The Godfather Článek Mario Puzo: „Nemám rád zločin!“

Mario Puzo: „Nemám rád zločin!“

Blixa

Blixa

23. 3. 2006 23:42
Reklama
Reklama

O kvalitě herní adaptace Kmotra můžeme dlouho diskutovat, a fanoušci na internetových fórech se také do podobných debat už dávno pustili. Zatímco ale výtvor EA lze považovat skutečně za kontroverzní záležitost, která jednomu hráči sedne a druhému ne, o knižní předloze lze toto tvrdit jen stěží. Kmotr Maria Puza je dodnes považován za jeden z nejlepších románů 20. století a nachází se v knihovně snad každého milovníka dobrých knih. Trochu paradoxní v této souvislosti je, že Puzo napsal Kmotra cíleně jako „komerční knihu“, která mu měla pomoci z tíživé finanční situace...

BYLO, NEBYLO...

Život Maria Puza působí na první pohled jako pohádka o synovi chudých sicilských přistěhovalců, který v Americe ke štěstí přišel. K jejímu splnění ale vedla velmi strastiplná cesta. Puzo se narodil v New Yorku, v západní části Manhattanu, konkrétně v oblasti slangově zvané Hell’s Kitchen (tu mimochodem navštívíte i ve hře). Psal se rok 1920 a jen 2. světová válka donutila Puza odložit jeho sen o novinařině a psaní románů. Poté, co se vrátil z armády mu již ale nemohlo nic zabránit v psaní povídek a článků, zpočátku určených především pro pánské časopisy. Během toho navíc studoval sociologii a literaturu a pracoval jako úředník v diplomatických službách. Po pár letech jej ale novinařina přestala bavit a rozhodl se zkusit štěstí na knižním trhu. Po prvotině, kterou se v roce 1955 stal válečný román Temná aréna, publikoval román Šťastný poutník a očekával rychlý výstup mezi spisovatelskou elitu. Což o to, talent rozhodně měl a kritici byli (především ze Šťastného poutníka) nadšeni. Ovšem ke komerčnímu úspěchu měly obě knihy hodně daleko a Puzo si uvědomil, že pokud se nechce vrátit zpět k novinám a časopisům, musí být příště mnohem úspěšnější. V rozhovoru s Larry Kingem Puzo na toto období stručně zavzpomínal: „Měl jsem pět dětí a říkal jsem si, asi už bych měl konečně vydělat nějaké peníze.“ A jak řekl, tak udělal. Rukopis Kmotra sice musel několikrát předělávat, aby vyhovoval nárokům vydavatele, ale jeho snaha se vyplatila. Zvolil si populární a zároveň nepříliš profláknuté téma a nezanedbal ani teoretickou přípravu. „Při psaní jsem vycházel jen z veřejně přístupných materiálů, leccos jsem si ale i domyslel. Když mně pak na jedné autogramiádě představili jistému muži, který vypadal, jako zhmotnění některých postav z mých knih, nechtěl mi věřit, že jsem neměl s mafií nikdy nic společného.“ Právě v autentičnosti a uvěřitelnosti jednotlivých hrdinů a celého příběhu jako celku tkvěl pozdější ohromující úspěch knihy...

PRŮLOM

Kmotr vyšel v USA poprvé v roce 1969 a na čele žebříčku prodejnosti knih stanul po dobu neuvěřitelných 22 týdnů. Román byl přeložen do několika desítek jazyků a celkově se ho prodalo na 21 miliónů kopií. Puzo se stal živou legendou a rodina Corleonů vstoupila do literárních dějin. Kniha ale nebyla přijata jen pozitivně, objevila se i celá řada kritických ohlasů, které se ani tak netýkaly stylu Puzova psaní, jako samotné náplně a jejího možného morálního dopadu. Don Corleone a jeho syn Michael sice nejsou vyloženě kladné postavy, ale rovněž je nelze považovat za klasické záporáky. A právě zobrazení mafiánů jako normálních lidí, se spoustou starostí z běžného života, vadilo pedantům nejvíce. Scéna, kdy Clemenza jede odpravit Paulieho (mimochodem, zúčastníte se jí i ve hře), přičemž má od manželky nadiktován nákup těstovin k večeři, případně slavný obraz smrti Vita Corleona, který umírá na své zahrádce, ve společnosti svého vnuka, jsou toho typickými příklady. Puzo na tyto námitky reagoval vždy rázně: „Kmotr není kniha o mafii a zločinu. Osobně zločin nenávidím. Své knihy beru z největší části jako komentář k Americe, jejímu sociálnímu a soudnímu systému.“ Toto je mimochodem další ze zajímavých přesahů knihy. V průběhu děje, zejména v části kdy Puzo odhaluje mládí a začátky Vita Corleona, je několikrát zdůrazněno, že starý don je něco jako revolucionář – člověk, který odmítl diktát druhých (politiků) a vzal svůj život do vlastních rukou. Jediné zákony, kterými se řídí jsou ty, které se sám rozhodne respektovat nebo které si sám vytvoří. Kritici Kmotra proto poukazovali na to, že kniha může být i jakýmsi návodem pro chudé přistěhovalce, kteří se pod jejím vlivem mohou dát na cestu zločinu.

