GTA 6 změnilo způsob, jakým hrajeme. Rockstar posunul realismus na novou úroveň
GTA 6 mě naučilo něco, co bych od něj nikdy nečekal. Chovat se slušně.
GTA bylo vždycky obrovským hřištěm, kde jste si mohli dělat prakticky cokoliv. Ukrást první auto, které vám přišlo pod ruku, projet město na červenou a během několika minut způsobit chaos, který by ve skutečnosti zaměstnal půlku policejního sboru. V GTA 6 samozřejmě podobné možnosti nezmizely, ale během hraní jsem si začal všímat, že se chovám trochu jinak. Rockstar totiž posunul svůj svět zase o něco blíž skutečnosti a ten rozdíl je znát i při úplně obyčejných činnostech.

Za volantem už se vyplatí dávat pozor
Nejvýraznější je to ve městech. Ulice v GTA 6 jsou mnohem živější, silnice plnější aut a celé prostředí působí urbanisticky uvěřitelněji. Jednotlivé komunikace, křižovatky a čtvrti na sebe navazují způsobem, který připomíná skutečná americká města. Když projíždím Vice City, nemám tolik pocit, že se pohybuju po silnicích navržených výhradně pro hráče. Provoz má vlastní tempo, auta zaplňují křižovatky a občas se zkrátka musíte smířit s tím, že přes město neprojedete tak rychle, jak byste chtěli. K opatrnějšímu řízení mě ale přimělo ještě něco jiného. Auta se totiž oproti předchozím dílům mnohem výrazněji poškozují a každá větší nehoda může znamenat nepříjemný zásah do peněženky. Především na začátku hry, kdy nemáte skoro žádné peníze, dokáže být oprava vozidla překvapivě drahá. Najednou tak mnohem víc řeším, jestli se opravdu vyplatí prosvištět křižovatkou na červenou, nebo jestli nebude rozumnější na chvíli zpomalit.
Svou roli hraje i to, že už nemůžete automaticky počítat s tím, že si bez problémů vezmete úplně jakékoliv auto, které zrovna stojí poblíž. Ve starších GTA jsem často jezdil tak, jako by na stavu vozidla vůbec nezáleželo. Když jsem ho rozbil, jednoduše jsem přesedl do jiného. Teď si dávám větší pozor, protože auto představuje něco, o co se musím alespoň trochu starat. A přestože to může znít jako drobnost, dost to mění způsob, jakým se po světě pohybuju.

Když násilí přestane být jen zábavou
Podobný posun vnímám také u násilí. V předchozích dílech jsem neměl problém začít uprostřed ulice bez většího důvodu střílet a sledovat, co se stane. V GTA 6 mě ale podobné věci překvapivě nelákají. Obyvatelé města působí mnohem přirozeněji a při některých situacích jsem si dokonce vzpomněl na The Last of Us. Ne snad proto, že by obě hry pracovaly s násilím stejně, ale kvůli nepříjemnému pocitu, že proti vám nestojí jen anonymní figurky vytvořené k zastřelení. Máte mnohem silnější dojem, že zabíjíte normální lidi, kteří ještě před chvílí žili svůj obyčejný život. Samozřejmě si uvědomuju, že jde pořád jen o virtuální postavy, ale jejich uvěřitelnost mění, jak nad vlastním jednáním přemýšlím. Když kolem vás projíždějí auta, lidé se věnují svým záležitostem a město funguje i bez vašeho přičinění, najednou mi připadá zajímavější být jeho součástí než ho neustále narušovat. Klidně jen někam dojet, zaparkovat a chvíli sledovat okolí.
Rockstar ale dokázal vytvořit natolik uvěřitelné prostředí, že jsem začal sám od sebe měnit návyky, které jsem si během let hraní GTA vypěstoval.
GTA 6 se samozřejmě nestalo plnohodnotným simulátorem života a stále nabízí všechno, co od série očekáváme. Rockstar ale dokázal vytvořit natolik uvěřitelné prostředí, že jsem začal sám od sebe měnit návyky, které jsem si během let hraní GTA vypěstoval. Častěji dodržuju dopravní předpisy, dávám pozor na vlastní auto a nemám potřebu bezdůvodně střílet po kolemjdoucích. Ne proto, že by mi to hra zakazovala, ale protože mi tenhle způsob hraní najednou připadá přirozenější. A takovou změnu jsem od GTA 6 vůbec nečekal.


























Diskuse (0)
Komentáře
Nejsi přihlášený(á)
Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.
Rychlé přihlášení přes: