Puppeteer
NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu
NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.
Fantazie je úžasná věc, což dokazují především děti. Těm totiž stačí pár panďuláku, gauč v obýváku a dokáží rozjet tak epický příběh, že by si ucvrnkl i samotný Peter Jackson. Své o tom ví Gavin Moore, umělěcký ředitel japonské pobočky Sony. On a jeho malý synek si často povídají a právě fantaskní “povídky” Moora juniora stály na počátku myšlenky vytvořit hru Puppeteer; originální, hravou a pohádkovou hopsačku pro všechny, jejichž fantazie neleží mrtvá někde v rohu pod nánosem mrtvol z Call of Duty.
Zábava pro celou rodinku
Puppeteer znamená v překladu do češtiny loutkař a právě tím se hráč - respektive Moore, který nám předváděl gameplay - stává. V moci má totiž malou loutku chlapce, kterého zlý medvěd zavřel v temném hradu. Jedinou možností, jak z tohoto místa utéci, je najít kouzelné nůžky Calibrus. Z toho mála, co jsme měli možnost vidět, se vše nese v tom nejčiřejším pohádkovém duchu. Postavy jsou jasně černobílé, aby bylo lehké rozpoznat, kdo je zlý a kdo hodný; dialogy jsou veršované a grafický styl podobně roztomilý jako v LittleBigPlanet. Z toho je jasné, že hra míří především na děti a jejich rodiče.
Prkna, které znamenají svět
Ovšem nejen ti si mohou užít toto dobrodružné divadelní představení. Nebojte, v Německu jsme si nespletli výstavu her s výstavou shakespearovských tragédií, celá hra Puppeteer bude doopravdy jedno velké loutkové divadlo. Gavin Moore je totiž velkým fanouškem japonského marionet divadla a taky, jak nám sám řekl, mu chybí, že ho u současných her nikdo nikdy nepovzbuzuje. To v případě Puppeteeru neplatí. Díky divadelními konceptu je totiž nedílnou součástí herního zážitku publikum, které potleskem, bučením, nadšeným výskáním i ustrašenými výkřiky odměňuje hráčovo počínání. Vedle publika s sebou divadlo celkem logicky nese i fixní kameru. Tedy kameru, která se vůbec nehýbe; jednoduše stále sledujete jednu scénu, na níž se akorát mění pozadí a kulisy.
Se změnou kulis, která dle Moora přijde zhruba každých pět minut, se většinou změny i styl hry. V ukázce, kterou jsme měli možnost vidět, skákal v jednu chvíli hlavní hrdina jen zleva doprava v gigantické kuchyni, v další scéně se už pohyboval v 3D prostoru atd. Variabilita je zkrátka pro Puppeteer typická. A potvrzuje to i další prvek, a sice systém životů. Loutková postavička totiž z příběhových důvodů postrádá svou originální hlavu, a tak musí hledat náhrady. Právě hlav je ve hře stejně jako scén nepřeberné množství. Každá má navíc svou specifickou funkci a vzhled. V případě, že si na ramena nasadíte pavouka, můžete u pavučiny přivolat maminku pavoučici, a ta vás vysouká do bonusového levelu. Hlavy zároveň reprezentují hráčovy životy, přičemž platí oblíbené třísekundové pravidlo. Když se tak dostanete do úzkých a ztratíte hlavu/život, můžete ji do 3 sekund zvednout a jste v pohodě. Zkrátka jako s párkem na Václaváku (brr).
Velká malá hra
Z traileru a vlastně i prezentace jsme se domnívali, že si Puppeteer příští rok (kdy by měl vyjít) koupíme skrze PSN. Překvapivě je však tato hra chystána pro “full Blu-ray release!”, jak nám s nadšením oznámil Moore. My jsme tak nadšení nebyli. Když nás však ujistil a posléze na screenshotech ukázal, jak obrovské množství prvků hra obsahuje, docela jsme nastavený distribuční model pochopili. Navíc hra je ve vývoji téměř tři roky, což znamená, že nám Moore s tím obrovským množstvím obsahu pravděpodobně opravdu nekecal.
Serenáda jak má být
Jak jsme psali na začátku, výstavu jsme si nespletli. Kdybychom však byli v kůži redaktorů divadelního webu a místo na Hamleta se omylem dostali na Puppeteera, nelitovali bychom. Hra vypadá opravdu zábavně a vsadíme Shakespearův knírek, že o ní ještě hodně uslyšíme.
