Čtyři generace s velkým X
i Zdroj: Hrej.cz
Článek Čtyři generace s velkým X

Čtyři generace s velkým X

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

10. 11. 2020 11:55 4
Reklama

O konzolích nové generace toho bylo v posledních dnech a týdnech napsáno mnoho. Tenhle text bude ale tak trochu jiný. Dovolím si totiž tvrdit, že má v České republice jen málokdo tak osobní a blízký vztah ke konzolím Xbox, jakožto i k celé značce, jako já. V následujících odstavcích tak sice velmi, velmi stručně shrnu historii konzolí se zeleným X, především ale nabídnu malé okénko do mého vlastního hráčského světa, kde Xboxy hrají velmi zásadní roli. Navzdory posměchu, který jsem v posledních letech za svojí náklonnost k Xboxu pravidelně slýchal.

ZRODILA SE HVĚZDA

Příběh Xboxu se začal psát před přelomem tisíciletí, konkrétně v roce 1998, kdy v laboratořích Microsoftu vznikl nápad vytvořit konzoli, která by profitovala z domácí technologie DirectX. O tři roky později, na CES 2001 v Las Vegas předstoupil před svět sám Bill Gates a představil (s bizarní podporou Dwayna Johnsona) první Xbox. Prazvláštní konzoli s nevkusně obřím ovladačem.

Ostatní kamarádi, když už vůbec tušili, že nějaké hry existují, vychvalovali PlayStationy 2 nebo počítače, a o existenci nějakého dalšího zařízení, vyjma Gameboye, neměli tušení.

Je příhodné, že právě s Xboxem vznikla moje láska ke hrám. Byly mi tehdy asi tři roky (ano, opět si možná vyslechnu posměch, ale už to tak je) a paradoxně ji probudil můj otec, kterého hry absolutně nezajímají a nemá k nim žádný vztah. I přesto to byl právě on, kdo přivezl z obchodu černozelenou krabici, ze které na mě s bratrem hleděl Master Chief (o tom později) a nablýskané auto z Midtown Madness 3. Tenhle bundle mimochodem dle všeho stále prodává Amazon, respektive má jeden kus na skladě a na Ebayi se v kompletním balení prodává za cenu použitého Xboxu One.

Na první Xboxu jsme měli doma vlastně jen tři hry, ke zmíněným se ještě přidal vánoční dárek v podobě RalliSport Challenge, společně s úsměvným volantem Saitek. To ale v překladu znamená, že jsem všechny tři prošel a projezdil křížem krážem. A zatímco začátky patřily závodům, tím nejstěžejnějším titulem se stalo Halo. Série, do které jsem se zamiloval a dodnes ji považuji za zdaleka nejsrdcovější záležitost. Už tehdy jsem mimochodem ve svém okolí působil trochu podivně. Ostatní kamarádi, když už vůbec tušili, že nějaké hry existují, vychvalovali PlayStationy 2 nebo počítače, a o existenci nějakého dalšího zařízení, vyjma Gameboye, neměli tušení.

Čtyři generace s velkým X
i Zdroj: Hrej.cz

Asi nepřekvapí, že první Xbox vydržel doma velmi dlouho. Vedle hraní sloužil i jako DVD přehrávač, a to i přes to, že pro přehrávání disků vyžadoval připojení jakési podivné periferie. Vzpomínám si pak i na ten fakt, že do paměti konzole sourozenci nahráli několik alb Daniela Landy nebo kapely Divokej Bill. Inu, jiná doba. 

Mimochodem, tento konkrétní kousek dnes patří do sbírky Jardy Möwalda. Doufám, že se o něj dobře stará!

OBRAT O 360

Xbox 360 začal vznikat někdy v době, kdy do naší domácnosti teprve dorazil původní Xbox, do Evropy ale finální verze dorazila až o vánocích roku 2005. Konkurent PlayStationu 3 to tehdy stihl výrazně dříve a ve výsledku se prodával nadmíru dobře, i když si v lokálním kontextu musíme odmyslet “bundly” se sekačkami. Asi bez diskuzí jej lze označit za nejúspěšnější ze všech tří dosud vydaných Xboxů.

Asi nejlepší moment byl ten, když mi poprvé charakteristkým tónem cinknul achievement.

Existenci třistašedesátky jsem tak nějak registroval už v době, kdy byl launch poměrně aktuálním tématem, u nás doma se ale ještě dlouho hřál na výsluní předchůdce. Ačkoliv se jednalo o dobu, kdy už jeho možnosti dávno předčil výkonnější počítačový hardware a na Xbox se spíše prášilo. Po 360 s Halo 3 jsem pak mlsně pokukoval v obchodech s elektronikou a chodil si s ním hrát do klasických budek s obrazovkou, kde byl vystavený (existují vůbec v dnešních hračkářstvích takové věci?). Zlom přišel až v momentě, kdy si jej o nějaký ten rok později na internát pořídil bratr a já mohl fascinovaně zírat na Project Gotham Racing 3, nebo sportovní ročníky 08, které se od těch počítačových lišily jako den a noc. Tehdy bylo moje nadšení z hraní téměř neměřitelné.

Čtyři generace s velkým X
i Zdroj: Hrej.cz

Svého vlastního Xboxu 360 jsem se dočkal až o dalších pár let později, někdy kolem roku 2011. A měl jsem ho rád, fakt rád! Asi nejlepší moment byl ten, když mi poprvé charakteristkým tónem cinknul achievement. Na dohánění restů byl naprosto ideální čas, a i když jsem na něm ve výsledku hrál asi jenom 40 nebo 50 her, rád na ně vzpomínám. Ať už se jednalo o Halo 3 a 4, má vánoční tradice Red Dead Redemption, geniální Top Spin 4, nekonečnou Forzu Motorsport 4, nejlepší ročník NHL, totiž 13, trilogii Gears, bizarním zážitkem z konzolového Zaklínače 2 nebo ve své době tak trochu neskutečným GTA V. Tuhle kapitolu se mi sice povedlo uzavřít trochu nepovedeně tou nejošklivější možnou verzí Watch Dogs, jinak to ale byla krása. A už tehdy letící Xbox One mi vlastně až tak moc nechyběl.

Jen jednu věc jsem přece jen nikdy příliš neocenil - Kinect. Tahle do určité míry revoluční záležitost, která tak nechvalně zanikla v další generaci, mě prostě nebavila. Asi i proto, že většina her která na něj vyšla byla nudná nebo blbá.

JEN JEDEN

Xbox One už si asi nemusíme představovat vůbec. Jen připomenu, že na český trh dorazil s velkým zpožděním až v září roku 2014. A také šlo o jednu z nejnešťastněji představených konzolí historie. Nutnost být stále online, povinný Kinect, multimediální služby a vysoká cena… To se Microsoftu hrubě nepovedlo. K tomu připočtěme ten fakt, že se naopak konkurenční Sony s PlayStationem 4 naprosto trefila do černého a je zaděláno na průser.

Po Xboxu One jsem pokukoval už v době vydání, zlom ale přišel až v momentě, kdy jsem si u kamarádky vyzkoušel PlayStation 4 a poprvé poznal možnosti nové generace konzolí (inFamous: Second Son, wow!). Za peníze těžce vydělané brigádou jsem si tak koupil Xbox One, který mi nepřišel - bolestivá historka - a musel si počkat až na rodinný sponzoring o následujících vánocích. Na konci roku 2015 jsem ale konečně měl svůj vlastní, nový Xbox One. Místo sexy bílé Sunset Overdrive edice šlo o ještě více sexy Halo 5 edici, ale to vůbec nevadilo. Další týdny jsem pak intenzivně vysával svojí studentskou platební kartu a dohrával prakticky všechno, co mi stihlo za těch pár měsíců utéct. A opět zažíval ten skvělý pocit z technického skoku kupředu. Navíc už nadobro spojeného s vůní a pocitem vánoc.

I k Xboxu One se váží některé ikonické hry. Úplně první, kterou jsem vyzkoušel, bylo samozřejmě Halo 5, na to ale rychle navázaly bombastické Forzy, především Horizon 2 a next-gen verze FIFA. Vážím si i zážitků s Need for Speed (2015) nebo Metal Gear Solid V. Ale tentokrát už těch her, i díky práci v herní novinařině, bylo násobně více a z těch velkých, zásadních jsem minul úplné minimum. Vlastně to hraní svým způsobem ztratilo kouzlo, ztratilo ten punc exkluzivity, kdy jsem si vážil každého jednoho titulu, který jsem hrál stále dokola. Ale to asi k hráčskému dospívání a stárnutí patří.

Těch zhruba 16 let, které jsem s rodinou Xbox strávil, už mi nikdo nevezme. A nikdo mi nevymluví, že i tyhle konzole prostě stojí za to.

První konzolí, kterou jsem měl skutečně “day one”, plus mínus pár dní, se pak stalo mezigenerační dělo Xbox One X, které mě opustilo teprve před pár hodinami. I One X jsem měl rád úplně stejně, jako ostatní Xboxy, byl prostě členem rodiny. V tomhle případě se ale to kouzlo historek a dlouhého čekání vytratilo natrvalo. A nic na tom nezměnilo ani fascinované studování pixelů ve 4K Forze Motorsport 7.

V SÉRII

Tyhle řádky dopisuji právě v momentě, kdy vedle mě na stole stojí krabice s navoněným Xbox Series X, připraveným ke startu. Těch zhruba 16 let, které jsem s rodinou Xbox strávil, už mi nikdo nevezme. A nikdo mi nevymluví, že i tyhle konzole prostě stojí za to. Ano, možná v poslední generaci nemají tolik exkluzivních titulů, a ano, nadšeně jsem si na PlayStationu zahrál Uncharted i inFamous. Také chápu, že si všechny hry vlastně můžu hrát na herním počítači. To ale prostě není ono. V posledních pár letech sklízím posměšky od majitelů konkurenčních konzolí, sám se trápím u sdílení větších porcí screenshotů, nebo kdykoliv se konzole rozhodne aktualizovat a na pár hodin se tím vyřadit z činnosti. Na druhou stranu, v posledních letech se také vše mění k lepšímu. Xbox Game Pass do určité míry všem vypálil rybník, dashboard konzole je pro mě jasně lepší, než ty konkurenční (a také výrazně rychlejší) a zdá se, že je i v případě veřejnosti o nové Xboxy velký zájem.

Čtyři generace s velkým X
i Zdroj: Hrej.cz

Xbox má navíc pořád k dobru některé funkce, které prostě nikdo jiný neumí. Velmi návykové achievementy s udělováním celkového skóre účtu. Velmi přátelský přístup k celkovému sdílenému systému konzolové rodiny. Jediný správný layout nejlepšího ovladače co existuje (no, DualSense jsem ještě v ruce nedržel, to je pravda, ale layout má pořád špatný :) ). Možná to jsou prkotiny, ale i to všechno dělá z Xboxu tu mojí konzoli. Ne nutně NEJLEPŠÍ nebo TAKOVOU, CO SI MÁTE KOUPIT. Ale moji.

Mám Xbox prostě rád. A i v téhle generaci bude moje primární volba. Už mi ostatně vrní v obýváku.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama