Ze světa flashového II

Hned několikrát jsme v nezávislém podcastu zodpovídali dotaz, proč se tak málo věnujeme nezávislých flashkovkám, když se mezi nimi najde spousta kvalitních titulů. Pravdou však zůstává, že náš freewarový archiv obsahuje téměř zcela výlučně pouze a jen stažitelné tituly, což u flashkovek nebývá tak jednoduché. Náš občasník Ze světa flashového se v prvním díle podíval na hříčky Daniela Benmerguiho. Spojovací element dnešního výběru bude prostý – nabídneme jen to nejlepší, co jsme za poslední týdny objevili. Směle do čtení!

The Company of Myself

Nenápadná minimalistická plošinovka The Company of Myself vypráví příběh jednoho zarytého samotáře, který se přes všechny životní překážky potkává pouze a výhradně se sebou samým. A že to myslíme doslova, o tom se můžete přesvědčit na vlastní pěst. Černokněžník s černým kloboukem totiž dovede mávnutím kouzelného proutku (rozuměj stisknutím mezerníku) vrátit čas tak, že aktivní postava se bude nacházet na počátku kola pasivní jako duch, a bude opisovat kroky předcházející stisknutí mezerníku. Hráč musí ducha využívat, tu se z něj odrazit na vysokou plošinku, tady jej pro změnu nechat otevřít dveře. Aby toho nebylo málo, počet duchů se s postupem úrovněmi zvyšuje, což umožnilo tvůrcům vytvořit velmi nápadité logické hádanky. A je to zejména parádní level design, který dělá z The Company of Myself titul hodný vyzkoušení.

Deflectorpool

Další flashovkou, u níž velmi záleží na zvolené taktice, je Defenderpool. Na rozdíl od The Company of Myself zde nelze celou akci dlouze promýšlet. Naopak, jedná se o typický přírůstek do žánru logických rychlíků. Hráč se v něm ujme ovládání barevné koule, jež může absorbovat pouze balonky s vodou té barvy, kterou má koule na sobě. To s sebou přináší taktizování, neboť změna barvy vyžaduje stisknutí myšítka a náraz do pytlíčku s daným odstínem. Samozřejmě platí, že čím více balonků proletí skrz, tím více se blíží konec hry. Defenderpool tak sází zejména na ryzí hratelnost, kterou ještě podtrhává kvalitní nabídka všelijakých bonusů a power-upů. Díru do světa rozhodně neudělá, za zkoušku ale rozhodně stojí.

ClickPLAY 2

Pokud jste doteď měli pocit, že se článek pouze rozjíždí, tak nyní se dostáváme s otáčkami téměř do červeného. ClickPLAY 2 je totiž absolutně úchvatnou záležitostí, jíž by neměl minout nikdo, kdo si alespoň trošku libuje v nápadité hratelnosti. Tato černobílá arkádka si pro vás v každé úrovni nachystala jediný úkol – nalézt skrytý symbol PLAY, který vás posune do dalšího kola. Jak jej nalézt, toť otázka pro každé kolo. Jednou je třeba seřadit mňoukající kočky podle abecedy, jindy donutit vajíčko, aby si schovalo sluneční brýle, abyste jej následně mohli bodat do oka a ono spadlo z police na zem. ClickPLAY 2 obsahuje doslova hromadu nápadů a byť mnohdy jde o neoblíbený pixelhunting, řešení bývá prakticky vždy velmi logické, až si pak člověk říká, jak jej mohl přehlédnout. Pětadvacítka úrovní  pobavít na pěknou půlhodinku, což je dostačující čas na velmi příjemné odreagování.

Time Fcuk

Z nesmírně originální hříčky ClickPLAY 2 se nyní přesuneme k výtvoru mistra na slovo vzatého, Edmunda McMillena, kterému při vytváření Time Fcuk asistoval William Good. Jedná se o netradiční, z boku viděnou, plošinovku, v níž se hráč může přepínat mezi dvěma prostory, což přináší spoustu zajímavých situací. Některé plošinky například  nejsou vidět a aktivními se stanou až ve chvíli, kdy se postavička přepne do druhého rozměru a naopak. Díky tomu se Edmundovi podařilo zapracovat do hry nespočet logických úkolů, přičemž nalezení řešení mnohdy vyžaduje dost přemýšlení. Bohužel však Time Fcuk trpí nepříjemným opakováním úrovní ve chvíli, kdy se přepnete do rozměru, kde není k dispozici žádná plošinka, pouze zeď. V tuto chvíli totiž postavička zemře a musí kolo opakovat, což nepotěší zejména ve chvíli, kdy se pracně dostanete téměř k cíli a poté si spletete písmenko A a S…

Cave Chaos

Dnešní putování po světě nezávislých flashovek zakončíme na půdě vývojářského studia Nitrome, konkrétně pak na návštěvě u jejich hříčký Cave Chaos. V té se hráč vžije do role malého chlupáče, patrně myši, která se snaží utéct z bortící se jeskyně. Obdobně jako například v parádním Canabaltu tak nezbývá, než utíkat před blížící se zkázou, což zní jako velmi dobrý nápad. Bohužel se ale Cave Chaos ne zcela povedl hratelnostně. Těžkopádné ovládání dosti sráží kvalitu, stejně jako průběžné „dostavování“ cesty před vámi. Netopýři, kluci ušatí, totiž přinášejí nové a nové plošinky, což sice může vypadat efektně, ale když je předběhnete a spadnete do hlubin, přestanete je mít rádi. Cave Chaos se tak jeví z dnešního výběru jako nejslabší článek, což z něj ale nedělá vysloveně špatnou hru. Naopak, v tak silné konkurenci bylo velmi těžké se prosadit. Věřím, že jste si i vy našli svého favorita a těšíme se někdy příště u občasníku Ze světa flashového na viděnou.