Metro 2033
NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu
NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.
Východoevropská vědeckofantastická tvorba, toť dokonalý barometr společenské nálady na východ od polských hranic. Zatímco v minulém století byla ruská sci-fi advokátem vědeckého pokroku, rozpad Sovětského svazu a nová vlna mladých autorů, kteří vyrůstali ve stínu radioaktivních černobylských mraků, společenského rozkladu a technologické zkázy, vnesla do ruské science fiction absolutní zmar. Nejnovějším objevem této ruské posedlosti životem v dystopii (dystopie vykresluje obraz společnosti trpící absolutním útlakem, chudobou, ekologickými katastrofami či válkami) je sympaťák Dmitrij Gluchovskij. Svůj první román Metro 2033 o životě po nukleární katastrofě vydal nejprve zdarma po internetu, teprve až po ohromném úspěchu vyšel román i knižně a jeho pokračování (Metro 2034) prodalo letos (na ruské poměry neuvěřitelných) 300 tisíc výtisků během půl roku. A teď se na nás moskevská apokalypsa chystá i ve formě videohry.
Tady u nás máme svého Rusa rádi. Tady u nás svému Rusovi rozumíme. I my prošli rozkladem. Máme vybydlená sídliště, staré wartburgy a jezdíme metrem hlubokým jako hornická šachta. Není se co divit, že zprávy o projektu Metro 2033 ukrajinského studia 4A Games baštíme jako málokdo. Představa postapokalyptické FPS z prostřední tak důvěrně známého je zkrátka příliš lákavá. Představte si radiaci na Florenci. Mutanty na Můstku. Poslední lidské útočiště na Dejvické! Metro 2033 je tak trochu i naše.
Odyseova cesta
Jen ten hlavní hrdina je Rus jak poleno. Nejmenuje se Honza, ale Artyom. Je mu 20 let, narodil se krátce před katastrofou, která v roce 2013 vyhladila život na Zemi (v knize to byl atomový výbuch, ve hře snad nějaký druh chemické zbraně), a v metru žije spolu s ostatními přeživšími a jejich potomky, kteří měli to „štěstí“, že v okamžiku katastrofy právě cestovali metrem. Usadili se zde, protože na povrchu by nepřežili. Zuří tam nekonečná zima, vzduch je nedýchatelný a zarostlými ulicemi bloudí v lehkém sněhovém poprašku záhadní mutanti. Během 20 let vytvořili lidé v moskevském metru doslova pletenec „městských státečků“ a na jednotlivých stanicích vybudovali různorodá společenství, lišící se často jako den a noc. Tu vládne tvrdý neofašistický diktátor, onde se pachtí s dalším komunistickým experimentem a v centru toho všeho, v samém srdci moskevského podzemního systému, roste nejmocnější a nejlépe zajištěná z lidmi obydlených stanic: Polis. A právě do Polis musí se Artyom ze své stanice daleko na severní periferii podzemky vydat, aby místní obdobu autorit varoval před útokem záhadných, psionickými schopnostmi nadaných mutantů na jednu z okrajových kolonií. Odyseova cesta domů může začít. A pojede se metrem.
Než radostí zaplesáte nad dalším post-apo RPG, vězte, že Metro 2033 míří k mnohem akčnějšímu a lineárnějšímu zážitku – víc Bioshock než Stalker, říkají v 4A Games. Cesta k cíli tak bude jednoznačně daná a vysednout z rozjetého vlaku bude možné jen v případě drobných vedlejších úkolů . Některé RPG prvky se ale přesto najdou. Dočkáme se dnes už nezbytných děj utvářejících momentů, rozhovorů s NPC postavami a hlavně důležité směny. Ono totiž sehnat v metru něco, co střílí líp než strejda Anatol po plechovce prošlých fazolí, není zrovna jednoduché, a tak se střelivo – obzvlášť to kvalitní, z doby před katastrofou – stalo vzácným platebním prostředkem. Jedním z nejtěžších Artyomových dilemat tak bude, zda právě nalezenou bednu kvalitní munice nabít do zásobníku a zvýšit tak své šance na přežití v temných tunelech, nebo se spolehnout na slabší podomácku vyráběné střelivo a za ušetřené nalezené náboje koupit si u obchodníka v nejbližší stanici novou zbraň. Třeba dvojhlavňovou brokovnici nebo kvalitního „kalacha“ z vyrabovaných skladišť vysoko na povrchu.
Ve stínu a na sněhu
Boj v tunelech bude především hrou na už tak zdecimované nervy – jen místo revizorů a sebevrahů vrhajících se ve špičce pod kola vlakových souprav vyděsí vás k smrti tma. A mutanti, co z ní čas od času vyskočí. Podzemní pasáže odkazují na nejlepší tradici survival hororů, a i když čas od času dojde i na superakční vložky (jako třeba jízdu na drezíně s mutanty vyskakujícími ze všech stran), hlavní roli sehraje nejistota, strach z neznámého a děsivá hra světla a stínu (dílo interního 4A enginu). Příruční baterka s nabíjením na kličku stane se vaší nejbližší přítelkyní a nález vzácné munice zavdá důvod k malému tanečku. Ovšem nebudou to vždy mutanti, s kým v temných tunelech zkřížíte síly. Ne všichni obyvatelé moskevského metra mají zájem na spolupráci, ne všichni respektují stejné hodnoty jako vy, a tak budete často nuceni střílet takříkajíc do vlastních. Obzvlášť krvavě se vyvine třeba setkání s buňkou houževnatých neofašistů, kteří obývají jednu z menších stanic na cestě do Polis. Lidé jsou přirozeně mnohem zdatnějšími a nebezpečnějšími protivníky, než často primitivně jednající stvůry z podzemky.
Zcela odlišnými problémy zahrnou hráče venkovní pasáže – protože občas, k nelibosti místních mutantů, skutečně vystrčíte nos na zamořený povrch. Hlavním nepřítelem zde bude omezená zásoba vzduchu v nezbytných kyslíkových maskách a pak také poškození, které může vaše maska utrpět v boji s nepřítelem. Stav kyslíku lze sledovat na speciálních hodinkách, míru poškození zas reprezentují praskliny a trhance, které se po střetech s opozicí začnou objevovat na vizoru. Pokud se vám v takovém případě nepodaří rychle nalézt masku novou, může vaše dobrodružství skončit předčasně. Oproti stísněnému metru působí venkovní lokace až agorafobicky, přesto i zde panuje těžké aroma světa po katastrofě – možná ještě víc, než v temném podzemí. Pohled na zasněžené trosky kdysi živého velkoměsta , tajemná světla na obzoru a věčně zataženou oblohu je depresivní sám o sobě a plynová maska tlumící zvuky mu na přitažlivosti ničemu nepřidá.
Pokud se vývojářům z A4 Games podaří vystříhat se klasických východoevropských nešvarů typu vydávání nehotových, zabugovaných produktů, napěchují-li do hry něco z vyššího principu Gluchovského knihy, drobet sžíravé společenské kritiky a koňskou dávku stísněné atmosféry rezignovanosti… stojíme před potencionálním hitem roku. A kdyby ne. Pořád si ještě dobře zastřílíme. V metru. Mutanty. Proč ne.
