V souvislosti s výše uvedeným stanoviskem AHP mě napadla jedna zvláštní okolnost. Připadá mi docela paradoxní, že kdykoliv se objeví nějaká informace související se škodlivostí počítačových her, vždy se o ní dozvím prostřednictvím herních médií (tedy internetu či herních časopisů). V dnešní společnosti možná opravdu existuje nějaký názorový proud zaměřený proti počítačovým hrám. Je ale dle mého názoru velmi slabý či docela marginální. Alespoň v českých podmínkách určitě, ale mám za to, že ve zbytku Evropy to bude spíše podobné. Herní média posilují a snad i spoluvytvářejí mylnou představu, že existuje určitá kampaň proti hrám a hráčům, která má větší mnohem rozsah a podporu veřejnosti, než je tomu ve skutečnosti. Asi je přirozené, že si každá komunita (byť uměle) vytváří své nepřátele a tím posiluje svou identitu, jednotnost, jinakost či kdovíco ještě, ale už to začíná být poněkud únavné. Zmíněný pořad ČT jsem neviděl a vlastně si ani nevzpomínám, že bych kdy v novinách či televizi protiherně zaměřenou zprávu zachytil, snad někdy docela dávno. V herních médiích jich však bylo nepočítaně… Přestaňte psát podobné zprávy a uvidíte, jak se zázrakem stane naše společnost tolerantní!
Nesrozumitelnost bych autoru rozhodně nevytýkal. Text se mi zdá stylisticky čistý, nadbytkem cizích slov dle mého netrpí, čte se hezky. Docela hutný je, ale to se dá vzhledem k jeho obsahovému zaměření pochopit.
Vaše články jsou jistě zajímavé, ovšem připadají mi jako celek poněkud nekonzistentní. První díl („Ponoření a plynutí…“) naznačuje, že se bude jednat o analýzu daného tématu zejm. z hlediska jeho recepce, „mechanismů, jak WoW hráče ukotvuje ve svém virtuálním univerzu“ apod. První text se jeví poněkud „neutrálně“, nepodrobuje hru jednomu konkrétnímu čtení, analyzuje, co hráče ve WoW udržuje, co je motivuje apod. Přestože jste tuto dle mého názoru velmi zajímavou problematiku pouze nastínil, v dalších textech už se k ní prakticky nevracíte, vzdalujete se jakoby od díla samotného a podrobujete jej už velmi „úzkému“ a jednostrannému čtení zejm. skrze analytickou psychologii. Nemohu si pomoci, ale dle mého názoru váš druhý a třetí text pouze dokazuje, že poznatky určitého oboru (v tomto případě analytické psychologie) lze bezproblémově (?) aplikovat na určitý kulturní konstrukt (v tomto případě WoW). Kromě toho, že tento přístup se může jevit poněkud mechanický a účelový, ho rovněž v daném kontextu a dané době nepovažuji za příliš produktivní. Není pro pochopení díla v jeho celistvosti a rovněž média samotného daleko užitečnější pokračovat ve zkoumání fumgování hry, jejího motivačního systému, její recepce atd. atd. než ho mechanicky podrobovat optice jednoho konkrétního diskurzu (dnes je to Jung, zítra třeba Freud)?
Propříště byste si mohl odpustit podobné osobní výpady a věnovat se výhradně věcné argumentaci. Nebo raději napsat vlastní text, ať můžeme hezky srovnávat :)
Atributy hry a způsoby prožívání, které článek popisuje, jsou přece součástí naprosté většiny (MMO)RPG...V čem komkrétně WoW vyniká? Proč je úspěšnější než podobné hry téhož žánru? Na to jsem odpověď nedostal, text je velmi obecný, vpodstatě nevystihuje specificky WoW, ale kterékoliv zástupce žánru.
deloix: A v určitých směrech je zase v současných hrách víc nerealističnosti a nadsázky než kdy dřív, srov. např. trend extrémně přesvícené, efektní (a často až kýčovité) grafiky, důraz na rychlost, explozivnost atd., zkrátka na přesycení smyslů audiovizuálními vjemy.(Z poslední doby je tenhle přístup doveden do krajnosti třeba ve Split/Second, ale mám pocit, že do určité míry je zastoupen ve většině her posledních let.) Ano, tato "přehnanost" má určitě mnoho společného s estetikou akčního filmu, ale připadá mi ještě daleko intenzivnější než v kinematografii...
"...na smetišti dějin" Není to trochu přehnaný nadpis? Rozhodující přece není, jestli vznikne pokračování, ale jestli se na dané dílo dodnes vzpomíná či se (pokud možno) dodnes hraje. A takový PT se výrazně vryl do paměti řady hráčů včetně mě, rozhodně bych netvrdil, že je "na smetišti".
