Dojmy z hraní Baldur’s Gate 3, monumentálního návratu her na hrdiny
17 000 způsobů, jak změnit svět herní fantasy. Aneb - když RPG nostalgii pokropíte živou vodou moderního blockbusteru.
Je tomu 32 let, kdy jsme se poprvé chopili mečů a vydali se na průzkum do jeskyní. Dračí doupě. Česká obdoba světoznámého Dungeons & Dragons nás převálcovala jak uragán a stvořila armádu zarytých dobrodruhů. Tito fanoušci si dlouhá léta kladli otázku, jestli by bylo možné přetransformovat svět D&D do moderní vizuální podoby. My už teď víme, že to jde. Onen sen má jméno. Současná herní komunita mu říká Baldur’s Gate 3.
Hoďte si na iniciativu
Než ovšem s buchtami od babičky nadšeně vyrazíte do světa, hoďte si na iniciativu. Tedy, zpozorněte, protože je nutné si o nejnovějším klenotu Larian studia něco povědět. Baldur’s Gate 3 je pokračovatel klasického RPG žánru ze staré školy, odehrávající se v ohromném světě Dungeons & Dragons. Tyto „hry na hrdiny“ jsou echem všech možných knih a filmů, od Conana, Pána Prstenů, až po Čaroděje Zeměmoří. Původně se hrály čistě na papíře, pomocí (nejen) speciální dvacetistěnné kostky. Později si parta nerdů vytvořila hmatatelnější vizuální světy v počítačové podobě. Baldur’s Gate 3, který pohání pravidla už páté edice D&D, na své předchůdce s úsměvem pomrkává, ale dobře ví, jak moc mentálně i fyzicky dospěl. Pokouší se bořit zdánlivě netečné mantinely možností a ukázat, že akce nemusí být vystavěná na likvidování záplavy démonů, nebo luxování obří monotónní mapy. Napětí může tkvět v situacích a událostech.
Hrej svou postavu
Varování, které jsme dali na začátku, je na místě. Přes všechny superlativy, jakými Baldur’s Gate 3 v posledních pár dnech hráči ověnčují, stojí její základy pevně na nostalgickém „hraní postavy“. Tedy, RPG v syrovém podání. Bude se hodně mluvit, hodně rozhodovat a na vás záleží, jestli si úponky roleplaye necháte prorůst pod kůži. Pokud tak učiníte, dostanete zážitek, který v dnešním herním průmyslu nemá obdoby. Už proto, že by do takového „risku“ většina velkých studií neinvestovala a ta menší by podobnou záležitost nezvládla finančně.
Po spektakulárním úvodu, naplněném senzačním hudebním podkresem a líbivými akčními scénami, vás hra bez skrupulí vystaví „starým“ mechanikám. Na svou postavu se díváte shora, řídíte ji klikáním myši, ale diablovka to není. Dolehne na vás atmosféra „adventury“. Šok zmírňuje rychlý spád děje, který po první půl hodině sundá nohu z plynu a nechá vás v klidu řešit různorodé situace. Od zajímavých setkání po souboje. Ty jsou taktické, rozdělené na kola. Samotu postupem času vyplní několik výborně vykreslených postav, které se brzy stanou součástí rozrůstající družiny. Těm při soubojích rozkazujete také a při rozhovorech mohou samostatně reagovat. To vše jsme už někde viděli. Jenže právě tady, do zdánlivě polomrtvého žánru RPG adventur, vlévá Larian Studios živou vodu, bublající moderními mechanikami. Technické možnosti, které se po dvaceti letech od Baldur’s Gate 2 razantně vyvinuly, využívají autoři k realistickému a zábavnému pocitu volnosti a možnosti dělat, co se vám zlíbí. Tak, jako tomu bylo právě u stolu s kamarády, v potemnělém pokoji se zataženými závěsy. Nové Baldur’s Gate vám klidně dovolí zabít hlavního záporáka hned zkraje, poslat k šípku nemohoucího stařečka u cesty nebo poskládat partu špinavců, co problémy řeší vypálením celé vesnice. Nebo se stát tím pravým hrdinou.
Pořád se něco děje
Jedním z předních herních prvků jsou události. Těch BG3 chrlí tuny. Hlavní dějová linka je v deníku zvlášť označená. Kategorii „vedlejší úkoly“ ale budete hledat marně. Příběhové odbočky jsou jednoduše rozděleny podle lokalit či členů družiny nebo důležitých postav. Navíc jsou vedeny v podobě poznámek, které spíše shrnují vaše dosavadní vyšetřování, než aby na mapě přesně ukazovaly, co máte udělat. Je na vás, jestli v těchto úkolech budete pokračovat, nebo necháte, aby je čas vyřešil za vás. K tomu všemu se při výpravách mnohdy přihodí něco neplánovaného. Například potkáte ďábla, který vás teleportuje do svého sídla, kde vám nabídne lákavé a snadné řešení všech vašich problémů. Co uděláte, nechává hra na vás. Můžete pekelníka zabít, oklamat, přibrat na svou stranu nebo podlehnout jeho svodům. Pro některé hráče je těchto situací možná až přehršle. Na pomyslný balvan hlavního příběhu přikládá hra další a další kamínky, které mohou v závěru nejednoho utahat. Pro mě osobně je právě toto krásný důkaz živého, dynamického fantasy světa, kde po vás nikdo nechce zabít deset krys a přinést jejich ocásky. Pro jiné může být absence přesně stanovených cílů matoucí.
Bezhlavě, dostaneš po hlavě
Souboje jsou samostatnou kapitolou. Můžete k nim přistupovat horlivě a do střetů se vrhnout po hlavě. V tom případě ale počítejte, že přesila bude pro vaši družinu smrtelná, přepadení ničivé a houževnatý obr si z vašich žeber udělá xylofon. Taktické tahové šarvátky vyzývají k rozvážné přípravě a zvážení, jestli do konfliktu vůbec jít či nikoliv. Podobně jako u rozvětvených konverzací i zde existuje několik možností, co udělat. Bavilo nás využívat prostředí. Shazovat zapálené svícny do kaluží hořlaviny, vyšplhat nad rozlehlou síň do podkroví a ze stínu rozstřílet překvapené protivníky, dřív než vůbec stačí cokoliv udělat.
Růst postav (vaší i ostatních) doplňují schopnosti, které využijete i mimo boj. Což dokresluje komplexní obrázek živoucího světa. Mnoho aktivit by vás ani nenapadlo ale šťouravého dobrodruha ano. Se znalostí řeči zvířat, můžete s osamělou krávou probrat smysl života. Uvědomme si, že takovou věc někdo musel nejen vymyslet, ale i namluvit a vložit do hry. To vše s vědomím, že na situaci nemusí vůbec dojít a hráč ji prostě mine. Přesně tohle je onen „signature dish“, onen znak Larian Stidos a nejnovějšího Baldur’s Gate 3, který absolutně mění pohled na klasické RPG hry na hrdiny. Možností je spousta a určitě vás bude bavit testovat, co všechno hra zvládne. Věřte nám, zvládne toho víc, než si myslíte.
Výběr jako herní mechanika
Dvacet hodin po startu se nám hra pod rukama stále rozrůstá a mění. Vzhledem ke spoilerům raději pomlčíme, ale můžeme prozradit, že podobně jako v Prey (2017) si můžete zvolit cestu, jakou své speciální schopnosti napnete. Nebo je nemusíte využít vůbec. Bude to mít vliv na souboje, svět, příběh, ale i na vztahy ve vaší družině a jak na vás budou reagovat ostatní. Drobných nuancí má Baldur’s Gate 3 neuvěřitelně mnoho. Proto nám informace, že konců má být nějakých 17 000, vlastně nepřipadá až tak neuvěřitelná. I když stále věříme v realitu a pravda bude někde na půl cesty. Spíš bychom tipovali, že důležitých závěrů existuje pět, možná deset a zbylé konce se vyskytnou v podobě drobných obměn. Ale kdo ví. Tak se dostáváme i k dalšímu skandálnímu faktu. Aby hráč viděl většinu obsahu, hru podle vývojářů musí dohrát osmnáctkrát. Larian Studios vás nenutí, abyste Baldur’s Gate 3 hráli osmnáctkrát. Je to jen možnost. Příběh a celá hra působí už tak komplexně a našlapaně, že jí budete hltat s nadšením i vědomím, že se to celé mohlo odehrát vlastně úplně jinak. Dává vám tedy na výběr zde, v čemž tkví poetická krása.
Důležitá otázka zůstává. Udrží Baldur’s Gate 3 slibovaných 80 až 100 hodin herního času pohromadě? Nebo se systém mnohorozhodování rozsype a vymkne z kloubů? V tomto prvním pohledu nedokážeme odpovědět jednoznačně. Zatím se zdá, že hra tempo úspěšně kočíruje, přidává nové zajímavé mechaniky a příběhově působí „dospěle“. Téma Mind flayerů a parazitické nákazy umí vytvářet slušné dějové kotrmelce. Nicméně s velkým „ale“ upozorňujeme, že Larian Studios oživili monstrózního giganta, který podobně jako čtení obtloustlých tisícistránkových knih nebude pro každého. Zatím to ovšem vypadá, že dostatečně zčeřili vody, aby tento žánr dosáhl až na příčky nejprodávanějších a nejhranějších her tohoto roku. My jim to ze srdce přejeme!
