DOS vznikl jako bouda na konkurenci

Byla to historická chvíle. Sedmadvacátého července roku 1981 hledá v Seattlu Paul Allen, firemní partner Billa Gatese, kancelář hardwarové společnosti  Seattle Computer Products a tam sedí čtyřiadvacetiletý programátor Tim Paterson. Při obchodním jednání obou mužů jsou si v tu chvíli obě firmy v podstatě rovny. Allenův Microsoft ani Patersonovo SCP veřejnost vůbec nezná a renomované firmy z oboru jako IBM, AT&T či Apple je bez obav přehlížejí.

Jenže od červencové schůzky se další osudy obou anonymních společností dosti mění. Microsoft kupuje od Tima Patersona za padesát tisíc dolarů veškerá práva na operační systém 86-DOS a za měsíc jej v miliardářském obětí s IBM licencuje pod zkratkou DOS na osobní počítače IBM-PC. Seattlovská firma naopak po dalších pěti letech zaniká, nemá patenty ani nová hardwarová řešení a přestože v pozdějším soudním sporu o licence získává na Microsoftu zhruba milion dolarů, na obchodování už to nestačí. Vznik DOSu je dodnes jednou z nepozoruhodnější událostí počítačového byznysu. Skoro si říká o filmový scénář.

Bohatství za babku

Vznik DOSu jako dominantní softwarové platformy neohroženě množící dolary celých patnáct let až do příchodu Windows 95, je skutečně podivuhodný. Nebýt oněch "mizerných padesáti tisíc babek", jak s oblibou říká Steve Ballmer, Microsoft by dnes možná neexistoval a Bill Gates by jako chytrý a podnikavý člověk nejspíš navrhoval software v nějaké významné IT společnosti, možná v Applu, se kterým kdysi naoko také spolupracoval.

A jeho místo počítačového krále a nejbohatšího člověka planety by zaujali jiní. Možná sám Paterson, možná mnozí další. V "kauze DOS" se vlastně míhá až přespříliš (ne)šťastných osobností na to, abychom mohli mluvit pouze o jedné. Velkým případem pro historika-psychiatra je kupříkladu Gary Killdal, majitel kdysi nejúspěšnějšího operačního systému CP/M pro osmibitové počítače, který se nakonec neocitl v Gatesově postavení jen shodou opravdu nešťastných okolností. Právě jeho totiž IBM před třiceti lety požádalo o operační systém dřív než Gatese. Gary Killdal však svoji historickou chvíli neuvěřitelným způsobem propásl. Jak to tenkrát bylo?

Killdal nedal pozor

DOS jako nejrozšířenější operační systém osmdesátých let vděčí za svoji existenci dohodám a rozepřím mezi čtveřicí IBM, Microsoft, Paterson a Killdal. To bylo tak: IBM v roce 1980 vyvíjelo svůj první domácí počítač s otevřenou architekturou, protože rychle potřebovalo konkurovat malým komputerům od firem jako Tandy, Commodore či Atari a k takovému počítači logicky potřebovalo operační systém. Ale kde jej vzít? Vlastní zdroje nebyly, a tak první volba padla na CP/M od Garyho Killdala. A to nejen proto, že nějaký DOS tou dobou vůbec neexistoval. I kdyby ano, tak Killdal měl se svým CP/M na operační systémy prakticky monopol a maximální důvěru zákazníků. Více než půl milionu prodaných kopií z něj začátkem osmdesátých let dělalo horkého kandidáta na jakýkoliv úspěšný obchod, který se bude týkat softwaru a směřovalo k tomu i jednání s IBM. O šancích CP/M svědčily i předpovědi a názory mnoha odborníků, prakticky nikdo nepochyboval o tom, že IBM do svého revolučního počítače použije právě Killdalův systém.

Jenže v té době nikdo netušil, že IBM už muselo v tichosti dát přednost něčemu jinému, protože se s Killdalem nedohodlo, a to dost komickým způsobem. Killdal byl možná skvělý vědec a počítačový inženýr, ale také mizerný byznysmen. A kolem neúspěšného jednání s IBM dodnes kolují legendy.  Ta nejdůvěryhodnější hovoří o tom, že Killdal svoji klíčovou schůzku prosěděl v letadle na úplně zbytečné obchodní cestě a hosty z IBM nechal diskutovat pouze se svou manželkou Dorothy, která manažersky zklamala. "Předložili jsme jí naši obvyklou sérii dokumentů, které musel podepsat každý, se kterým jsme jako zástupci IBM jednali. Byla to dohoda o mlčenlivosti. O tom, že se o schůzce nikdo nedozví a že také my nechceme slyšet nic důvěrného," vzpomíná po letech Jack Sams, jeden z vyjednavačů IBM.

Dorotinu právníkovi se však celá klausule nelíbila a to byl zlom. Obě strany strávily celý den jednáním jenom o tom, zda spolu mohou jednat a nakonec se rozloučily fiaskem. Dohoda se neuskutečnila, nevyjednalo se prakticky nic, Killdal stále seděl v letadle a Dorothy si za něj netroufla učinit jakékoliv rozhodnutí. IBM odjelo. A Killdalovo Digital Research právě přišlo o budoucí miliardy dolarů.

Zlaté podání ruky

Ačkoliv teorií o schůzce-neschůcze IBM s Digital Research existuje mnoho a některé tvrdí, že se Killdal s IBM přeci jen ještě týž den setkal, zůstává nezlomným faktem, že jednání mezi oběma firmami ztroskotalo. K dohodě o operačním systému prostě nedošlo a IBM se záhy obrátilo na Microsoft. Začala se psát nová historie počítačového byznysu.

IBM trochu Microsoft znalo a to díky několika předchozím jednáním a také díky několika softwarových řešením, hlavně díky BASICu pro počítač Altair 8800. Na schůzku do ústředí IBM však Gates společně s Ballmerem a Allenem nejeli v listopadu 1980 s nějakým konkrétním řešením. Aspoň tomu nic nenasvědčovalo. Samotné IBM nevědělo, co od schůzky po fiasku s Killdalem čekat a žilo v domění, že Gates žádné řešení nemá, což by nebylo poprvé. Ohledně OS už s ním IBM jednou mluvilo a Gates narovinu přiznal, že žádný systém nemá. A doporučil právě Killdala.

Jenže nyní už Gates věděl, jak Killdal se svou šancí naložil a rozhodl se ho nenásledovat. Ačkoliv v okamžik klíčové debaty v centrále IBM stále žádný operační systém neměl, stále vlastně jen obchodoval s různými verzemi BASICu, šéf Microsoftu zablafoval a řekl, že pro IBM vyvíjí takzvaný Diskový Operační Systém, zkráceně DOS. A ten že prý vyřeší všechny problémy. Že s ním IBM porazí jak Jobsovy Apply, tak i celou zbývající konkurenci. Gates tímle překvapil všechny, i svoje parťáky, kteří na tohle nebyli smluveni.

Ve svém jednání si byl tak sebejistý, že si dokonce vymínil právo na vlastnictví DOSu a na možnost prodávat jej i jiným hardwarovým firmám. A IBM v milosrdné nevědomosti souhlasilo. Jako nejstarší, největší a nejbohatší hardwarová společnost na světě podlehlo domněnce, že zisky plynou hlavně z hardwaru a licencování nějakého neznámého DOSu ho nemusí trápit. Hlavně, když bude PC fungovat.

Kupuji

Šéf Microsoftu slíbil IBM něco, co jeho vlastní spolupracovníky notně rozklepalo. Paul Allen musel záležitost s neexistujícím OS, na který Gates podepsal obchodní smlouvu, nějak vyřešit. A protože od vidění znal Tima Patersona a věděl, že programuje operační prostředí, rozhodl se ho navštívit.  A jsme na začátku. Co vlastně Paul Allen pro Microsoft za padesát tisíc dolarů získal?

Ten program se jmenoval 86-DOS nebo také QDOS (Quick and Dirty operating system) a Paterson ho stihl vytvořit během čtyřměsíční práce. Kód programu se vešel do úsměvných 6 KB. Co je ale mnohem zajímavější, Paterson svůj QDOS prakticky opsal z kódu pro CP/M od Garyho Killdala! Vznikl paradox na druhou. Microsoftí DOS nesl četné známky softwaru, který mohl Gary Killdal žádostivému IBM dávno prodávat sám.

Jenže neprodával. I když Bill Gates svůj operační systém jednoduše nevymyslel, ale pouze koupil a to je ještě v polopirátské verzi, jen on na něm díky šikovnému obchodu a Killdalově hlouposti začal vydělávat.  "Když jsme si ten DOS prohlédli, v podstatě jsme koukali na náš program. Ano, udělali tam nějaké změny, ale jen povrchní,"  řekl v pozdějším rozhovoru pro BusinessWeek bývalý konzultant Digital Research Andy Johnson-Laird. Frustrace, ale také smíření se starou realitou, se mu blýskaly v očích...

Nechtěli slevu zadarmo

Killdalův tým od začátku dobře věděl, že microsoftí DOS alias Patersonův QDOS se náramně podobá tomu, co v Digital Research sami vyráběli. Proto se CP/M v novější šestnáctibitové verzi do úspěšného IBM-PC nakonec dostalo a to proto, že Digital Research pohrozilo IBM soudním sporem. IBM si bylo vědomo problému a věc vyřešilo tiše, zákazníci si k IBM-PC mohli demokraticky vybrat vedle pascaláckého UCSD-P a DOSu také Killdalovo řešení.

Jenže byl v tom samozřejmě háček. Nejenže vznikla obskurní situace, kdy Killdal na jednom systému v podstatě konkuroval sám sobě, ale navíc skoro nic nevydělal, neboť okopírovaný DOS mu nepatřil a verzi s CP/M nechalo IBM diskvalifikovat nepříjemně vysokou cenou.

Písíčko s CP/M tak leželo ladem a programátoři houfně portovali svá díla na DOS, s čímž se Killdal nikdy nevyrovnal. Cenový tah od IBM  považoval za komplot a věděl, že nazul největší obchodní botu dvacátého století, kterou už nerozváže. Svou chybu si  uvědomoval vždy, když mu ji připomněli novináři, nebo když se dozvěděl, jak se daří Timu Patersonovi v jeho novém pracovišti. V Microsoftu...

Konec na barové podlaze

V roce 1994, v dvaapadesáti letech, zemřel Garry Killdal zahořklý neustálým srovnáváním s Billem Gatesem. Zemřel po nehodě v jedné hospodě v kalifornském Monterey, když tam upadl na hlavu. Povídalo se, že byl závislý na alkoholu. Zemřel ale především brilantní technik a tvůrce prvního operačního systému pro mikropočítače.  A také člověk, který si přes svoji velkou obchodní chybu udržel charisma. Mnozí lidé z oboru jsou dnes toho názoru, že počítačový obor by byl více kolegiálnější a více nakloněný inovacím, kdyby v kanceláři IBM tehdy místo Billa Gatese seděl právě Gary Killdal...

-----------

Nebo ne? Na závěr raději něco pro zasmání; i život s Microsoftem má totiž něco do sebe, zvlášť když pustíte před kameru Steve Ballmera. Tenhle člověk by se uživil i jako klaun: