzkoušení chystaného datadisku Iceborne se ale stará láska opět naplno rozhořela a mohu zodpovědně říct, že přímo na výstavišti jsem dostal obrovskou chuť si zase ulovit nějakou tu Legianu nebo Diablose.
ZIMA, ZIMA, ZIMA JE!
Stánek Capcomu na showfloor letošní E3 se dal přehlédnout jen těžko. Zepředu mu vévodila obří socha ledové Velkhany, s níž se zájemci, kteří vystáli velkou frontu (nebo drzouni jako já, kteří o to požádali po hands-on prezentaci a dostali přednostní přístup) mohli nechat profesionálně vyfotit, celý prostor dával svými dekoracemi najevo, že v Iceborne nám bude pořádná zima (která ostatně byla i na celém výstavišti, rozdíl mezi venkovní teplotou a klimatizovanými prostory byl naprosto propastný) a mezi všemi těmi ojíněnými kameny, sněhem a kusy ledu jste mohli zahlédnout i roztomilé kočičí Palico. Výzdoba je samozřejmě vítaným bonbónkem pro návštěvníky, to podstatné se ale dělo v ohrazeném prostoru s připravenými počítači, kde jsme si Iceborne mohli jak se patří osahat.
Je dobré si do batůžku zabalit nějaké to kakajíčko a ve chvíli, kdy váš nebohý rek začne povážlivě přimrzat, spravit tento nešvar několika loky oblíbeného horkého nápoje.
Připraveny pro nás byly tři mise se stoupající mírou obtížnosti. První z nich měla s Iceborne společnou jen výbavu našeho hrdiny a jeho kočičího společníka, jinak se jednalo o úvodní misi ze základní hry. Přítomný prezentující to odůvodnil tím, že ne každý návštěvník má s Monster Hunter: World zkušenosti, a upřímně, i já jsem ocenil, že se mohu rozcvičit na něčem důvěrně známém a poměrně jednoduchém. To druhá mise už představovala podstatně větší výzvu. Konečně jsem se podíval do nové, sněhem zaváté oblasti Hoarfrost Reach, jež s sebou přinesla nový problém v podobě chladného podnebí, jež má velmi neblahý vliv na vaši staminu. Je tedy dobré si do batůžku zabalit nějaké to kakajíčko a ve chvíli, kdy váš nebohý rek začne povážlivě přimrzat, spravit tento nešvar několika loky oblíbeného horkého nápoje, aby bylo na pár okamžiků zase hej.
STROMEM PO HLAVĚ
Potvora, s níž jsem se v rámci prezentovaného úkolu měl potýkat, nese název Banbaro a připomíná obrovského losa s vražedným parožím, kříženého s ještěrem. Upřímně, při psaní tohoto článku jsem se musel podívat na internet, abych si jeho podobu pořádně připomněl, protože většinu souboje jsem měl před očima blížící se masu chlupů a paroží. Zlobivec navíc svou zdobnou chloubou dokáže vrhat balvany, případně s ní vyrvat strom a vrhnout se na vás s ještě nebezpečnějšími útoky. Naštěstí jsem i na tento lov dostal k dispozici zjevně velmi kvalitní vybavení, a tak se mi i přes několik zcela zoufalých okamžiků, kdy hodnota zdraví oscilovala na absolutním minimu, podařilo toto boží hovado skolit. Právě v tomto souboji jsem si naplno připomněl, proč je Monster Hunter tak svělou hrou – souboje jsou zkrátka nesmírně adrenalinové, vyžadují taktiku, správné časování a cílení na konkrétní části zvířete. S mým oblíbeným masivním obouručákem byla zkrátka radost zasazovat jednotlivé údery a zásahy do slabin na okamžik zvíře omračovat, abych mohl zasadit pár „levných“ útoků bez nebezpečí. Novým prvkem je také speciální dráp na laně, díky němuž se můžete na zvíře přichytit i z větší vzdálenosti a přímo ze hřbetu mu zasadit nějaké ty políčky. Váš Slinger můžete nyní používat, i když máte vytaženou hlavní zbraň, a díky schopnosti Flinch Shot lze zvířata omračovat.
Třetí mise mě postavila proti divokému a agresivnímu draku Tigrexovi a zcela na rovinu přiznávám, že toho se mi ve stanoveném čase porazit nepodařilo, respektive do křížku jsem se s ním pustil dvakrát a pokaždé to byl natolik krátký proces, že mi velmi rychle došlo, že jakékoli další snažení by bylo jen ztrátou drahocenného času. Na tuhle mrchu člověk zkrátka musí trochu více trénovat, přeci jen mě byla schopna složit jediným útokem. Věřím ale, že právě tady bude o to víc platit to, co jsem psal v předchozím odstavci – uspokojení ze skolení tohoto monstra bude jistě nesmírné.
JE NA CO SE TĚŠIT
Iceborne nabídne sedmičku nových (či ze starších dílů se navrátivších) monster, kromě zmíněných dvou to je také Cortos, Beotodus, obří netopýr Nargacuga nebo Shrieking Legiana. Nejmocnější pak bude nový Elder Dragon Velkhana. Abyste se do expanze mohli pustit, bude zapotřebí dokončit příběhový režim základní hry a dosáhnout Hunter Ranku 16. Iceborne nabídne také vyšší stupeň obtížnosti, nový tier úkolů a samozřejmě zcela novou příběhovou kampaň. V zásadě by rozšíření mělo fungovat jako Ultimate verze Worldu. Na konzolích vyjde už 6. září, a to jak samostatně, tak v kompletní edici se základní hrou. Majitelé PC verze Worldu si budou muset počkat do letošní zimy. A pokud jste nedočkaví a hrajete na PlayStation 4, tento víkend si můžete Iceborne vyzkoušet v rámci otevřeného beta testu. Jedinou podmínkou je členství v programu PlayStation Plus. No a co vám budu povídat, kromě včerejšího Falloutu 76 je Monster Hunter: World první hrou, kterou jsem po návratu z E3 zapnul. A kouzlo pořád funguje.
