Recenze
Jednoduše by se to dalo popsat kombinace RE4 a RE7. Grace čelí teroru jako absolutně nezkušená FBI analytička, která většinu času sedí u počítače, pouze díky jejímu šéfovi, který dostal výborný nápad poslat ji na místo, kde její matka zemřela. Šéf roku!
Za Grace se skvěle hraje v první osobě, která vás více vtáhne do hry. Jedná se o skutečný survivor, málo munice, málo lékárniček, málo všeho kromě zombiků v labyrintu chodeb léčebny. Občas se prohodíte s Leonem, ale pouze na chvíli. První polovinu hry táhne Grace za provaz až pak se okov chopí Leon.
Zajímavé jsou schopnosti zombíku, jelikož si pamatují, co dělali předtím, než se proměnili. Uklízečka olizuje zrcadla, jako divá, další neustále vypíná světla, operní zpěvačka, která vás doslova ochromí jejím hlasem.
Milovníci čtvrtého resiho si přijdou na chuť. Ani se nedivím, že před pár lety vyšel remake 4. Vývojáři perfektně převzali herní styl remaku a obohatili 9 více animací, kdy Leon seká hlavy svou věrnou sekyrou nebo svou botou o zeď. Ano, Leon je prostě Chuck Norris, který se s tím nemaže.
Příběh zabere přibližně 15 hodin, či méně. Záleží pouze na vás. Poměrně slušná délka, ale uteče to strašně rychle, jelikož jsem se u toho strašně bavil.
Víc toho neprozradím. Běž te si to zahrát!
Kombinace dvou herních stylů z RE4 a RE7
Zvuková stránka
Grafické zpracování
Krátký příběh, jelikož se u toho dobře bavím
Děj se odehrává v 60. letech v malé vesničce Ebisugaoka v Japonsku. Hned zprvu se seznámíme s mladou Hinako, která jak si má potíže s rodiči a hledá útočiště s přáteli. Ne dlouho poté se začnou dít podivné věci a z klidné vesničky nastane noční můra.
Jistý problém mi dělal soubojový systém. Popravdě jsem hrozně unavený ze soulslike combat systémem a nebyl z té to volby velmi nadšený. Jistou frustraci jsem pocítil častokrát, kdy jsem útočil na příšeru postávající u rohu zdi a namísto úder do nepřítele jsem zasáhl zeď (i když jsem měl lock na příšeru) a v ten moment se spustí animace jenž postavu na chvíli ochromí. Postava při combatu se chová na můj vkus trochu opožděně. Tím chci říct při provedení útoku je menší delay, kdy se dá provést úhybný manévr. Nebudete pouze máchat kovovou trubkou, jak tomu u série bývá, ale dojde i na bedné i těžké zbraně (i nelická či "živočišná zbraň", ale to je spoiler). Pokuď očekáváte střelné zbraně, tak vás zklamu.
Inventář je malý ale pestros předmětů veliká a budete si zoufat, který předmět si ponechat. Pripadal jsem si, jako v Resident Evilu, ale na rozdíl od toho nemáte možnost si předměty schovat do truhly, spíše je darovat k oltáři za víru (Faith) k vylepšení schopností, jako zvýšení zdravý nebo staminy, ale i získání Omamori, jenž při obsazení do slotu získáte výhodné schopnosti.
Hra tedy nabízí survival prvky a i možnost ze souboje utéci a věřte mi, často je to správná volba (asi po třech třetinách se soubojím nevyhnete, jelikož vám hra zablokuje cestu dokuď neporazíte všechny nebo dané nepřátele). Bohužel náročných Boss fightů se nevyhnete. Hrál jsem na Hard obtížnost a Final Boss fight mi dal zabrat. Hrač tedy potřebuje hrstku trpělivosti a jít na souboj systematicky a ne se do všeho ihned vrhnout.
Hra nabízí 5 konců přičemž při prvním dohrání lze dosáhnout pouze jednoho konce. Je tedy nezbytné hru dohrát alespoň na New Game++, abychom se dobraly skutečného konce. Teprve jsem na začátku New Game+ a už mohu říct, že dialogu v cutscenách jsou jiné než při prvním průchodu.
Silent Hill f se dá rovnat k druhému dílů. Po dokončení příběhu cítím sympatie a úzkost k hlavní postavě mladé Hinako, jako k Jamesu. Nebohé duše trpící z vlastní minulosti. Hinako to měla ovšem těžší. Má problém zapadnout mezi děti, jelikož je jiná, přátelé si z ní utahujou za zády a jediný (pravý) přítel ji bere spíše, jako parťáka v dětské hře a nikoliv jako děvče, jak by si přála. Jako by to nestačilo, jsou tu i rodiče, kteří mají jisté očekávání, jenž její dcera dosáhne svého poslání.
Grafické a audiovizuální zpracování
Možnost znovuhratelosti s jiným koncem
Sekvence s puzzly
Nedotažený kombat systém
Přehnaně akční pasáže v posledních 4 kapitolách
Nemohl jsem se zbavit pocitu, že postava Thaumaturge je Witcher, ale v jiném století a fantasy prostředí. Zaujala mě fantasy s kombinace historické zasazení i postav počátkem 20. století.
Historické zasazení a prostředí
Nápaditý příběh
Slušný soundtrack
Combat systém může po čase unavit
I po půl roce vydání dochází k menším bugům
Neuvěřitelná jízda humoru.
