Dojmy z hraní Arma Reforger, správného kroku vedle | Kapitola 2
Seznam kapitol
Mohlo by se zdát, že komunita okolo Army čeká na další díl jako na boží smilování. Vždyť Arma 3 vyšla už před devíti lety, a i když třeba GTA V, které vyšlo ve stejném roce, se daří držet neuvěřitelná čísla hráčů i po tolika letech, u Army zůstávají především skalní fanoušci s tisíci hodin a velkou láskou k taktizování. Bohemia Interactive za tu dobu vydala několik dodatků i nových her, přičemž celou dobu se chystá nová iterace Army.
SPRÁVNÝ KROK… VEDLE?
V Armě 3 jsem strávil několik desítek hodin napříč různými režimy i modifikovanými servery. Je to velice abstraktní zážitek, pokud nejste na vojenské simulátory zvyklí, ale pokud se na tento role-play naladíte, jde o skvělou zábavu na opravdu obrovské množství hodin. Ve svém jádru Arma Reforger nic nemění. Stále hráče ponouká k strategickému přemýšlení, taktickému přístupu a komunikaci.
Největší novinkou a křestem ohněm nového Reforge je engine Enfusion, který na první pohled poznáte jinou grafikou. Na tomto místě jsem takový skeptický. Samozřejmě, vůči Arma 3, kterou jsem si pro jistotu stáhnul a vyzkoušel, je posun vidět. Jenže není tak velký, jaký bych od hry, respektive enginu, v roce 2022 čekal. I když hrátky se světlem nevypadají špatně, textury prostě vypadají jako kdybychom se posunuli klidně o 7 let nazpět. Na takový výsledek jsem tradičně zvyklý u menších prvoválečných simulátorů několikačlenných nezávislých týmů, u Bohemia je to ale dle mého obrovská škoda.
Rozhodně netvrdím, že by měl Reforge vypadat jako Battlefield nebo další grafické skvosty posledních let, a pevně doufám, že na tomto aspektu Bohemia ještě zapracuje. Jinde totiž hra funguje poměrně dobře. Obrovským úspěchem je optimalizace, kdy hra běží na stabilní a poměrně štědré snímky za sekundu. Animace vypadají dobře, a i když jich celkově ubylo, asi to není nutně na škodu. Možná se Arma 4 ještě rozšíří o opravdu niche pohyby jako široký krok vpřed nebo výklon vleže na bok, myslím si ale, že vzhledem k náročnosti tvorby a implementace je používala jen minoritní část hráčů.
Na čem ještě musí vývojáři zapracovat je gunplay. Ten prozatím působí poměrně neosobně – i když zbraň při výstřelu kope, postava, respektive pohled okolo na to nijak nereaguje. I přes to jsem se ale do soubojů pouštěl rád, paradoxně ale ne kvůli střílení, jako spíše atmosféře. Knihovna zvukových efektů a jejich zpracování je zase na skvělé úrovni. Střelba kolem vás zní výrazně odlišně podle toho jak daleko prolétla kulka, zdali se odrazila a samozřejmě závisí také na zbrani. Když se k tomu přidá ještě střelba z granátometů nebo BVP (zatím chybí opravdové tanky), nemá Arma daleko k Battlefieldu. Jenom ta grafika tomu hodně ubírá…
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