KDO ZA TÍM STÁL?

Kmotr ale vzbudil ohlas i z jiných, než morálních důvodů. Puzo vykreslil mafiánské prostředí natolik věrně, že málokdo věřil, že jde o pouhou fikci. Už jsme se zmínili o skutečném mafiánovi, který Puza potkal na autogramiádě, nemalý byl ovšem i zájem médií. Postava Johnyho Fontaina, zpěváka a herce, kterému Corleonovi pomáhají v holywoodské kariéře, mnoha novinářům připomněla spekulace kolem Franka Sinatry a jeho údajných kontaktů na mafiánské kruhy. Sám Puzo sice toto spojení několikrát popřel, stejně jako to, že by měl s mafií něco společného on sám, ovšem Sinatra se zmíněné nálepky nikdy nezbavil. Možná o to ale ani moc nestál – k jeho stylu prostě určité tajemství patřilo. Novináři se rovněž snažili najít reálný protějšek pro Vita Corleona a další členy jeho fagmilie. Zde už možná nebyli tak daleko od pravdy, protože sám autor tvrdil, že při tvorbě postav notně čerpal z historických materiálů. Schválně, podívejte se na článek Pavla Dobrovského o reálných mafiánech a posuďte sami, čí osud se tomu knižnímu podobá nejvíce.

FILMOVÝ „VEDLEJŠÁK“

Ačkoliv se tomu Puzo bránil seč mohl, pro mnoho lidí zůstal navždy autorem jedné knihy. Vydal sice ještě několik dalších, neméně dobrých románů, ovšem slávu Kmotra nikdy nepřekonal. Přitom například politický román K znamená Kennedy, zaznamenal celkem slušný ohlas. Puzo pokračoval i v psaní příběhů z mafiánského prostředí, jeho knihy jako Sicilián, Omerta nebo Poslední don byly hodně sledované a čtené. Skutečné nesmrtelnosti ale nakonec dosáhl v jiné oblasti – stejně jako mnoho jiných autorů slavných knih, prodal i Puzo práva na zfilmování Kmotra. Narozdíl od jiných se ale tvorby filmu aktivně účastnil, společně s Francisem Fordem Coppolou napsal scénář a své si řekl i k obsazení hlavních rolí. Například za obsazením problémového Marlona Branda stál právě Puzo, přestože producenti z Paramountu byli proti. Nakonec se ale všechno v dobré obrátilo a první dva díly filmového Kmotra měly obrovský úspěch a Puzo získal za oba Oscara za nejlepší adaptovaný scénář. Po takovém úspěchu samozřejmě nemohl filmový průmysl jen tak opustit a podílel se i na filmovém zpracování svých dalších knih (Sicilián, Kmotr III, Poslední don a TV seriál Štastný poutník). Perličkou je pak spolupráce na scénáři prvních dvou dílů filmového Supermana, kde hrál mimo jiné i Marlon Brando.

KMOTR ODCHÁZÍ...

2. července 1999 vydala americká CNN následující zprávu: „Spisovatel, který ukázal svým čtenářům slabiny i slávu mafiánských šéfů ve své knize Kmotr, zemřel. Mario Puzo skonal v pátek v důsledku selhání srdce ve svém domě v Bay Shore na Long Islandu. Bylo mu 78 let. Pohřeb v úzkém rodinném kruhu je plánován na pondělí.“

 

Mario Puzo: „Nemám rád zločin!“
The Godfather – HREJ! SPECIÁL

Unikátní speciál k herní adaptaci Kmotra! Sledujte videorecenzi, čtěte klasickou recenzi a tématické články, ve kterých se dozvíte úplně všechno! Třeba i to, jak si upéct pravou italskou pizzu...

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz