Project Sylpheed

Reklama

Pryč jsou ty časy, kdy konzolovému hráči stačil ke spokojenosti barevný televizor značky Tesla s umakartovým obložením, konzole Sega CD (kdysi černé barvy, nyní už značně jetá dlouhým pobytem na stánku pouličního prodavače) a nějaká ta střílečka na zahřátí – Silpheed například. Jednoduchá, ale na pohled moc pěkná scrollovací vesmírná rubačka od Game Arts, kde laviny a laviny hranatých emzáků umíraly pod náporem blasterů malého kosmického plavidla. Dnes už s umakartovou Teslou díru do světa neuděláte, ale hry...ty zůstaly pořád stejné. Project Sylpheed pro Xbox 360 je toho důkazem.

Jedno tvrdé Y a tolik povyku

Pravda, asi není třeba zdůrazňovat, že se za ta léta Silpheed přeci jenom nepatrně změnil, když si do názvu vedle slůvka Project pořídil apartní tvrdé Y (čímž mimochodem stihnul dokonale zamotat hlavu celé hráčské obci od Tokia až po Prahu a zajistil si mediální masáž dlouho před samotným vydáním), přesedlal na next-gen konzoli a hlavně přidal dnes už tolik nezbytný třetí rozměr. Vše ostatní však zůstalo při starém a jádro Project Sylpheed tak tvoří bláznivá arkádová hratelnost, mraky nepřátel, futuristické zbraně a efektní prezentace. Přechod do 3D sebou sice přinesl několik změn, jako je například naprostá svoboda pohybu, propracovanější ovládání raketoplánu ve všech myslitelných osách a bezpochyby i mnohem rozsáhlejší mapy. Pořád však lze všechny tyto prvky hodit za hlavu, zapnout si pěkně začátečnický mód a kosit vetřelce z vesmíru postaru – rozuměj bezhlavě. Vývojáři z Game Arts, kteří spíše než vesmírnými střílečkami prosluli svou RPG sérií Grandia, se i přesto snažili (nenápadně!) do hry vpašovat pár strategických elementů. V pozdějších fázích hry tak bude kromě svého stroje možné ovládat i další podřízené stíhačky, sypat z rukávu rozkazy, měnit formace a na taktické mapě plánovat trasy útoků.

Čím víc, tím líp

Chybět by ve hře samozřejmě neměla ani rozsáhlá databáze zbraní a upgradů nejrůznějšího charakteru, které už však nebudou jen tak odpadávat ze zničených nepřátelských strojů (pokrok nezastavíš). V podobě bodů za zlikvidované cíle a splněné úkoly se budou přenášet do hráčovi virtuální šrajtofle.

Zde je bude možné směnit za vylepšení všeho druhu, včetně samonaváděcích raket, lepších štítů, či nejrůznějších power-upů ulehčujících práci na bojišti. Primární nosič zbraní unese až tři různé druhy munice, přičemž na výběr by mělo být až z padesáti variací. V extrémním případě se tak může stát, že vaše plavidlo bude nejenom létající neprůstřelnou pevností, ale bude se automaticky natáčet k nejbližším nepřátelským strojům, provádět otočky o 180º na místě, nebo brzdit a akcelerovat v pouhém okamžiku.

Pro monumentální arkádové bitvy, které před vámi Project Sylpheed rozehraje, si ani nelze přát nic lepšího. Desítky strojů v bojových formacích křižují vesmírný prostor, barevné trasy laserových kanónů pletou na obloze neprostupnou síť a člověk v prvních chvílích neví kam dřív skočit, či kterým efektem se dřív kochat. Toto barevné divadlo však občas vyčerpá i tak výkonnou konzoli jako je Xbox 360. V těch nejvypjatějších momentech lze tedy podle informací z Japonska očekávaní mírné snížení framerate a s tím i celkové plynulosti hraní.

Story o pohledné dispečerce

Přiznám se bez mučení, že je pro mě příběh hry tak trochu zklamáním. Project Sylpheed je sice v pravé řadě arkádová střílečka, ale od RPG harcovníků z Game Arts (obzvlášť vychází-li hra v produkci Square Enix) bychom čekali trochu víc, než jen fádní story o bývalých parťácích, kteří jsou řízením osudu nuceni bojovat na dvou rozdílných stranách fronty. Emoce a efektní vyprávění příběhu skrze rozkouskované dialogy v interkomu však vnáší i do tak profláknuté zápletky zdání novoty. Samozřejmě jen těm co dokáží uprostřed frenetické bitvy na oběžné dráze sledovat citové výlevy pilotů. Děkujme emancipaci alespoň za těch pár pěkných anime/manga pilotek a dispečerek, které si pozornost nejenom zaslouží, ale také si ji ve svých přiléhavých overalech bez velkých problémů získají.

Project Syplheed se, co do hratelnosti, od svého stařičkého předchůdce vskutku nijak zásadně neliší. Nic na tom nezmění ani fakt, že prošel omračující vizuální modernizací a asi nikdo, kdo hrál původní verzi pro Sega CD, nebo remake pro PS2, by ho nepoznal. Je to prostě arkáda ve své nejčistší podobě, bez zbytečných výmyslů, s důrazem na monstrózní bitvy a prsaté dispečerky. Zkušenost vývojářů z Game Arts je zárukou dobře odvedené řemeslné práce, i když je jasné, že může některým náročnějším hráčům nejaponské provenience chybět u Project Sylpheed hloubka a zásadnější myšlenka.

Reklama