Ani skvělá 286ka neporazila klony

V osmdesátých letech Apple slavil velké úspěchy s grafickým operačním rozhraním na Macintoshi a Microsoft tutéž věc předváděl ve svých nových Windows. Pojem "osobní počítač" se proto skloňoval už i mezi obyčejnými lidmi.

Sílu tohoto fenoménu si však jako první uvědomilo gigantické IBM. Jeho PC (Personal computer) se stalo nejznámější a nejpoužívanější zkratkou na světě. Zdálo se, že má IBM zaděláno na monopol. Po premiérovém IBM-PC, kterého se v letech 1981 až 1983 prodalo přes dvě stě tisíc kusů, se firma rozhodla výkon osobního počítače pravidelně vylepšovat tak, aby mu spotřebitelé zůstali věrni a měli zhruba každé tři roky důvod kupovat nový model. Proto vznikly řady známé jako XT a AT.

Jenže co se nestalo. Zkopírovat technologii a architektruru originálního IBM-PC nebylo pro third party developery nic obtížného, a tak se IBM brzy dostalo do přímého souboje s klony. A svůj boj nakonec prohrálo.

Přesto jsou jeho originální počítače z osmdesátých let dodnes nesmírně zajímavé. Možná také proto, že je s gustem kopírovalo i někdejší Československo. O legendárních XTéčkách a jemu podobných bude dnešní retro.

IBM Personal Computer, Model 5150

(1981 až 1987)

Že se nějaká událost později stane historickým milníkem, to se obvykle těžko předvídá. Vemte si třeba mimikry Applu. Kdo by řekl, že dva ex-hipíci Steve a Steve, co svou firmu pojmenovali po ovoci, změní díky nápadu s domácím mikropočítačem celý svět?

Ale funguje to i naopak. Když se po pár letech zachtělo na mikropočítačích vydělat i velkému IBM, o jeho úspěchu už nikdo nepochyboval. IBM bylo přece „Big Blue“ – všemocný hegemon, jakýsi Google dvacátého století, který šel do všeho na stoprocentní jistotu.

Proto se 12. srpna 1981 narodil Osobní počítač, krycím jménem  IBM's Personal Computer, Model 5150. Klíčovým faktorem jeho úspěchu byla snadná rozšiřitelnost díky stavebnicové architektuře. IBM zkrátka postavilo svůj stroj ze součástek, které byly zrovna k mání namísto toho, aby draze a dlouho vyvíjelo své vlastní a pak je v bedně obrazně řečeno zamklo. Prostá snaha ušetřit náklady na vývoj definovala smysl písíčka jednou pro vždy.

PC fungovalo na tehdy mladé architektuře x86 s šestnáctibitovým procesorem Intel 8088 o taktu 4,77 Mhz. Ten svým výkonem deklasoval soudobou konkurenci založenou stále ještě na osmi bitech, ovšem zbytkem komponent už PC nijak neuchvacovalo. Dá se říct, že v mnoha ohledech naopak zase padalo až pod výkon některých osmibitových počítačů.

Nebyly to ale čísla a svaly, co IBM-PC navždy dostalo do učebnic. PC především odstartovalo úplně novou etapu moderní společnosti. Kolem nového stroje se vyrojila dosud nevídaná produkce spotřebitelských komponent, vyvíjel se nezávislý software od third party developerů, psaly se první naučné knihy a začaly vycházet počítačové časopisy. A díky reverznímu inženýrství začalo osobní počítače vyrábět také mnoho nezávislých firem, takže nápad s otevřenou architekturou zajistil světu hardwarovou svobodu.  Ačkoliv z dnešních stamilionů písíček nemá IBM ani cent, může být na svou minulost právem hrdo.

----

Tip: IBM se při sestavování PC rozhodovalo mezi procesorem 8086 od Intelu a MC68000 od Motoroly. Nakonec vyhrál úplně jiný čip, intelácký 8088, což byla zjednodušená a slabší varianta 8086ky s osmibitovou vnější sběrnicí, umožňující spolupráci s levnějšími čipovými sadami.

Tip2: Snadná zkopírovatelnost originálního PC byla způsobena poměrně vstřícnou politikou IBM, které bylo ochotno zveřejnit podrobná technická data včetně diagramů obvodů a kompletního zdrojáku BIOSu.

Tip3: PC bylo ve svých začátcích dodáváno s grafickými adaptéry CGA, MDA nebo Hercules. CGA adaptér měl tu zvláštnost, že se přes svůj kompozitní výstup dal připojit i k obyčejnému televizoru, čímž se PC přiblížilo malým osmibitovým komputerům.

IBM PC XT 5160

(1983 až 1987)

IBM se poměrně brzy, už v březnu 1983, rozhodlo modernizovat své originální PC a to takovým způsobem, že vzniknul počítač s úplně novu specifikací a úplně novým typovým označením XT. Obě řady se pak několik let prodávaly vedle sebe v mnoha různých specifikacích i cenách.

XT znamenalo Extended Technology a stalo se dalším hitem ve firemní nabídce IBM. Bylo však spíše určeno bohatším zákazníkům a velkým firmám, vždyť kompletní sestava s 640Kb RAM, desetimegovým harddiskem a barevným monitorem stála astronomických osm tisíc dolarů. Applovský Macintosh byl za třetinovou cenu. I když je pravda, že měl trochu jiné cíle a jinou klientelu.

XT bylo prvním a na nějaký čas také poslední počítačem s harddiskem ve standardní výbavě. Mělo také diskety místo kazet, více základní paměti, rozšířenou šestnáctibitovou sběrnici,  grafický adaptér EGA a zároveň poskládalo rozšiřující sloty na základní desce tak dobře, že se podle toho řídí počítačová architektura dodnes. Veškerý pokrok XTéčka zkrátka splňoval nároky, jenž mu jeho nová zkratka předurčovala.

---------

Česká stopa:

PC-XT byl prvním typem počítače, který se kromě západních firem rozhodlo klonovat také Československo. Podle napůl kradené a napůl okopírované technologie se mohla pro ty nespolehlivější české podniky a JZD vyrobit třeba takováto sestava: základní deska ze Slušovic, procesor 8088 od Siemensu, monitor od německého Profexu, černobílý grafický adaptér Hercules a bedna se značkou Zbrojovky Brno. České XT se mohlo jmenovat třeba Consul 331, ale pořád to byla totální všehochuť na dané téma, která jakýmsi zázračným způsobem fungovala.

Na 20megovém harddisku pak mohl běžet kromě MS-DOSu například standardní DOSový manažer XtreePro, zahrát jste si mohli Tetris nebo formule od Accolade a od roku 1989 bylo na Consulu možné spustit i legendární český textový editor ze svazarmu T602.

Kvůli nižší ekonomické síle obyvatelstva se PC-XT v českém prostředí takřka naturalizovalo a vydrželo lidem sloužit mnohem déle než na západě. Pokud ovšem nezemřela technika, což mívalo z hlediska nedostatku náhradních dílů fatální důsledky. Sehnat druhý harddisk byl pro českého majitele Xtéčka v devadesátých letech obrovský problém, neboť v cizině už kompatibilní kusy neměli a u nás, u nás vlastně nebyly nikdy. Spousta majitelů se zachraňovala jen přes bazary a řádkovou inzerci.

IBM Personal Computer/AT Model 5170

(1984 až 1987)

Třetí generace Osobních počítačů od IBM přišla tři roky po originálním PC. Počítač s novou specifikací AT za pět tisíc dolarů byl například prvním, který využil sílu nového intelovského procesoru  286 na šesti a později i osmi megahertzích. Díky modernější architektuře mohl také stroj adresovat až 16MiB operační paměť a v devadesátých letech na něm běhaly nové šestnáctibitové Windows 3.0.

Pevný disk byl v AT 286 již standardně dvacetimegový a také zhruba dvakrát rychlejší než v XT. Dnešní uživatele ale může stále šokovat jeho poruchovost. Ta činila 25 až 30 procent po jednom roce činnosti.

Po roce 1987 mohly pozdější modely AT nést také pokrokový grafický adaptér VGA. Pro něj se tvořily aplikace a hry skoro až do přelomu milénia.

V druhé polovině osmdesátých let však již IBM muselo zcela rezignovat na boj proti záplavě hardwarových klonů. AT 286ka byla tehdy nejkopírovanějším počítačovým systémem na světě a její označení se používalo v podstatě pro každý osobní počítač s podobně navrženou základní deskou, zdrojem, bednou, BIOSem a šestnáctibitovými rozšiřujícími sloty. Architektura systému AT byla tak nadčasová a univerzální, že specifikaci „AT-class“ používala ještě v devadesátých letech Pentia Pro. Z hlediska softwaru jsou s Atéčkem zpětně kompatibilní dokonce i dnešní počítače.

Átéčko, to byl zkrátka počítačový úkaz – přežilo extrémně dlouhou dobu a přežilo i různé technologické trendy.  Jediný, komu byla jeho nezničitelnost proti srsti bylo nakonec paradoxně IBM. Pro něj totiž AT286 znamenalo víceméně neúspěšný pokus o zničení poloilegální produkce napodobenin. Když v roce 1985 dokázal Compaq postavit první PC se zcela novým procesorem Intel 386, ztratilo IBM dokonce i technologický náskok.

IBM PS/2

(1987 až 1993)

IBM si koncem osmdesátých let uvědomilo tragičnost svého postavení. Kvůli klonování se stal Osobního počítač natolik obecným pojmem, že už v nikom neevokoval spojení s Big Blue a to pro firmu znamenalo jak ztrátu odbytu, tak i prestiže. Přesto se IBM ještě jednou pokusilo převrhnout váhy osudu na svou stranu. Všechna dosavadní Xtéčka a Atéčka hodilo za hlavu a v roce 1987 začalo prodávat úplně novou platformu PS/2.

Tato dvaatřeticebitová architektura s novou sběrnicí MCA však i přes velkou reklamní masáž za půl miliardy dolarů ročně neuspěla. Způsobily to hlavně vysoké ceny sestav a také paranoidní strach IBM z nové klonizace, což způsobilo zbytečnou uzavřenost systému vůči třetím stranám.

PS/2 neuspělo, ale přitom po něm zbyla celá plejáda inovací. Namátkou třeba „fialový a zelený“ port pro klávesnici a myš, grafické rozhraní VGA, paměťové moduly SIMM, diskety s vylepšenou kapacitou na 1,44 MB, analogový video port a sběrnice MCA, jenž byla v rychlosti překonána až o šest let později sběrnicí PCI a v některých funkcích až sběrnicí PCI-X z roku 1998.

Přes snahu IBM všechno licencovat si konkurence PS/2 de facto rozebrala a opět zkopírovala vše, co se zdálo užitečné. IBM tak definitivně ztratilo pozici největšího výrobce osobních počítačů, vlastně stačilo pouhých deset let, aby si PC platforma začala žít nezávisle na tom, kdo ji stvořil.

Dnes už si ale IBM ze ztráty PC nic nedělá. Ostatně je to firma se stoletou tradicí, která je na střídání technologických vln a trendů zvyklá. Jednou vyráběla děrné štítky, podruhé zas osobní počítače a dnes vidí budoucnost v cloud computingu a v přenosu velkých dat. Do patnácti let prý máme očekávat příchod úplně nové vývojové etapy. Bude o nanotechnologiích a kognitivních počítačích. Stroje se samy budou učit, jak nám co nejvíce zpříjemnit či otrávit život…