Hrej.cz Call of Duty: WWII Článek

Call of Duty: WWII– dojmy z E3

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

26. 6. 2017 11:35 33
Reklama
Reklama

Vím, že je to mezi hráči skoro na ukřižování, ale opravdu se každý rok těším na příběhovou kampaň Call of Duty. Máte to jako s letními blockbustery – víte, že nenesou žádnou velkou hodnotu, ale rádi se mrknete na všechny ty výbuchy a silácké hlášky, protože, proč ne?! Pravda je ale taková, že jsem si Call of Duty každým rokem vychutnával méně a méně a vysloveně se těším, až se hra vrátí do druhé světové války. Je mi vlastně jedno, že zase uvidíme staré známé bitvy, je mi jedno, že tohle všechno už zpracovalo x her před tím. Call of Duty je jen jedno a vylepšená grafika mi zřejmě postačí, na tohle všechno si ale budu muset nakonec počkat společně s vámi. Aby bylo jasno, Call of Duty: World War II jsem si na E3 zahrál, z příběhu jsem ale neviděl ani vteřinu.

SPOJENCI VS. TI ZLÍ

Logicky vám tedy muselo dojít, že demo bylo multiplayerové, což mně – člověku, co kompetitivně hraje pouze na PC – nebylo příliš po chuti. Nebudu vám tedy tvrdit, že jsem z naší party novinářských spolubojovníků dominoval ve všech myslitelných tabulkách, i tak ale bylo hraní přínosné a rozhodně rozdmýchalo plamen mého zájmu. Předně, hra opravdu skvěle vypadá a je radost vidět všechnu tu vojenskou zelenou a hnědou ve vysokém rozlišení a za přítomnosti skvěle vypadajících efektů. Uměl bych si představit kompletně zničitelné prostředí, ale protentokrát se spokojím s tím, že Battlefield a všemocný Frostbite mají vážného konkurenta. Ať už se bavíme o animacích pohybu, modelech zbraní nebo prostě a jednoduše dojmu z toho, jak vypadá bojiště, byl jsem z tohohle návratu nadšený. Mnohem více na mě ale zapůsobily zvuky, které mi připomněly situaci kolem Battlefieldu 3, kdy se vývojáři z DICE kasali tím, kolik péče zvukové stránce věnovali. Lidé ze Sledghammer Games jim ale zdatně sekundují a třeba palba z kulometu v místnosti polorozpadlého domu vám doslova urve uši.

Můžete počítat s tím, že jednotliví vojáci daných divizí jinak vypadají a na výběr jsou v multiplayeru i ženy.

Jak už jsem naznačil výše, hrál jsem konzolovou verzi, která však netrpěla na pády frameratu či jakékoliv záseky stran plynulosti. Bitva byla svižná, náležitě akční, a pokud jste hráli jakýkoliv multiplayer v Call of Duty, budete se cítit velmi rychle jako doma. Samozřejmě vše v návaznosti na to, jaký typ vojáka si vyberete a se kterou zbraní se rozhodnete střílet do nepřátel. Abyste měli představu úplnou, těšit se můžete na divize pojmenované Infantry, Airborne, Armored, Mountain a Expeditionary. Alespoň tak hovoří mé poznámky. Lidsky se jedná o standardní pěchotu s puškou a granáty, dále výsadkáře se samopaly, tvrďáky s lehkými kulomety, snipery a nakonec podpůrné jednotky s brokovnicemi. Výběr veskrze standardní s tím, že výbava jednotlivých divizí je znásobená dvěma. Tím pádem jsem neměl čas vyzkoušet všechny, ale pokud vás uspokojuje jakýkoliv druh souboje, přijdete si v klidu na své. Samozřejmě pak můžete počítat s tím, že jednotliví vojáci daných divizí jinak vypadají a na výběr jsou v multiplayeru i ženy.

JE LIBO VÁLKU?

Pro multiplayer jsou pak vedle jednotlivých zbraní a vojáků důležité i módy, mezi kterými se vývojáři snažili nejvíce vyzdvihnout tzv. War Mode. Ke slovu přišel až jako třetí – po deathmatchi a domination – a šlo skutečně o pomyslnou třešničku na dortu. Ačkoliv nejde o nic převratného, je rozhodně fajn, obalit i multiplayer kouskem příběhu. Hra je rozdělena na dvě poloviny, kdy nejdříve útočíte na jednotlivé body na mapě a posléze je po převlečení uniformy bráníte. Nejedná se však o klasické checkpointy, nýbrž o konkrétní lokace, doplněné krátkými předělovými filmečky. V našem případě jsme se podívali do mise Brakeout, v níž museli spojenečtí vojáci vzít útokem protiletadlovou základnu Němců, k samotným kanónům ale vedla poměrně náročná cesta.

Nejprve bylo nutné zaútočit na dům, který bránil most z jedné strany řeky. Následně převzít kontrolu nad mostem a posléze vést tanky až na konec mapy. Vše je orámované časovým limitem a po zabití se samozřejmě znovu respawnujete, abyste mohli hrát dál. Vtip je v tom, že pokaždé to máte k epicentru boje dál a misky vah se díky tomu velmi rychle převažují ze strany na stranu. Není tedy nouze o hrdinské činy, kdy v jednom člověku připravujete most pro přejezd tanku, nebo o zcela nehrdinské chvíle, kdy hloupě naběhnete do klubka nově „narozených“ Němců. Těžko říct, zda mě víc bavilo dobývání nebo bránění, ale obě poloviny mají co do sebe a War Mode je pro rozhodně nejpádnějším důvodem, proč jinak přehlížený multiplayer hrát letos trochu víc.

Hra je trochu náročnější a příjemně vás tlačí k tomu, abyste se na hraní více soustředili.

Oba zbylé módy jsou pak velmi standardní záležitostí, kdy bojujete proti druhému týmu, resp. se snažíte v jednu chvíli ovládat více kontrolních bodů nežli nepřítel a vyhrát tak bitvu na rychleji dosažené cílové skóre. Zajímavé jsou ovšem mapy, které působily klaustrofobně, a nejsem úplně přesvědčený o tom, zda budou namlsaným hráčům Battlefielud 1 stačit. Pointe Du Hoc, na kterém se hrál deathmatch, je plný zákopů a velmi těsných míst, kde o nepřátele doslova zakopáváte, a pokud nejste zrovna kovaní v multiplayeru (obzvlášť na konzoli) nestačíte se pomalu ani nadechnout. Nicméně i zde samozřejmě platí vše výše zmíněné o vizuální stránce nebo starému dobrému pocitu z hraní bez jetpacků a samonaváděcích granátů. Hra je díky tomu trochu náročnější a příjemně vás tlačí k tomu, abyste se na hraní více soustředili.

Dominace se pak hrála ve zcela odlišném prostředí – sněhem zavátém ardenském lese - kde už bylo trochu více prostoru. I tak ale mapa nabízela velké množství úzkých bodů, kam se soustředilo veškeré soupeření a jen výjimečně bylo možné najít někoho jinde. Těžko říct, jestli to byl záměr, ale na tomto místě bych si skutečně uměl představit rozlehlejší lokace se zapojením promyšlenější strategie, než je rychlý náběh k nepříteli a ještě rychlejší smrt. Berte ale, prosím, mé dojmy s nadhledem i vzhledem k tolikrát opakovanému vysvětlování, že já a multiplayer Call of Duty nejsme zrovna v intimním vztahu.

Call of Duty: WWII– dojmy z E3

VÍTEJ ZPĚT!

Chcete-li slyšet ultimátní rozhřešení, jestli letošní Call of Duty jako jo, nebo jako ne, nemohu sloužit. Pokud jste ale se mnou na stejné vlně, není důvod, proč se na World War II netěšit. Až se budou v listopadu hledat nedostatky, a jsem přesvědčen, že se najdou, jsem si téměř jistý, že hráči spolu s kritikou vezmou spoustu věcí na milost právě díky tématu. Je totiž rozhodně fajn být zpět na místě, kde všechno začalo, a konečně dostat to, co hráči skutečně chtějí. Netvrdím, že by teď další díly série měly nutně dřenit druhou světovou válku, ale jednou dvakrát opravdu nebudu proti.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz