S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl Článek Bratři Strugačtí a jejich Stalker

Bratři Strugačtí a jejich Stalker

Luke

Luke

2. 4. 2007 22:53 9
Reklama
Reklama

V následujících řádcích si ve stručnosti shrneme spisovatelskou kariéru bratří Strugackých a podíváme se Pikniku u cesty na zoubek. Jakkoliv totiž Tarkovského film zdaleka nelze doporučit každému, původní literární předloha je mnohem stravitelnější...

Přišlo to ze Sovětského svazu

Bratři Strugačtí a jejich Stalker
Bratři Strugačtí byli před revolucí oblíbeným spisovatelským kombem, kterému vycházely knihy v hojném množství a dokázaly na povrchu obalamutit cenzuru ideály a pod povrchem šířit zajímavé filozofické myšlenky, které byly pevně svázány s profesí obou dvou. Boris Strugacký vystudoval po druhé světové válce fakultu fyziky a mechaniky na univerzitě v Leningradu, zatímco starší Arkadij byl více humanitně orientován (později se specializoval na japanistiku-orientalistiku) a zažil efekt války na vlastní kůži: v obleženém Leningradu pracoval v dětství v továrně na granáty. Přikláněl se více ke knihám a světlé budoucnosti, což často diskutoval s Borisem, který dokázal astrofyzikální a technické nápady převézt do řeči skutečné vědy. Vědecká fantastika v jejich díle zastává situační úlohu, zatímco samotný příběh se točí kolem lidí s reálnými problémy. První společnou knihou byla Planeta nachových mračen (zdarma ke stažení), která vznikla poté, co Arkadijova žena už nemohla při společných vycházkách poslouchat věčnou kritiku sovětských sci-fi a řekla bratrům, aby něco zkusili napsat sami, když jsou tak chytří. Protože ženy motivují, dokázali bratři napsat vědeckofantastický román během šesti měsíců. Ocenění od ministerstva kultury za nejlepší román pro mládež (o úspěších vědy a techniky) pro rok 1959 jejich spisovatelskou kariéru nastartoval.

Emzáci na louce

Bratři Strugačtí a jejich Stalker
Během literárního vývoje prošli několika etapami. Oficiální instituce si získali líčením budoucnosti, jako „optimistického komunistického světa,“ ovšem brzy od této vidiny ustoupili do mnohem zajímavějších společensky kritických poloh, které samozřejmě odrážely studenou válku a hrozbu jaderných zbraní. Nebudeme se zabývat všemi knihami, které napsali, přeskočme rovnou do roku 1972, kdy jim byl vydán Piknik u cesty. Novelka zaujala režiséra Tarkovského, který se rozhodl spolupracovat se spisovateli na vlastní variaci a přebral především filozofickou rovinu. Zbytek nechal v knize – snad v představě, že každý, kdo film uvidí, bude znát námět. V literární verzi se ocitáme se ve Spojených státech v městečku Harmond, kde je jedna z pěti zón – míst postižených přistáním mimozemské civilizace. Okolí přistání se stává nebezpečným pro živé bytosti, mnoho usedlíků díky návštěvě zemře a jedině stalkeři se vydávají pátrat po artefaktech, které se sem tam objevují. Výpravy na vlastní pěst s nelibostí sledují oficiální instituce, které k zóně přistupují vědecky. Pointa situace je v neobvyklé odpovědi na otázku „co by se stalo, kdyby se lidé setkali s mimozemšťany?“ Návštěvníci z kosmu by si nás prostě nevšimli, stejně jako když si rodina udělá na lesní louce piknik, odhodí kolem sebe odpadky a zvalchuje trávu, aniž by se ohlížela na mravence, kteří v ní žijí. Odtud Piknik u cesty.

Ententýky dva artefakty

Bratři Strugačtí a jejich Stalker
Roderick Shoehardt, zkráceně Rod či Zrzek, je stalkerem u zóny městečka Harmond. Není to čistý neposkvrněný hrdina, má své stinné stránky a rozhodně se profiluje tak, aby byl uvěřitelný. Pravidelně se vydává do zamořeného prostoru hledat artefakty, které jsou vysoce ceněny na černém trhu. Důvod, proč se nazývá stalkerem je jednoduchý: umí se vrátit zpět mezi lidi. K jeho pravidlům patří i: „Zleva a zprava musí být na sto kroků všechno čisté.“ Mimochodem, k tomuto pravidlu před šesti lety Boris dodal, že si vůbec nepamatuje, že něco takového napsal a na prolézání textu a pátrání po podobných informacích je líný. Kdesi uprostřed zóny se pak nalézá epicentrum pikniku, kde tajemná koule prý dokáže splnit každé lidské přání. Právě závěrečnou pouť za splněným snem si vybral Tarkovský ke svému zfilmování. Zrzek do zóny vyráží hledat především artefakty, které se dělí na neškodné a „zázračné“ a nebezpečné životu. Jednoslovně nazvané artefakty jsou neškodné – například náramek nebo baterka, zatímco dvouslovné (lampa smrti, mlýnek na maso, ježibabí rosol atd) jsou již životu nebezpečné, ať už jde o artefakty nebo o úkazy. Právě artefakty jsou oněmi odpadky po mimozemšťanech. Protože se člověk setkává s nepochopitelnými anomáliemi, našli pro ně Strugačtí lidové názvy – veselá strašidla, bouře horkého peří, komáří mýtina a tak podobně. Prostředí je dobře nastoleno, když přihlédneme ke skutečnosti, že Strugačtí věděli o životu ve Spojených státech naprosté minimum. Přesto je dějové zasazení do „nepřítele Sovětského svazu“ indikací, že autoři věří v budoucnost, kdy se západní a východní blok nebudou navzájem ohrožovat.

Piknik u cesty je stravitelný pro všechny čtenáře, nejen pro ty, které navnadila současná hra od GSC. Svědčí o tom i několik vydání knihy, ať už dvakrát u Mladé fronty ještě před revolucí, nebo nedávné vydání roku 2002 u vydavatelství Triton, které ale vyšlo pod atraktivnějším názvem Stalker. Právě z této edice vám ve vedlejším článku přinášíme úvodní stránky.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz