Studie naznačuje, že hraní her souvisí s lepšími schopnostmi vnímání u dětí
Vědci z Vermontské univerzity v Burlingtonu ve spolupráci s americkým Národním ústavem pro otázky zneužívání drog (NIDA) zveřejnili výsledky studie, dle které může intenzivní hraní her prospívat schopnostem vnímání u dětí v předteenagerském věku. Studie zhruba 2000 dětí z různých částí Spojených států je součástí dlouhodobého výzkumu kognitivního vývoje u mladistvých.
- Dle studie Vermontské univerzity aktivní dětští hráči vykazují lepší výsledky v testech kognitivních schopností, než nehráči
- Také zřejmě efektivněji vidí
- Může to spolu souviset ale i opačně
- Aktivní hraní je možná prospěšnější, než sledování videí
Dle NIDA šlo o zatím největší výzkum spojující vývoj kognitivních funkcí s hrami. Dosavadní studie pracovaly jen s velmi omezenými vzorky desítek dětí. Vědci zkoumali děti ve věku 9 a 10 let, rozdělené na ty, které hry vůbec nehrají, a na velmi aktivní hráče, kteří jim věnují více než tři hodiny denně. U dětí bylo sledováno jak se vyrovnávají s impulzivním chováním, jak si zapamatovávají informace a zároveň byla magnetickou rezonancí monitorována jejich mozková činnost.
Výsledky naznačují, že si hráči vedli v obou kategoriích výrazně lépe, než nehráči, a reagovali přesněji a rychleji. Byla u nich pozorována také vyšší činnost v oblastech mozku zodpovědných za pozornost nebo vnímání, zatímco ve srovnání méně pracovaly části podporující vidění. Vědci prý spekulují, že za to může vyšší efektivita zpracování vizuálních vjemů získaná intenzivním sledováním herního obrazu.
Spoluautor výzkumu, odborný asistent Bader Chaarani dokonce tvrdí, že by měly výsledky uklidnit rodiče, kteří pochybují nad dopady dlouhodobějšího hraní na děti. Tým prý na hráčích nepozoroval žádné negativní výsledky. Na druhou stranu Chaarani upozorňuje, že spolu obě proměnné mohou souviset i opačně. Tedy že děti s lepšími schopnostmi vnímání raději hrají hry (třeba protože je více baví nebo si v nich vedou lépe než ostatní). Zároveň připomíná, že příliš časté zírání do obrazovky má i tak negativní dopad na psychický a především fyzický vývoj dětí. Dle výsledků ale mladistvým zřejmě aktivní hraní prospívá více, než třeba sledování videí, které s lepšími kognitivními výsledky spojit nelze.
Výzkum v současnosti probíhá i u starších dětí.
