Auto parkuji v obýváku...

Když Nelson Piquet junior zvěřejnil fotografii ze svého bytu v Monacu, spojil na dálku dva zájmové okruhy lidí: milovníci motorsportu viděli, že syn formulové legendy díky „jistému zařízení“ může trénovat i v pohodlí domova a nadšenci do videoher zas našli novou spřízněnou duši mezi celebritami. Mladý Piquet seděl v domácím kokpitu pro závodní hry...

Při vyčkávání na automobilové herní hity jako je plná verze pátého Gran Turisma či druhý díl Test Drive Unlimited se pod helmy motoristů-hráčů vkrádá sžíravá otázka: jaké může být poježdění na kozlíku simulujícím posaz v závodním voze? Na týž dotaz začaly před pár lety hromadně odpovídat firmy, specializující se na sériovou výrobu herních kokpitů. Působí především ve Velké Británii, Spojených Státech, ale i Austrálii či Polsku. Jejich moderní závodní sety se liší cenou, designem i možnostmi rozšíření, ale jedno mají společné: přinesou zcela jiný zážitek z domácího ježdění, než na který byl člověk dosud zvyklý.

Domácí kokpit je vlastně třetí a nejvyšší meta, na jakou může normální závodůchtivý hráč dosáhnout. Tou první je samozřejmě klasický volant přikurtovaný ke stolu. Výhody i negativa takového řešení jsou jasná: potěší vás cena a jednoduchost obsluhy, zarmoutí však obsazení místa před monitorem (časté sundávání/nasazování volantu) a nepohodlí způsobené například klouzajícím pedálovým platem po parketách. Druhou možností je sednout do coin-op závodního simulátoru, čímž jsme ale zároveň vyřknuli hlavní negativum této alternativy – těžko dnes najdete arkádovou hernu s kvalitními závodními simulátory. Spíš nenajdete vůbec žádnou. A i když jsou automaty dnes rozprodávány i kusově přímo do bytů, nejste zřejmě Yusuf Amir z Liberty City, abyste si nechali přivézt za šest tisíc dolarů použitou bednu s Ferrari-355 Arcade, že?

Vybíráme a přemýšlíme u toho

Nejvhodnějším motoristickým řešením pro náročné je tedy domácí kokpit. Jak vypadá a na co si dát při koupi pozor? Každý profi závodní set je tvořený ze skládané ocelové kostry a obsahuje kromě sedadla další dvě základní součásti: kotvící prostor pro nožní pedály a podstavec pro volant. Tady může být zájemce poprvé na vážkách. Bude mu pasovat současný obyčejný volant na koupený skelet? Odpověd zní: u lowendových typů (do sedmi tisíc korun) nemusí mít strach a u těch dražších je hloupé o něčem takovém vůbec přemýšlet. Ne, že by levný volant a drahý kozlík nemohly spolupracovat, nicméně se jedná o docela nevhodnou kombinaci. Proč?

Při pořízení závodního kokpitu by měl nákupčí postupovat stejně, jako při sestavování nového počítače. Vyváženost vítězí. Dražší kokpity (od devíti tisíc výš, například The Stripper od GamersCockpit) totiž vynikají jednou důležitou vlastností, kterou s volantem za šest stokorun nevyužijete. Mívají držáky speciálně předvrtané pro několik velmi kvalitních modelů volantů a pedálů na trhu a tím zajišťují stabilitu skutečně šitou přesně na míru. Jiní konkurenti z podobné cenové hladiny (kupříkladu GameRacer) si zase libují v rozšiřitelnosti. Nejde jen o obecně nejdostupnější držáky řadičky, (kterou u levného volantu stejně nemáte), či monitoru ale také o podstavce k myši, klávesnici, hrnku s čajem a dokonce berte v úvahu i totální přestavby: s dvěma přídavnými moduly pro joysticky můžete z motoristického interiéru během chvilky udělat kabinu letadla. Potřebuje toto hráč, který chtěl kdysi ušetřit i na tom nejzákladnějším, tedy volantu? Hádáme, že nikoliv.

Tisícovky jen létají, posaďte se

Dejme tomu, že chcete lepší skelet s předvrtáním za přibližně deset tisíc korun. Co k němu? Pod pojmem odpovídající profesionální řidičská výbava si lze představit především výrobky z portfolia Logitechu včetně triumvirátu nejdražších PS3/PC modelů Driving Force, Momo a G27 (či bazarové G25). V potaz lze brát i volanty Porsche 911 od Fanatecu a nelze opomenout ani obdoby určené pro Xbox 360. Cenově toto zboží osciluje mezi třemi a devíti tisíci korunami a drtivá většina výrobců kokpitů doporučuje právě tyto kusy. Pokud žádný takový model nevlastníte, můžete jej dostat za příplatek přímo k vybranému setu.

Na kolik vás tedy vysněná zásilka s kokpitem a přibaleným volantem může přijít? Mainstream jste si již odhadli sami - připravte si na něj přibližně patnáct až dvacet tisíc korun. Lowend bez doplňků vás obecně bude stát asi osm tisíc a naopak automobilová honorace utrácí za luxusní kokpit, volant a rozšiřující moduly i pětadvacet tisíc korun…

Než se pro nějakou takovou investici rozhodnete, měli byste ještě vědět, že i ta nejlevnější řešení musejí splňovat jednu základní podmínku: celkovou polohovatelnost skeletu. Každý jezdec potřebuje individuální nastavení kokpitu a i základní modely renomovaných výrobců toto mají mít v popisu svých vlastností. V opačném případě se takovému výrobku vyhněte obloukem, ten totiž spadá na úroveň plastových koryt u starých arkád. Po usazení do kvalitní kostry byste si měli připadat jako v běžném autě – měli byste mít možnost podélně posunout křeslo a výškově stavět volant. Pakliže je sezení pevné, musí se mu naopak vodorovně přizpůsobovat držák volantu. A to tak, abyste na něj byli schopni ze sedadla dosáhnout zápěstím. Omluva neexistuje, i například Rookie model za šest tisíc korun z produkce firmy PlaySeat tyto základní požadavky splňuje.

Lepší typy kokpitů pak mohou nabídnout i pokročilou variabilitu. Například nezávisle polohovatelnou a přemístitelnou řadičku. Kostra Rocker od GameRacer je v tomto smyslu vyloženým obojetníkem. Držák kvaltu lze nasunout do jeklu po obou stránách, a tak je vyhověno i zákazníkům, kteří chtějí sem tam řídit auto po „anglicku“. Na obrázku jsme u RockerRaceru záměrně vybrali levostranné zapojení.

Blbinka de-luxe i ekonomické řešení

Jediné, co zatím ani drahé, natož dostupnější, kokpity nesvedou, je převedení fyzikálních sil plynoucích z jízdy. Jistým mezistupněm na cestě k realitě je dosud pouze podsedadlový vibrátor spolupracující s volantovým force feedbackem. Jedná se o poměrně zajímavý kus hardwaru. Takzvaný Pro rumble kit je malé zařízení ukotvené v „podvozku“ a zpracovává audio signál z připojeného zesilovače. Na rozdíl od klasického reproduktoru však neposílá zvuk do prostoru, ale nízkofrekvenční tóny se rozhléhají přímo do hráčova sedadla. Výsledkem je chvění velmi podobné tomu, které znáte z FF volantů. Legrace končí při pohledu na cenu: za vibraci dáte téměř šest tisíc korun.

Možná už se vám z těch částek točí hlava. Není divu. Existuje však způsob, jak se dostat i k trochu lacinějšímu zážitku z videoherní jízdy. A to tím, že zvolíte pouze speciální stojan, tedy jakýsi poloviční kokpit bez sedadlové části. Tu nahradí jakákoliv vaše židle či pohovka. Pětikilový složitelný nástavec například od Wheel Stand Pro lze sehnat za přibližně tři tisíce korun. Ovšem na druhou stranu počítejte s nutným zapojením volantů od Logitechu včetně těch nejdražších. Za profi ježdění se zkrátka platí i tam, kde lze na první pohled ušetřit. Levněji pořídíte snad už jen ve vlastní dílně... takže metr, tužku, svářečku, pilku a s chutí do práce. Bude vám za takovou námahu nové TDU stát? Leckteří kutilové do toho šli. O nich ale až příště.