Apple dotykovou obrazovku nevymyslel

Historie je občas nevděčná. Zapomíná na skutečné průkopnictví a oslavuje to, co původní myšlenku pouze zpopularizovalo nebo zdokonalilo. A zrovna dějiny výpočetní techniky a videoher jsou nevděčnosti plné. Mnoho věcí, které vám dnes usnadňují život nebo dělají radost mají jinou historii, než jste si dosud mysleli. Za mnoha inovacemi totiž stáli lidé nebo firmy, na které se buď zapomnělo, anebo si jejich zásluhy nevybavujete.

Rozhodli jsme se vám osvěžit paměť a nabízíme deset fenoménů, které jistě dodnes znáte, ale už nevíte, kdo nebo co za nimi stojí. Vymyslel snad Apple dotykovou obrazovku? Ale kdepak. To a mnohem více se dozvíte na dalších řádcích...

První 3D hra (průtrž kačen)

První hrou viděnou z perspektivy samotného hráče nebyl Doom ani Wolfenstein. Musíme zapátrat v mnohem hlubší historii. První pokusy o herní prostředí sledované z vlastního pohledu se objevily už začátkem sedmdesátých let. Lví podíl má na tom Sega se svými elektromechanickými arkádami. Není tedy překvapením, že jednou z prvních „fps“ her bylo Duck Hunt z roku 1969, později nesčetněkrát předělaná lovecká hra pro domácí konzole. Jestli někdo viděl dopředu, byla to v sedmdesátých letech Sega. Dnes už přitom herní konzole, natožpak automaty nevyrábí.

První herní zvuk (ping…pong…)

Můžeme se přít o to, která hra byla jako první. Byl to Spacewar? Chase? Tennis for Two? Jisté však je, že žádná taková před rokem 1972 ani nepípla. Nebyla ozvučená. Revoluci spustil až Pong od Atari. Pravda, moc toho nenahrál, zvuk se vlastně ozýval jen při odpinknutní míčku, ale přesto můžeme říci, že díky Atari už dnes nejsou hry němé.

První cutscény (filmový žrout)

Videosekvence jsou nedílnou součástí moderních her. Stopáží se téměř vyrovnají samotné době hratelnosti a díky moderní technologii dosáhly úrovně filmového střihu. Ve skutečnosti se ale herní cutscény objevily dávno před vynálezem FMV videa či ingame kamery. Bylo to v roce 1980 v bludišťákovém hitu Pac-Man. Při dokončení každého levelu se před hráčem objevila animace, kterak neohrožený Pacman požírá dotěrné nepřátele. Kdo by řekl, že i tímhle bude slavná arkádovka revoluční?

První síťový deathmatch (mezi zdmi)

Mnozí jsou přesvědčeni, že až v Doomu hráči poznali, jak zábavné je soupeření proti živým lidem připojeným do hry z jiných počítačů. Síťový multiplayer byl však již tou dobou dávno znám. Poprvé si jej lidé mohli vyzkoušet ve hře Maze Wars z roku 1975

Mohla se však do ní připojit vždy jen dvojice hráčů, takže skutečný multiplayer se objevil až v MIDI Maze z roku 1987, které dovolilo hru až pro šestnáct hráčů. Vezmeme-li v úvahu, že multiplayer má dnes povinně téměř každá akční hra, je paradoxní, že v MIDI Maze se vůbec nestřílelo. Bylo to v podstatě pacmanovské bludiště převedené do třetího rozměru. Současný progaming začínal poněkud „nevýbušně“…

První nezávislé PC (kopírování zdar)

Když IBM v srpnu 1981 poslalo na trh své PC, zdálo se, že je zaděláno na monopol. Ovšem opak byl pravdou. Stačilo jeden takový počítač koupit, osahat si použité komponenty, napodobit originální BIOS a vlna kopírování mohla začít. Již za rok IBM bezbranně přihlíželo prvnímu klonu „PC Compatible“. Vyrobila jej firma Columbia Data Products a nazvala jej MPC 1600 "Multi Personal Computer". Utržila za něj 56 milionů dolarů. I když si už dneska málokdo vzpomene na „piráty“ z Columbie, kompatibilní písíčka s původní architekturou IBM používáme stále.

První dotykový displej (padesátiletý otisk)

Dnes už také zcela běžně hrajeme na přístrojích co se vejdou do dlaně a ovládáme je mudláním prsty přímo po obrazovce. Dotykový displej však nevymyslel Apple, jak vás o tom mohou příznivci nakousnutého jablka zasvěceně přesvědčovat. Princip ovládání softwaru tlakem na zobrazovač je totiž znám už skoro půl století. V druhé polovině šedesátých let jej popsal britský vědec E.A. Johnson, který dotykové přijímače zamýšlet využít v letecké navigaci.

První skutečný dotykový senzor nazvaný Elograph pak v roce 1971 vyvinul doktor Univerzity v Kentucky Sam Hurst a první zcela průhledný displej reagující na dotyk krátce nato dokončili inženýři švýcarského CERNu. Steve Jobs byl tehdy ještě teenager.

Integrovaný obvod (dva kohouti)

Čechům se vžil do paměti pod roztomilou přezdívkou šváb, ale jinak říkáme malé elektronické součástce, bez níž bychom si nedokázali představit moderní počítače, integrovaný obvod. Skládá se z ještě z menších součástek zvané transistory a od šedesátých let usnadnil vývoj výpočetní techniky, která potřebovala vyřešit základní problém, Totiž jak elektivně vyrábět složité elektrické obvody na velmi malé ploše a zároveň jim zaručit spolehlivost a funkčnost.

Za vynálezce integrovaného obvodu považujeme Jacka Kilbyho, který jej na destičce z germania předvedl kolegům ve firmě Texas Instruments už v roce 1958. Podle legendy pracoval Kilby na obvodu v létě, kdy jako čerstvě přijatý pracovník firmy neměl nárok na dovolenou. Prázdninové dny tak trávil v laboratoři.

Ve stejném roce však došel zcela nezávisle na Kilbym k objevu transistoru také pozdější zakladatel Intelu Robert Noyce. Význam Kilbyho prvenství byl proto ponížen a veřejnost jeho zásluhy dostatečně nevnímala. Přesto nakonec dostal tenhle inženýr z Texas Instruments Nobelovu cenu za fyziku. Stalo se tak v roce 2000. O pět let později Kilby zemřel.

VGA port (koho to vidí mé analogové oči?!)

Možná z vašeho počítačového monitoru dodnes trčí patnáctipinový analogový D-Sub konektor, přes který grafická karta dodává obraz. Víte, jak je starý a kdo ho vymyslel? Bylo to IBM a to již před pětadvaceti lety, když uvádělo na trh novou generaci osobních komputerů pod zkratkou PS/2. Dnes jsou tyto stroje v zapomnění, ovšem D-Sub se stal standardem pro monitory po celá devadesátá léta i kus nového desetiletí. Až nové konektory a rozhraní DVI a HDMI ho odstrčily na smetiště dějin.

Myš a email (ranné sci-fi)

Výzkumník Douglas Engelbart ze standfordského institutu v Kalifornii je odborníky právem nazýván králem interfacu a ačkoliv je jeho jméno laické veřejnosti veskrze neznámé, byl to právě on, kdo už na konci šedesátých let představil světu počítačovou myš, videokonferenci, e-mail, hypertext a také zárodek toho, čemu dnes odpovídá zkratka WYSIWYG, tedy schopnost počítače vytisknout dokument přesně takový, jaký jej vidíme na obrazovce.

Veškeré vymoženosti Engelbart předvedl v roce 1968 na odborné konferenci v San Francisu pro tisícovku užaslých diváků. A pak si je vzal s sebou do výzkumného střediska Xerox PARC, odkud je upirátil Steve Jobs.

Neviditelný pes (byla ho plná česká ves)

Počátky internetu v českém prostředí jsou neodmyslitelně spjaty se dvěma legendárními servery. Seznamem Iva Lukačeviče a Neviditelným psem publicisty a spisovatele Ondřeje Neffa.

Ačkoliv Neviditelný pes dodnes funguje ve spolupráci s Lidovými novinami a má asi i větší čtenost, není již takovým centrem pozornosti jako v druhé polovině devadesátých let, kdy jej Neff v podstatě bez konkurence začal provozovat. Jak sám říká, bylo to na neuvěřitelně pomalém dial-upu sdíleném se sousedem, který když si chtěl zavolat, spadla Neffovi celá práce, a proto web plnil nejčastěji v noci a o brzkých ránech, kdy se vedle ještě spalo.

Prvenství mezi českými internetovými deníky pozapomenutému Neviditelnému psovi nikdo nevezme, stejně jako fakt, že právě tento portál byl jedním z prvních, kde se dalo pod články diskutovat.

-------

A na závěr perlička, aneb když výjimka potvrdí pravidlo. Někdy je revoluční myšlenka tak silná, že ani jméno jejího autora nazapadne. Důkazem je Gordon Moore a jeho zákon. Znáte ho?

Mooreův zákon (chemik věštcem)

Mooreův zákon říká, že „počet tranzistorů, které mohou být umístěny na integrovaný okruh se při zachování stejné ceny zhruba každých osmnáct měsíců zdvojnásobí.“

Toto pravidlo vyjadřovalo exponenciální růst složitosti výpočetní technologie a Gordon Moore ho vyslovil už v roce 1965. Na desítky let dopředu tedy správně odhadl a předpověděl rychlost vývoje elektroniky. Dnes se zdvojnásobování počtu transistorů mírně zpomalilo, dochází k němu přibližně jednou za dva roky, ale i tak se současný pokrok Moorově zákonu stále podobá.

Pikantní je, že Moore vystudoval chemii a polovodičovým součástkám nedlouho před svou tezí vůbec nerozuměl. Technickému oboru však brzy přišel na chuť a svůj osud nakonec spojil s firmou Intel, kterou v roce 1968 spoluzakládal s Bobem Noycem.

Dnes je třiaosmdesátiletý Moore velkým mecenášem. Podporuje různé sociální nadace a školství a je též nositelem řady vyznamenaní za pokrok na poli elektrotechniky.