opice-ve-hrach
Článek Opice ve hrách

Opice ve hrách

Luke

Luke

2. 12. 2005 23:57 1
Reklama
Reklama

Nebylo mnoho šancí hrát za mimozemšťana s deseti chapadly a pěti očima a provádět lidskou genocidu (i když by si to mnozí určitě rádi zkusili) a tím vznikl pádný důvod pro mimozemšťany, aby nás ze vzteku chtěli vyhladit. Přesto jedna fenomenální nelidská figura doprovází hry celé dekády. Opice. Proč? Podobá se člověku, někteří se dokonce hodně podobají jí - nejen fyzicky – a je tak nějak roztomilá. V jakých hrách se s ní tedy setkáte?

Filozofie číslo jedna: je zlá

První myšlenkový proud se dá shrnout slovy „zabít opici“. Důvody spodobnění opice jako hlavního padoucha výborně vystihuje evoluční teze „po nás opice,“ která naznačuje, že až to Homo Sapiens dotáhnou do konce a vymřou, nastoupí na jejich místo opice a důkladně využijí vše, co člověk z potu a krve vyrobil ve své historii. To trochu naštve, že? My tady například vytváříme webový portál, všichni z ničeho nic umřeme na ptačí chřipku a přijde pavián ze ZOO, aby to po nás přebral. Kdepak, s tím se musí bojovat! Jednoznačným leaderem této kategorie je Planeta opic (The Planet of the Apes) z roku 2001, která vyšla paralelně s premiérou filmu Tima Burtona. Jako člověk se dostanete na planetu obsazenou opičáky, kteří mají propracovanou společenskou hierarchii a kulturu, což vám samozřejmě vadí a rozhodnete se udělat menší revoluci – anebo si alespoň zachránit kůži.

Majitelé PlayStation se roku 1999 mohli seznámit s Ape Escape (a o tři roky později s pokračováním), která terorizování opic pozvedla k novým výšinám. Tentokrát hrdina musel pochytat opice, které utekly ze ZOO a vrátit je za mříže – scénář bral tedy za vzor filmy s hodným policistou, který grázly nezabíjí, ale předává spravedlnosti. Naprosto šíleným pokusem byla hra Gorillas napsaná v QBasic, u které si nikdo není jistý rokem vydání, zato jí každý starší patnácti let zřejmě hrál. Dvě gorily v ní stály na střechách města a házely po sobě bumerang, kterým se do sebe obvykle netrefily a úspěšně demolovaly město. Podobně na to šla bojová Monkey Puncher (2005) na GBA, v níž spolu v ringu bojovaly dvě opice (také jste mohli hrát za člověka) a plošinová Monkey Magic (1999) na PS, v níž opět jedna opice decimovala jiné. Neobvyklý zásah do kánonu „je zlá“ přinesla hra Rampage (1988), kde gorilák George demoloval město, armádu a lidské životy, dokud ho spravedlnost nedostala. Kupodivu jste nehráli za spravedlnost, ale za George. System Shock 2 (1999) představil opice ve vedlejší roli pokusných zvířat v laboratoři.

Významná animalistická (podle vzoru „rasistická“) hra se jmenuje Donkey Kong (1982) a dost možná jí znáte jen podle jména a faktu, že v ní hrajete za instalatéra Maria, který musí po lešení vyskákat nahoru a zachránit princeznu před přerostlou gorilou házející barely. Styčné plochy s King Kongem jsou více než patrné, zejména pocit výšky konstrukce a niternosti hrdiny proti odpornému opovi. Navíc, ten kdo hrál první Donkey Kong se naučil, že opice jsou fakt svině a neměl by se jim nechávat prostor pod sluncem. Například v africké Ugandě hráli domorodci Donkey Kong tak mocně, že pak gorilám v pralese udělali naprosté peklo. Nikde se ale nikdo nezmínil, jestli ugandské gorily házely sudy. Série Donkey Kong posléze zmutovala k druhému filozofickému směru, a to „loztomilá opočka.“

Filozofie číslo dvě: loztomilá opočka

V opozici proti vyznavačům směru „je zlá“ stojí infantilní a naivní lidé, kteří opice považují za zdroj zábavy a poučení. Podívejte se, kdysi jsme byli také takové, říkají pak dětem před výběhem opic v ZOO, kde právě jedna opice vybírá blechy druhé. Nebo dělají ještě horší věci, říkal Martin Bach, ale tenhle web je otevřený před desátou večer, tudíž sem nebudeme tahat hnusné sexistické narážky.

Začneme arkádou Monkeys Odyssey (2003), o níž víme jen to, že obsahuje opice, rakety a banány. Ehm. Takže raději na Toki: Going Ape Spit (1991) pro Amigu, Atari ST a Commodore 64. Na začátku se milý chlapec Toki z džungle stane díky kouzlu zlého čaroděje opicí a v takové podobě musí zachránit unesenou milenku. Vzhledem k tomu, že se pohybuje v džungli, je opičí obratnost jasnou výhodou. Zmíněná série Donkey Kong vesele pokračuje skrz osmdesátá a devadesátá léta na platformě Game Boy. Mario se osamostatnil, a tak se hrdinou stává opice a musí procházet řadou plošinkových struktur a ničit nepřátele. Je vidět, že návrháři byli ve směru zobrazení opice jako sympatického hrdiny značně bezradní, než se konečně dostavila Super Monkey Ball (2001/GameCube) – originální arkáda od společnosti SEGA. Čtyři opice ve čtyřech skleněných koulích musely vyřešit úroveň tak, aby se dokutálely k exitu. Byla to švanda a těm pár lidem, co měli GameCube, všichni ostatní záviděli.

Možnost pořádně zacvičit s opicí nabídl Peter Molyneux ve hře Black & White (2001), kde opice byla buď hodná nebo zlá podle preferencí hráče. On je Molyneux takový slizký had, prostě vám řekne: tady je opice a je mi jedno, jestli s ní budete zabíjet nebo stavět domečky. Následně na vás ukáže prstem a řekne: vidíte, jací jste! Stejně oboustranně se k problému stavěla strategie Original War (2001), kde jste opolidi mohli buď civilizovat nebo chytat v džungli. Loztomilá opoce se také objevila v hře Discworld z roku 1995 (byla v knihovně).

Adventure of Monkey God na PlayStation je adventura o Opičím králi... hm. A nakonec zeldovská Monkey Hero, která čerpá z japonských folkových příběhů a není moc o opici, jen se tak jmenuje, tudíž navazuje na třetí filozofický směr.

Filozofie číslo tři: slovo „opice“ dobře zní

Ron Gilbert na to šel v devadesátých letech dobře, když pojmenoval svojí hru The Secret of Monkey Island a opice v ní prakticky neukázal. Legendární adventura a její pokračování stavěly dvě otázky: co je tajemství Opičího ostrova a proč se jmenuje zrovna Opičí ostrov? Vzhledem k tomu, že alespoň první otázka nikdy nebyla pořádně zodpovězena a Gilbert vysloveně uvádí, že komukoliv, kdo se ho v rozhovoru zeptá na skutečné tajemství Opičího ostrova, rozdupne diktafon a v případě absence diktafonu úsměv, asi se to nikdy nedozvíme. Třeba to má co dělat a nějakou opicí...

Filozofie číslo čtyři: King Kong

King Kong.

Na výčtu her spolupracovalo osazenstvo serverů Okoun.cz a NYX.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz