Když Quake odpravil Cyrixe

„Firma National Semiconductor minulý týden oznámila, že koupila společnost Cyrix. Touto akvizicí vznikla společnost, která bude vyrábět všechny důležité součástky, které najdete na základní desce běžného písíčka,“ napsal v krátkém článku osmého srpna 1997 český počítačový týdeník Computer World. Vyhlížel vznik silného hardwarového producenta, ale namísto toho se stal pouze svědkem konce jednoho sympatického výrobce procesorů, který to nikdy nikam nedotáhl. Cyrixu.

Cyrix ztrátou své nezávislosti, která svět mimochodem příliš nevzrušila, potvrdil svoji notorickou nevýraznost, s níž obvykle z velké zdálky přihlížel úspěchům jiných. Paradoxně jen díky svému zániku má dnes nárok na zápis do historie. Cyrix svým vlastním koncem v roce 1997 totiž uzavřel i jednu velkou kapitolu hardwarového vývoje. Byznys s procesory se po něm nadlouho změnil.

Hrstka statečných

V srpnu 1997 se horečně diskutovalo nad přechodem k 32bitovým aplikacím, digitální fotoaparáty Mavica za třicet tisíc korun ukládaly snímky na diskety a na předpovědích o internetovém hudebním byznysu se zrodila profese tržních analytiků. Ti správně odhadli, že dvouprocentní podíl hudby prodávané na internetu se bude zvyšovat…

Téma mizející konkurence v produkci desktopových procesorů se však ignorovalo. Překvapivě se doboví komentátoři nepozastavovali nad historickým faktem, že seznam výrobců CPU kdysi čítal desítky jmen a najednou jich zbyla úplná hrstka. Jestliže se dnes nabídka desktopových procesorů omezuje na produkci Intelu a AMD, pak právě doba kolem prodeje Cyrixu tento stav zavinila. Výrobci zjistili, že nemohou dál fungovat bez pohlcování slabších a kdo na to měl kapitál, akvizicemi zúžil trh. Právě Cyrix, zmítaný finančními problémy, byl jednou z posledních obětí optimalizace trhu.

Co vlastně Cyrix byl a znamenal během svých deseti let své svobodné existence? Pokud člověk nahlédne do jakéhokoliv starého počítačového letáku, zjistí to okamžitě. Sestavy s cyrixovými procesory zahlédl hned na prvních řádcích. Byly totiž nejlevnější, Cyrix se od roku 1988, kdy jej založila parta utečenců z Texas Instruments, profiloval jako úplný lowend.

Vlastně se po celou choval naprosto stejně, jako chvilkově i ostatní producenti typu AMD, IDT/Winchip, Rise či továrensky spolupracující IBM a ST Microelectronics. Cílem spoluzakladatele Cyrixu Toma Brightmana (i když nesplněným) bylo sestrojit kompletní osobní počítač se čtvrtinovou cenou, tedy za pět set dolarů, aby si jeho počítače vybrali lidé, kteří neměli na sestavy s Intelem.

Konkurovat hlavně cenou

Ať už si vzpomenete na jakoukoliv procesorovou firmu z devadesátých let, nikdy se nespletete v její základní touze odebrat zákazníky právě Intelu a to nikoliv kvalitou nebo výkonem, ale především cenou. Pro Cyrix to byl prvořadý cíl již od samého počátku, kdy třicetičlenný tým Jerryho Rogerse nejprve jako by na zkoušku odbavil sérii koprocesorů a pak v roce 1992 poslal na trh své první plnohodnotné CPU s kódovým označením Cx486SLC.

Tento procesor naprosto přesně vystihl filozofii firmy. Cx486SLC bodoval cenou a nízkými provozními nároky. Uplatnil se proto v noteboocích, nejlevnějších stolních sestavách a na trhu s nenáročnými upgrady. Cx486SLC byl typický cyrixovský mercedes na podvozku trabanta, neboli technologický hybrid. Kombinoval sice nejmodernější finesy čtyř-osm-šestkové řady, z níž použil instrukční sadu, ovšem na druhou stranu byl výkonově stále o generaci zpět. S ní také pinově souzněl, čili nejenže Cx486SLC seděl na starém Socketu 1 a oplýval limitující šestnáctibitovou sběrnici z tři-osm-šestek (s ní mohlo spolupracovat maximálně 16MB operační paměti), ale malá byla i interní cache paměť o velikosti 1 KB. Premiérově upečený premiérový Cyrix klamal tělem.

Technologické zaostávání cyrixových mikroprocesorů se stalo koloritem doby. Nejvýmluvněji to připomíná dobové srovnání v počtu transistorů. V jednom případě se Cyrix nedokázal Intelu vyrovnat dokonce ani ob jednu generaci. To když hranici tří milionů transistorů překonal až v rodině procesorů 6x86 až o tři léta později po první Pentiu. Také z toho důvodu se Cyrix narozdíl od AMD nedokázal v začátcích vetřít do přízně OEM trhu. Velké firmy jako Acer či Compaq, které se zájmem rebrandovaly cizí procesory, pohlížely na nového hráče spatra.

Frekvence? Je vyrovnáno

Cyrix ovšem tu specifickou vlastnost, že od generace svých nejznámějších procesorů 6x86 z roku 1995 dokázal podat maximální výkon při nižší frekvenci, než jakou využívaly  jednotky Intelu. Na první pohled šlo o zjevné pozitivum a při šikovném marketingu bylo i zpeněžitelné. Ovšem doba nepřála, z Cyrixu udělaly nižší takty opět outsidera, neboť frekvence byla v polovině devadesátých let (a ještě dlouho poté) pro spotřebitele jediným ukazatelem výkonu, kterému hodlali věřit.

Cyrix byl proto naopak donucen (společně s AMD) vymyslet systém, se kterým by zákazníkům sdělil, že nižší frekvence procesoru nemusí být problém, pokud ji čip prostě nepotřebuje. Zároveň si však z marketingových důvodů nemohl dovolit nic složitého, a tak zavedl takzvaný performance rating (PR). To byl ekvivalent rychlosti, na jakou se musel dostat procesor konkrurečnního Intelu, pokud chtěl podat stejný výkon. V roce 1996 tedy Cyrix 6x86 běžící na 133MHz nesl dodatkové označení P166+. Odpověď Intelu byla očekávatelná. Začal se s Cyrixem soudit, aby do ratingu aspoň vsunul písmenko "R", aby tolik nepřipomínal zkratku Pentia.

Jakkoliv měl PR rating přispět k lepší orientaci spotřebitelů na trhu a k lepšímu postavení samotného Cyrixu nebo AMD, zákazníci rating nepochopili a mnozí majitelé procesorů 6x86 či K5 se cítili okradeni. Věřili totiž, že pokud je na čipu napsáno „P166+“, pracuje buď procesor skutečně na této frekvenci, anebo se na ni dokáže aspoň „přetaktovat“ po zmáčknutí jakéhosi pomyslného tlačítka turbo, známého z minulosti. V omlazené počítačové architektuře již ale něco takového pochopitelně neexistovalo.

Příliš náročný Quake

Rodina procesorů Cyrix 6x86 se přesto vetřela do paměti počítačových obchodníků a uživatelů jako vítaná hardwarová alternativa. Na OEM trhu si značkoví producenti na Cyrix konečně zvykli. Oceňovali, že i přes zmatečný rating se dokáže v mnoha testech vyrovnat Intelu a v některých jej dokonce i překonat. Přesto byl Cyrix 6x86 smeten pohromou, kterou si zavinil sám po hardwarové stránce. Neuspěl na poli počítačových her. Respektive tu zcela propadl poté, co se rozkřiklo, že nestačí na 3D aplikace.

Pokud se na herním serveru máme Cyrixu věnovat právě z úzkého pohledu počítačového hráče, pak právě hry tento jinak konkurenceschopný čip popravily. První generace rodiny 6x86 totiž měla oplývala velmi pomalým matematickými koprocesory. Postrádala tak potřebný výkon v operacích s plovoucí desetinnou čárkou, v nichž Cyrix padal na úroveň dva roky starého Pentia 90. Proto se jevil jako nevhodný pro běh náročných 3D her, ačkoliv to nebyla úplná pravda, neboť v mnohých jako například Descent odváděl solidní práci. Přesto se objevily důležité herní tituly, zejména Quake, které si doslova libovaly uvnitř silného koprocesoru od Intelu, což v době, která stále ještě čekala na 3D akcelerátory, znamenalo pro pomalé FPU Cyrixu zkázu. Pentium MMX se stalo, alespoň pro hráče, jasnou volbou.

Naděje umírá v Semiconductoru

Jestliže Amigu zabil Doom, pak Cyrix padl za oběť hře od stejného studie, jen s trochu pokročilejší technologií. A Intel proto velmi pohodlně prodloužil svoji hardwarovou dominanci. Až do roku 1998, kdy Cyrix i AMD nedostatky odstranily novými multimediálními náplastmi. AMD v květnu 1998 představilo sadu 3D Now! a Cyrix se zlepšil modernizovaným 6x86MX. V jeho případě však již šlo jenom o poslední popěvek před smrtí. Mnoho uživatelů podezřívalo firmu z manipulace s PR ratingem, jakékoliv Pentium či nové AMD K6 se obchodníkům prodávají mnohem snadněji.

Cyrix upadl do červených čísel. V letech 1997 až 1998 jeho procesory přestalo vyrábět IBM a firma byla de facto na prodej. Zájem projevila společnost National Semiconductor, líbil se jí cyrixový čip MediaGX z roku 1996, jeden z výjimečných "multi" procesorů, který disponoval grafikou, paměťovým řadičem i PCI sběrnicí. Ostatně, v únoru 1997 jej Compaq s velkým úspěchem představil v modelu Presario, historicky prvním multimediálním počítač s cenou pod tisíc dolarů.

Cyrix půlmiliardovou nabídku od Semiconductor přijal. Získal zázemí velké elektrotechnické firmy a novináři věštili konglomerátu zajímavou budoucnost. Spojení dávalo smysl. Semiconductor také ihned začal na bázi MediaGX vyvíjet budgetový procesor Geode GX1. Měl pokud možno integrovat vše potřebné na jeden čip, tedy i zvukovovou a grafickou kartu a měl zvládat náročné aplikace za předpokladu nízké ceny a provozu.

Jenomže National Semiconductor sám záhy po koupi Cyrixu upadl do finanční tísně. Výsledkem byl prodej Cyrixu po pouhém roce za mrzkých 167 milionů dolarů společnosti Via Technologies. To je konec. Nové čipy s jádry Joshua a Samuel alias Cyrix III v roce 2000 propadají ve všech výkonnostních testech a recenzenti radí: cyrixům se vyhněte, ať už mají jakkoliv nízkou cenu."

Originální cyrixovou platformu Geode kupuje v roce 2003 AMD. Staví na něm lowendový x86 čip s historicky nejmenší spotřebou 0,9 wattu. Kdysi sympatická low-endová technologie Cyrixu ještě žije. On sám již nikoliv.