Seriózní freewarovky

„Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dny, kdy to bude daleko horší.“ Tak kdysi pravil jeden chytrý pán, jmenoval se Jan Werich a pravdivost jeho výroku bude nejspíš vždy více než trefná. Celý svět totiž není žádné kvetoucí poupátko, naopak, pere se s problémy, jejichž následky mohou nabrat katastrofálních hodnot. Část herní sféry se na některé více či méně závažné problémy snaží upozornit, podat vlastní názor a do jisté míry ovlivnit. Budeme jim říkat seriózní hry, protože se svým konceptem snaží zapůsobit vážně. Ale do stejné skupiny můžeme zařadit i jejich odlehčené typy, které se snaží zároveň o pobavení publika. Čeká nás výlet do freewarového světa! Proto rychle naskočte do již rozjetého vlaku, abychom mohli společně okusit tyto kouty plné zajímavostí, nad nimiž by se nemělo jen tak mávnout rukou.

Není to jen kus masa!

Nechci působit jako posel špatných zpráv, ale u nadcházející části nelze najít mnoho pozitiv. Mluvím o problémech spjatých se zvířecí rasou, kde bychom si možná měli přichystat kapesníky a dát průchod veškerým emocím, protože to, co se děje, je zkrátka k pláči. Tak či onak, uspořádaná soutěž Yoyogames na téma „zachraňte planetu“ zapříčinila vznik mnoha zajímavých titulů, jichž do našeho spektra spadá vskutku značně. Jedním z nich je Chimp Venture, plošinovka typických hratelnostních rysů, avšak s pořádným hloubkovým podtextem. Konkrétně se zaměřuje na klonování zvířat, v jehož pokračování se v roli jediného žijícího šimpanze na světě snažíme mermomocí zabránit. Do záchranné operace se taktéž vrháme v Rescue: The Beagles, kde je naším úkolem vysvobodit určitý počet psů na cizí planetě. Hra jako taková sice nevyčnívá nijak oslnivým grafickým pozlátkem, ovšem díky zajímavým prvkům jí nelze než doporučit.

A aby toho nebylo málo, do třetice všeho dobrého i zlého, se ve hře Pig Rescue vydáváme na severní pól v kůži eskymáka, abychom pomohli mrznoucím nikoliv prasátkům, nýbrž morčatům, co se vámi nechají vést do hřejivého místečka v iglú. Další dvě jmenované hry spojuje krom ledového prostředí i opačný postoj k věci, tudíž vyměňují záchranu za brutalitu. Zatímco Harpooned naráží na vyvražďování ohrožených velryb, Seal Hunter se v bezmozkovém střílení utápí v kalužích krve s tuleni. Přitom byste měli nakonec dospět k mrazivým pocitům v zádech a uznat, jak moc je všechno tohle špatné a nelidské. Jo, funguje to!

Strana zelených

Když už padla řeč o soutěži Yoyogames, určitě bychom v našem výběru neměli vynechat titul GreenTech, který si z ní odnesl rovnou zlatou medaili. Důvodů, proč se tak stalo, je mnoho. Na první pohled zaujme atypickou stylizací zahalenou do odstínů zelené barvy a hned pod slupkou se pak nachází neotřelé téma, jímž se zaobírá – totiž znečištění ovzduší. Že se nad námi ozónová díra rozrůstá jako trhlina na ponožkách, ví snad každý, a v této hře propadneme snažení o změnu tohoto stavu. Ovládneme totiž větrné proudy, díky kterým máme možnost nahánět zplodiny z elektráren do jakýchsi čističek, čímž se vzduch výrazně zlepší a my budeme moct zas o něco lépe dýchat. Určitě to ale nejsou jenom elektrárny, které představují úlohu kazisvětů, nýbrž i automobilová doprava, na níž si blíže posvítili lidé z Greentube se závodní hrou s názvem VW Polo Cup. Dobře, reklamní kampaň je na první pohled zřejmá, samotnou kvalitou si také moc nezadá, ale aspoň se snaží. Podstatou je jezdit ekologicky, tj. s co nejmenší možnou spotřebou benzínu, což pravda není zrovna zábavné, nicméně příkladné.

Jakožto známý a velice zdařilý hit, co se týče ekologického zaměření, se může označovat City Rain, tahová strategie zkombinovaná se sociálním simulátorem a tetrisem. Šílené? Ano, leč zábavné, vysoké hodnocení a mé osobní doporučení je zcela zaslouženě na místě. Zato Planet of Plant tak ambiciózní zdaleka není, jedná se o zboku viděnou arkádu, v níž se vydáváte do světa plného masožravých rostlin za účelem likvidace. Nikterak zázračnou náplň v sobě hra neskýtá, ale na to, že jejím autorem je pravděpodobně dvanáctiletý klučina, musíme smeknout. Mládí vpřed!

Základ života

Přestože staršího data, určitě se nemusí před nikým krčit v koutku. Toť Virtual U, hra kloubící slova typu bizarnost, nevšednost, či šílenost, a přitom se dokáže pojmout učebnicově. Oč jde? Hráč se dostává do role ředitele a rektora v jedné osobě na univerzitě, kde musí řešit povětšinou problémy ekonomického rázu. Nejspíš sami zjistíte, že to není nic jednoduchého a možná se něčemu i přiučíte, a to je dobře. O mnoho jednodušeji je zpracována hra ze školského prostředí Marker Mayhem, u níž mozkové závity prohánět nemusíte. Stačí si díky ní připomenout uspávající atmosféru v lavicích, po které touží snad všichni kromě učitele. Ale popravdě, právě on přeci může za to, že nikoho nezaujal.

Vyvolat zájem se však snaží hra Food Force, aby přiměla lidi k větší solidaritě vůči oblastem trpícím hladomorem. A svým způsobem se jí to proklatě daří, protože obsahově přináší strhující zážitek, který by vám měl padnout do náručí co možná nejdříve. Pravým opakem hladomoru je jak známo obezita, kterou trpí (a teď ruku na srdce) nemalý počet lidí. Všechny hamburgery, klobásky, vysokokalorické nápoje, takové nabídky se jen těžko odmítají. Jenže bez pohybu se všechny negativní hodnoty jídel nasčítají a výsledek se uloží v tukové hmotě, s níž se při procházce ulicí setkáváme čím dál častěji. Tento problém si vzal na paškál titul Fat World, u nějž se jednoho člověka chopíme a budeme mu řídit život – zdravý po všech stránkách, aby se dožil co nejdelšího věku. Příkladné!

Nuže, dorazili jsme na konec okružní cesty, je po problémech, na chvíli. Snad se jim budeme v reálném životě zdárně vyhýbat, ale stoprocentní úspěšnost je úkolem z kategorie nedosažitelných. Musíme je však pochopit a podle toho pak řešit, o to jde.