Mercenaries 2: World in Flames

Reklama

Venezuela, toť země zaslíbená. Ropy hojnost, vůkol zelený prales, tu banán, tu bauxit, támhle koka, onde guerilla, občas zbloudilý těžař ze západu, vypuzený z ropných vrtů rovnostářským režimem. Slovutné vody pirátské zátoky Lago de Maracaibo lákají zlatem obtěžkané turisty, rodná chaloupka Simona Bolívara v Caracasu praská ve švech a do toho všeho zaznívá z lampiónů dunivý a přece tak sladký hlas velkého Huga, otce revolucionáře. Sociální smír a chleba pro všechny, však my s těmi imperialisty zatočíme! Někde z dálky tiše, tichounce naříkají zbědované veřejné finance a kola osudu pomalu, zlehounka a nenásilně roztáčejí spirálu událostí, která brzy přivede to této Mekky Latinské Ameriky také nás…hráče. Viva la revolucion! Viva la Pandemic Studio!

Představovat sáhodlouze hru Mercenaries, její tvůrce a její genezi, nemá věru v této fázi vývoje druhého dílu valného smyslu. Kdo zná, ten zná, kdo nezná (jsou-li tací), ten pozná a ještě se bude divit, že neznal. Zkrátka a dobře, listopad je za dveřmi a s ním i vydání této netrpělivě očekávané 3D akční polízanice – uzrál tedy čas pro pořádnou rekapitulaci všeho, co o hře doposud víme. A že toho víme dost.

Země na scestí

Jak už naznačil první odstavec, s Venezuelou to v poslední době nevypadá vůbec dobře. Není proto divu, že právě na jejím území rozehráli Pandemici mezinárodněpolitický konflikt olbřímích rozměrů. Zapomeňte na neosobní jadernou hrozbu z prvního dílu, tentokrát se do celé věci (kromě mnoha jiných faktorů) vloží také vlastní zájmy. Na začátku všeho je totiž zakázka pro venezuelského politika, mimo jiné drogového barona, jménem Ramon Solano, která se zvrhne v okamžiku, kdy má dojít na to nejdůležitější – placení. Solano poruší základní pravidlo obchodování a místo šrajtofle ukáže hlavnímu hrdinovi ústí hlavně. Padne výstřel, padne žoldnéř a Solano má věc za vyřízenou. Díky službičce, kterou jste mu právě prokázali, se navíc po povedeném převratu dostává do čela země. Kontrola nad největšími zásobami ropy na západní polokouli je jeho a krize jako vrata klepe na dveře. Jedno však Solano netuší – hlavní hrdina jeho „zaplacení“ přežil a nyní je pevně odhodlán reklamovat vystavený paragon i s úroky.

Ty pomůžeš mně, já zas tobě

Základní premisa Mercenaries 2 zůstává nezměněna – hráč plní mise pro několik často znepřátelených frakcí, aby jejich prostřednictvím získal prostředky a hlavně přístup k nejvyšší rybě v rybníce, v tomto případě samotnému Solanovi. Tam, kde v prvním díle tvrdily muziku zejména armádní zakázky, dostane se v Mercenaries 2 mnohem více místa soukromému sektoru. Jednu z největších a nejdůležitějších frakcí totiž tvoří soukromé ropné konsorcium (Universal Petroleum), společenství podnikatelů znepokojených vývojem situace v zemi. V koláži frakcí je dále doplní Piráti rastafariáni (největší zločinecká organizace v obou Amerikách), Čína (jako hlavní odběratel venezuelské ropy), tradičně se objeví Spojené národy (jako hodný strýček s kapsami naditými holubicemi míru a pochopení), samozřejmě také Venezuelská armáda (jako hlavní opora Solanova režimu), guerilly s P.L.A.V. (Lidová osvobozenecká armáda) a snad také drobná frakce ochránců zákona. Všechny akce samozřejmě mají své důsledky, takže stejně jako v prvním díle, i tentokrát bude nutné pečlivě vybírat čí náklonnost je pro splnění konečného cíle užitečnější.

Sám sobě šéfem

Asi nejvýznamnější změnou oproti prvnímu dílu (ponecháme-li stranou dechberoucí vizuální zpracování a vše, co jakkoliv souvisí s možnostmi next-gen konzolí) je fakt, že tentokrát hráč řídí vlastní, soukromou a nezávislou buňku žoldáků. Její jádro tvoří základna, kde bude možné skladovat munici, vozidla, letadla a lodě – zkrátka všechno potřebné k rychlému přemisťování a efektivnímu ničení. Jako hlava organizace, bude se hráč v průběhu hry setkávat s ostatními žoldáky, které bude moci (po patřičném přesvědčování) najmout a tím si do budoucna zajistit jejich služby – leteckou podporu, raketové útoky, kobercové bombardování, atd. Znamená to možnost vytvořit si organizaci podle svých vlastních představ, přizpůsobit ji stylu své hry a najímat jenom takové lidi, o nichž jsme stoprocentně přesvědčeni, že jejich služby v budoucnu upotřebíme. Zkrátka, každý kovboj potřebuje být pánem situace, potřebuje místo, kde složit hlavu, pokecat s přáteli a nabrat munici.

Když Havok rozpoutá amok

Nesmíme však zapomenout ani na obligátní, tolik vzpomínanou a do nebes vynášenou destrukci. World in Flames pracují s Havok enginem a jak už to tak všude, kde se tenhle filuta ukáže, chodí, žádná věc ve hře nebude ušetřena zániku totálním zničením. Mosty, domy, ba i lesy na ohromných rozlohách hrací plochy budou padat a hořet v závislosti na hráčově ďábelské libovůli. A když už přišla řeč na hrací plochu, bude velká. Obrovská. Gigantická a neskriptovaná! Konečně se otevřou také vodní plochy, a to nejenom pro lodě, ale také pro virtuální plavce. Komu by snad nestačily vodní radovánky, podívat se může do vzduchu nebo do pralesa. V helikoptéře, na motorce, v džípu a tanku nebo v jiném ze 130 vozidel. V kooperativním režimu se může kdykoliv připojit kamarád, to aby rozsévaná zkáza vykvetla v ještě větším měřítku. Uf… až jsme se z toho všeho zpotili. Je toho prostě moc.

Kdo nevěří, ať tam běží – možnost bude mít už v listopadu a to na PS3, Xbox 360 a premiérově také na PC.

Reklama