Trials Rising – dojmy z uzavřené bety

Říkal si Hurikán, kluk jako ty, na krku osmnáct, nesplnil slib. Zúčastnil se extrémních závodů Trials Rising, skončil držkou přímo v rozlitém betonu a nikdo už jej nikdy neviděl. I tak by se dal popsat život vašeho jezdce v novém počinu ze stáje Ubisoftu, který jsem si mohl vyzkoušet v uzavřené víkendové betě.

KOLA SE KROUTÍ DÁL

Sérii Trials už většina z vás zná – jak by také ne, když doposud čítá již úctyhodných 15 her. Málokdo ví, že poprvé jsme v dávné minulosti jsme trialové kreace studia RedLynx mohli vyzkoušet ve flashových hrách, vycházejících s železnou pravidelností od přelomu tisíciletí až do roku 2007, kdy se série z prohlížečových hitů počítačových učeben překlenula do AAA 2.5D zábavy, která je nám servírována dodnes. V jaké kondici se však nachází další plnohodnotný díl, směřovaný na příští rok?

Inu, nebudu vás dlouho napínat, je to stále ta stará dobrá odlehčená zábava. To ostatně zjistíte hned při prvním spuštění hry, kdy svému jezdci můžete nejen změnit barvu kůže v rámci kompletní RGB palety, ale nastavit lze i hlas, a to až na maximální level, nazvaný poeticky „ultra dramatická žena.“ Nebojte se však, že by se z Trials stalo konverzační drama, to jen když překonáváte jeden z mnoha absurdních skoků, tak vaše postava ječí nadšením, případně hrůzou.

To vám takhle hra odpočítává start na dlouhé a nezáživné prkenné lávce, přičemž ve chvíli, kdy máte vyrazit, pod vámi bouchne rampa a během vteřiny se již řítíte jedním zběsilým loopingem za druhým.

A že vás takového jekotu čeká spousta! Právě tratě a jejich prostředí jsou totiž hlavními zbraněmi hry. V betě se jich nacházelo celkem devatenáct, a musím uznale pokývat hlavou, že se každá nejen povedla, ale také lišila od těch ostatních, skrývajíc nejedno překvapení. To vám takhle hra odpočítává start na dlouhé a nezáživné prkenné lávce, přičemž ve chvíli, kdy máte vyrazit, pod vámi bouchne rampa a během vteřiny se již řítíte jedním zběsilým loopingem za druhým.

MOTOR UŽ PRÁCI VZDAL

Prostředí se ve hře nachází hned několik, tvůrci totiž herní mapu pojmuli opravdu megalomansky – obsahuje prostě celý svět. Mohou si tak dovolit trať zasadit na libovolné místo, a nebojí se toho využívat. De facto při každém otevření nového závodu jsem si říkal, že bych chtěl být přítomen poradám, na kterých tyto nápady vznikají. Představuji si to nějak takhle:

Šéf projektu: „Tak kluci, co kdybychom vymysleli novou trať?“

Vývojář 1: „Dobrý nápad! Dal bych tam obří pirátskou loď z poutě, která se bude houpat a hráč na ni bude najíždět!“

Vývojář 2: „Já bych tam dal zasychající beton, do kterého bude hráč v cíli dopadat!“

Vývojář 3: „A co třeba obrovskou rampu, která vás vymrští půl kilometru do cíle?“

Vývojář 4: „Já bych tam chtěl trať v Černobylu.“

Vývojář 5: „Tak já v tom případě na Mount Everestu!“

Vývojář 6, evidentně znaven po včerejším flámu: *pomalu zvedá hlavu* „Letadlóóóóóóó!“ *hlava opět padá na stůl*

Šéf projektu: „Super, bereme všechno!“

Ano, slyšeli jste dobře. Jeden z levelů se odehrává v letícím letadle – a pro vývojáře to očividně není žádný problém. Neberou se totiž vážně, kašlou na to, jak normálně vypadá mainstreamová produkce. Proč nezměnit cílovou bránu na cílovou demoliční kouli? Proč bychom vaše sponzory nenazývali sugar daddies? A proč by vaše postava po vyhraném závodě nemohla na ostatní ukazovat zadek? Vždyť vaše postava má zelenou pleť, všechno je úplně jedno… A víte co? Vystřelte ji z motorky a snažte se ji pomocí výbušných barelů dostat co nejdál! Ano, i tato kejkle, všem známá z Flatoutů, je zde přítomná. Zatím je jen jedna, ale věřím, že se tvůrci vybičují k dalším skvělým výkonům a nabídnou ještě více šílenosti.

POD STUPNĚM VÍTĚZŮ SILNIC KRÁL...

Hlavní premisa Trials Rising je samozřejmě extrémně jednoduchá – překonejte co nejdřív překážkovou dráhu, která před vámi stojí, a to bez ohledu na to, že se vám ničí a mění přímo před očima. Existují ale samozřejmě i jisté modifikace, kupříkladu nutnost po cestě udělat pět back flipů, tři front flipy nebo třeba stoppie (zpomalování čistě na předním kole). V jiných případech je nutné udržet motorku alespoň 20 vteřin ve vzduchu, nespadnout ze stroje více než pětkrát nebo dokonce projet celý okruh bez pádu, který by vás jinak poslal k nejbližšímu z hojně rozmístěných checkpointů.

Největším kouzlem této hry je však návykovost, která jde ruku v ruce s jednoduchým ovládáním, pevně se držícím formule easy to learn, hard to master. Hraní na klávesnici je kvůli nutnosti co nejpreciznějšího ovládání spíše kratochvílí pro sebemrskače, pokud se však budete držet gamepadu, tak pravý trigger značí plyn, levý brzdu, levý analog slouží k naklánění a nic jiného k ovládání motorky nepotřebujete. Trochu problémy jsem měl s rozmístěním restartovacích tlačítek, kdy start od posledního checkpointu zabírá na Xboxovém gamepadu tlačítko B a restart celé tratě je namapován k tlačítku zpět, šlo ale spíše o sílu zvyku, jež bylo nutné překonávat i při pohybu v menu, ke kterému slouží triggery.

Netřeba asi doplňovat, že existují hráči, kteří s jedním prstem v nose a druhým v…no, však víte kde, projedou celou oblast pod 40 vteřin.

Pokud už máte něco odehráno, jednodušší začátečnické tratě projedete i na první pokus na zlatou medaili, ty těžší pak ve snaze o co nejlepší čas několik pokusů zaberou. V betě však byla přítomná i jedna extrémní trať, a ačkoliv si Reddit stěžoval na to, že až tak extrémní není, já s ní měl takové problémy, že mi její první průjezd zabral bezmála 36 minut, zahrnujících 220 restartů. Netřeba asi doplňovat, že existují hráči, kteří s jedním prstem v nose a druhým v…no, však víte kde, projedou celou oblast pod 40 vteřin.

PRVNÍ SE ZASTAVIL

Ke zlepšování časů kromě vaší bezbřehé touhy dopomáhají i duchové ostatních živých jezdců, kterých můžete mít v některých závodech na pozadí až sedm. Nutno však dodat, že díky jejich neprůhlednosti jsou vidět tak zřetelným způsobem, že si je v rychlosti občas spletete s vlastním jezdcem, což pak často končí fatálním karambolem. Duchy si sice můžete v menu hry vypnout, to vás ale ochudí o dost podstatný prvek celé hry – kdo jiný vám může lépe pomoct v motivaci než člověk, který před vámi dojel sice jen o půl vteřiny, ale jeho avatar pak namyšlené dabbuje přímo před vaším zrakem? Restart a znova, tohle si přeci líbit nenecháme!

Právě znovuhratelnost je pro Trials Rising velmi důležitá – a to nejen kvůli vyzkoušení jiné z momentálně čtyř odlišných motorek (přičemž jedna je tandemová, ovládáte ji tedy ve dvojici). Za každý kompletní průjezd trati získáte jednu z pěti medailí (i když normálním smrtelníkům jsou bonusové platinové a diamantové obvykle zapovězeny) a trochu herní měny, připočítávají se vám ale i zkušenosti, za které váš avatar klasicky leveluje. Každý level nahoru vám přihraje jednu ze dvou druhů krabic, a tady se dostáváme k prvku, který bych u Trials rád oželel.

POPRVÉ Z DLAŽBY PIL

Jak už bylo řečeno, jeden druh krabic dostáváte za levely, ten druhý, zajímavější, obstarávají úspěšně splněné výzvy, které spočívají ve výhře turnajů, ve kterých není moc prostoru pro chyby. V lootboxech se neukrývá nic jiného než hadříky pro vašeho avatara, přičemž v plné hře pravděpodobně přibydou i momentálně zašedlé možnosti tuningu motorky. Jak už to tak ale bývá, shodou okolností vám z těchto ve hře vydělaných krabic padají samé nevzhledné věci, celý systém je totiž již teď nastaven na příchod krabic placených. Ačkoliv si většinu výbavy můžete bez dalších poplatků přebarvit či detailně olepit samolepkami, pokud vám ze třiceti krabic padne asi patnáct duplikátů, zahrnujících většinou ošklivé roláky či ošoupané rifle, začnete chápat, odkud vítr vane. Je mi samozřejmě jasné, že Trials budou bez problému hratelné i bez prémiových beden, nicméně ve hře, kde by tvůrci mohli bezelstně rýžovat na nových motorkách či tratích, mi toto řešení přijde poněkud nešťastné.

Lehké výhrady mám i k jízdnímu modelu – ačkoliv je příjemný a snadno uchopitelný, poměrně často se stává, že se na kolech udržíte jen za pomoci zadní části motorky, která se zvláštním způsobem sekne, a to bez ohledu na fakt, že tenký zadní plast drží nejen váhu celého stroje, ale samozřejmě i poctivá kila jezdce. Komunita okolo Trials her tomu říká ninja skills, já to považuji za zbytečnou a zážitek ničící chybu. Svůj vlastní úsudek o téhle problematice si ale raději udělejte sami, a to kupříkladu na základě přiloženého videa, který toto chování „fyziky“ zobrazuje.

Ono se v Trials těch bugů vyskytuje více, to je však, vzhledem k fázi hry, nacházející se stále mnoho měsíců před dokončením, naprosto pochopitelné. Překvapilo mě však, že i přes počáteční varování autorů mě nepostihly ani obvyklé propady texturami, ani pády celé hry. Pochválit můžu i zvukovou stránku, stroje zní uvěřitelně, a i licencovaný soundtrack se zatím jeví jako ideální kompromis mezi rychlým elektrem a poctivým rockem.

ČELO JÍ NASTAVIL

Pokud jste již v minulosti četli nějaký můj text, asi teď čekáte sáhodlouhý rozbor technických kvalit. Ten se ale bohužel tentokrát konat nebude, hra mi totiž tvrdošíjně zabraňovala v pokusech o vlastní grafické nastavení – ačkoliv posuvníky dostupné jsou, po každé konfiguraci u mě z nějakého důvodu došlo k okamžitému resetu. Netuším tedy, na jaké nastavení jsem hrál, až na zubaté okraje a některé textury v nízkém rozlišení (přičemž obojí přisuzuji právě nemožnosti nastavení) se mi však hra graficky zamlouvala. I s plynulostí neměla problém, a na sestavě s Intel Core i7 6700, 16 GB RAM a AMD RX 480 8 GB nepadala v rozlišení 2560x1440 pod 60 FPS ani při přítomnosti maximálního počtu duchů. Kromě speciálních efektů se mi líbily také přechody z 2D do 2.5D, kdy se kamera elegantně posune a umožní vám projet zatáčku, kterou by v pouhém dvoudimenzionálním prostoru projet nešlo.

NEVYHRÁL...

I přes pár menších výtek si tedy z uzavřené bety Trials Rising odnáším velmi pozitivní dojmy. Na devatenácti tratích, jsem strávil necelých sedm hodin, věřím tedy, že na plnotučné náloži map, kterou by měla přinést plná hra, půjdou zabít hodin desítky – a to jak v klidovém režimu, ve kterém se budete opájet čirým šílenstvím, které tvůrci při návrhu tratí prokazují, nebo naopak v režimu „teď se nahnu blíže k obrazovce,“ ve kterém budete soupeřit jak s duchy vašich přátel, tak v budoucnu i s nimi samotnými, a to v plnohodnotném multiplayeru, který v betě bohužel nebyl dostupný. Jen mě lehce mrzí zbytečné směřování k placeným lootboxům v prémiové hře, na které začínám být lehce alergický.