E3 skrz růžové brýle
Pro běžného hráče, který má doma PC a nějakou tu konzoli muselo být neuvěřitelným potěšením sledovat letošní E3. Místo toho, aby se prezentovaly ptákoviny, poháněné pohybovými technologiemi a virtuální helmy, které skvěle vyniknou na obřím pódiu, jsme dostali trailery, gameplay záběry a CGI filmečky z her. Tečka. Snad nikdy nebylo poselství nejdůležitější herní výstavy na světě tak jasné, jako letos. Může to znít bizarně - co jiného by se na E3 mělo prezentovat, než hry? Je to snad nějaká přehlídka luxusních vysavačů nebo co? Není, ale pro nezúčastněného diváka tak rozhodně v předchozích letech mohla působit.
Herní průmysl dospívá každým rokem a je dobře, že si to uvědomují i firmy, které na E3 prezentují své výrobky. Dávno pryč jsou doby, kdy „tím správným“ způsobem prezentace bylo pozvat pár křičících lidí, kteří si dělali opravdu velmi nechutnou legraci z těch, kteří jim viseli na rtech a čekali, jaký nový díl jejich oblíbené série oznámí. Už ani různé pochybné celebrity druhého a třetího sledu nejsou třeba – ty pravé hvězdy jsme za ta léta udělali z lidí, kteří si to opravdu zaslouží, ze samotných vývojářů. Při mnoha rozhovorech s nimi člověk doslova cítí tu radost, že jsou to teď oni, kdo může vyjít na pódium, slušně se obléct a v několika větách představit projekt, kterému věnovali pár let života. Nechat svou hru představit Paulem McCartneym a Ringo Starrem může znít fajn na papíře, dokonce to zní skvěle v běžných sdělovacích prostředcích, jenže sami dobře víme, jak moc důležité to bylo pro nás, kteří jsme nakonec šli do obchodu pro Rock Band. Nijak.
Když tento rok Microsoft na začátku svého tiskového briefingu ústy Phila Spencera oznámil, že následující hodinu a půl hodlá celou věnovat hrám, byli jsme zdravě nadšeni. Hlavně z toho důvodu, že pokud do té doby existovalo synonymum pro firmu, která je schopna promrhat cenné minuty tím, že se bude chvástat čísly a proloží to prezentací nejnovějších možností pohybové technologie v kombinaci s televizí, byli to hoši z Redmondu. O devadesát minut později byl slib naplněn bezezbytku a až na několik minut u Sony, ve stejném duchu pokračovaly i ostatní konference , tu s větším, tu s menším úspěchem. Každopádně se nám dostalo toho, co jsme od E3 konferencí skutečně chtěli - nová a nečekaná oznámení, první gameplay záběry z her, které do té doby měly jen jméno či pár obrázků a nezapomnělo se ani na nezávislé tituly.
Bombastické odhalení hry je jedna věc, ale to, aby se objevila nakonec u vás v krabici na poličce, či v digitální knihovně, je už věc druhá. Určitě se v průběhu příštích měsíců dočkáme několika oznámení o zpoždění vývoje a může se stát, že některé z nich možná nevyjdou vůbec. Přesto budu do posledního dechu obhajovat to, aby se hry ukazovaly co nejdříve, byť v raném stádiu vývoje. Co na tom, že se k původnímu datu vydání bude muset přičítat další rok? Co na tom, že se ve hře nakonec neobjeví tohle auto přesně v té podobě, v jaké se objevilo v teaser traileru? Zapomněli jsme snad na to, co jsme především, totiž herní fanoušci?
Jen mě zkrátka zajímají hry a bavím se o nich mnohem raději než o obchodních úspěších té či oné firmy.
Názory některých (často zahraničních) kolegů, ale i obyčejných (často ryze českých) lidí, kteří už teď nadávají nad něčím, co vyjde v průběhu příštího roku, jsou mi zcela cizí. Schválně se podívejte na hráčská diskusní fóra, která překypují nadšením nad odhalením třeba Bloodborne nebo třetího Crackdownu. Fanoušci jsou schopni z několika desítek vteřin videa či traileru vyfantasknit celý děj, okénko po okénku rozklíčovat milé náznaky, které vývojáři do videoukázek často umisťují, protože je jejich práce – a teď se podržte – jednoduše baví.
Možná teď mohu působit jako sluníčková osoba, která skáče v květinovém poli při každém pšouknutí herních vývojářů. Kdepak, záběry z Battlefield: Hardline mě nechaly přinejlepším chladným, LittleBigPlanet 3 mi spíše připomnělo uživatelské úrovně ze dvojky, „tower defense“ režim ve Fable Legends zcela určitě nebude patřit mezi mé oblíbence a i k takovému Destiny nebo The Order: 1886 přistupuji opatrně a bez přílišného očekávání. Jen mě zkrátka zajímají hry a bavím se o nich mnohem raději než o obchodních úspěších té či oné firmy a zdá se, že hlavní tahouni na trhu to na této E3 pochopili a své prezentace na tom vystavěli.
A není to vlastně nakonec skvělé? Že se konečně po letech můžeme naplno bavit o hrách, namísto řešení toho, kdo víc pokazil tiskový briefing? I u nás v redakci se z valné většiny vedly diskuse nad tím, co mělo hezčí grafiku, jestli letošní rok bude čím nakrmit naše PC a konzole a jak se povedl či nepovedl trailer, než že bychom byli až po uši zabředlí v nudných číslech a technických specifikacích konzolí a trendových periferií. Letmý pohled do bouřlivých diskusních fór na NeoGAFu mi ostatně dává jednoznačně za pravdu.
Pro hráče mého typu je E3 skvělou příležitostí se nechat ohromit. Možná v lehce hollywoodském pozlátku a trochu lesklejších barvičkách, než jsme běžně zvyklí, ale jednou za rok neškodí být v roli nadšeného caparta. A když se náhodou ukáže, že ta skvělá hra nakonec dopadla ve finální verzi příšerně? Fajn, pěkně jí to vytmavíme. Za skvěle udělanou prezentaci se známky v recenzích nerozdávají. Důležité je, že hlavní herní událost roku byla ve svůj nejzářivější moment konečně o hrách, v jejichž společnosti následující rok strávíme. Takže zapněte PCčka, žhavte konzole, blízká herní budoucnost je více než růžová!